Také Kraslice byly usnesením zastupitelstva Karlovarského kraje postaveny před rozhodnutí, zda od něho převezmou pečovatelskou službu, či se jí vzdají.
Sociální služby v naší zemi stále ještě hledají své nové, modernější pojetí, jímž by se odlišily od praxe platné v minulém režimu. Snad nejvíce to platí pro terénní sociální služby, které ještě v poměrně nedávné minulosti vůbec nebyly rozvinuty. Standardy kvality sociálních služeb, tedy i pro pečovatelskou službu, jsou sice již ke zhlédnutí například na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, avšak jen ve formě nezávazného doporučení, neboť zákon o sociálních službách se teprve připravuje.
O tom, jaké konkrétní problémy s uplatňováním pečovatelské služby mají na západní výspě Čech - ve městě Kraslice a jeho okolí, jsme hovořili se starostou Kraslic Lubomírem Zachem, starostou Bublavy Igorem Jirsíkem, starostou Oloví Vladimírem Opolským a vedoucí odboru sociálních služeb a zdravotnictví Městského úřadu Kraslice Ivanou Rážovou.
Lubomír Zach: Kraslice byly jedním z posledních měst v Karlovarském kraji, které od něho přebíraly pečovatelskou službu. Už tohle určité váhání naznačuje, že naši zastupitelé si byli vědomi všech možných rizik a problémů, které městu tento krok přinese. Na druhé straně je třeba říci, že většina zastupitelstva nechtěla tento problém přejít a nechat jej vytratit do ztracena, protože si uvědomuje odpovědnost města za své občany. Mohli jsme volit mezi tím, zda si zadáme výkon pečovatelské služby nějakému soukromému subjektu, jestli ji budeme zajišťovat sami, nebo zda ji u nás necháme úplně zaniknout. Zvážili jsme všechna pro a proti a rozhodli se, že pro nás bude lepší, když si pečovatelskou službu ponecháme a udržíme si nad ní i kontrolu.
Ivana Rážová: Ve městě je na pět desítek uživatelů této služby. Do letošního 30. června ji zajišťoval Okresní ústav sociálních služeb v Sokolově, a to dvěma pečovatelkami a jednou vedoucí okrskovou sestrou. Od 1. července jsme obě pečovatelky, mimochodem kvalifikované, středoškolsky vzdělané a velmi zkušené pracovnice, jako město převzali a zajišťujeme stejný rozsah služeb, k jakým všichni uživatelé měli přístup už předtím. Nezměnil se ani ceník za jednotlivé poskytované služby. Co se tedy změnilo? Ačkoliv od července uběhla velmi krátká doba, troufám si už nyní tvrdit, že služba "pod křídly" města je pružnější a operativnější. Uvažte, že dříve někdo jiný (tedy krajský úřad) vydával správní rozhodnutí o poskytování pečovatelské služby a někdo další (tedy Okresní ústav sociálních služeb) ji zase zajišťoval. Nyní je tohle vše soustředěno na jednom místě. Dokonce si už začínáme formulovat vize dalšího rozvoje naší pečovatelské služby. Kromě základních úkonů, jako je třeba donáška nákupu, úklid domácnosti, praní a žehlení prádla či mytí oken, bychom rádi - jakmile budeme mít k dispozici od města automobil - přikročili například i k rozvozu obědů. Kraslice jsou totiž dost rozlehlé a bez automobilu bychom se při tom neobešli. Automobil by se mohl případně využít i ke svážení uživatelů ze vzdálenějších konců do našeho střediska osobní hygieny, které již funguje a kromě mytí vlasů poskytuje zejména pedikúru, která je pro seniory velice důležitá, neboť jim pomáhá opět lépe chodit.
Igor Jirsík: Bublava zatím ještě pečovatelskou službu zavedenou nemá. Nicméně už u nás alespoň fungují obecní byty pro seniory a občany s tělesným postižením. Tyto byty jsme zřídili v bývalém rekreačním středisku Technosportu. V Bublavě žije kolem 340 lidí, přičemž věkový průměr je kolem 46 let. To značí, že otázkou péče o staré lidi se budeme muset stále více zabývat. Už teď je v obci řada osmdesátiletých, ba i devadesátiletých spoluobčanů. Zatím se nákupy či případný dovoz k lékaři řeší s pomocí příbuzných nebo sousedskou výpomocí. Ale jako s jediným řešením s tím nemůžeme do budoucna počítat. Jak se počet seniorů bude zvyšovat, ne vždy půjde vše takto zajistit. Nelze ani spoléhat na to, že všichni přestárlí spoluobčané odejdou do domovů důchodců či domů s pečovatelskou službou. Ostatně i kapacita našeho bydlení pro seniory je omezena - k dispozici je pouze šest bytů. Navíc - a já to naprosto chápu - staří lidé velice neradi odcházejí z prostředí, v němž vyrůstali, k němuž je váží vzpomínky, kde mají ještě některé své vrstevníky, přátele, známé, kde žijí jejich příbuzní. Proto bychom uvítali, kdyby Bublava mohla vstoupit do sítě pečovatelské služby, kterou provozuje město Kraslice. I když jako malá obec máme poměrně napjatý jenom čtyřmiliónový rozpočet, byli bychom připraveni se finančně na této síti úměrně našim možnostem podílet.
Ivana Rážová: Trend snažit se seniorům vytvořit takové podmínky, aby mohli co nejdéle zůstávat ve svých domech a bytech a nemuseli odcházet mimo své domácí prostředí, je určitě správný. Pochopitelně právě tito uživatelé potřebují pečovatelskou službu nejvíce. V Kraslicích je 22 malometrážních bytů 1+kk v majetku města, které jsou vyhrazeny pro seniory - a všechny jsou obsazeny. Takže máme na ně i jakýsi pořadník čekatelů. Pečovatelská služba se však u nás neposkytuje pouze obyvatelům těchto bytů. Já bych zkušenost z Bublavy ještě doplnila tím, že staří lidé mají i další přání. Při návštěvách klubů důchodců v Kraslicích, jichž se účastnil také náš pan starosta Zach, několikrát zaznělo, že uživatelé pečovatelské služby by byli vděční, kdyby pečovatelka na ně měla více času a kromě úklidu, donášky nákupů apod. si s ní mohli povyprávět, zavzpomínat, svěřit se jí... To je ovšem problém, neboť pečovatelka je doslova v jednom kole a na takové chvilky jí zpravidla nezbývá čas. Na větší počet pečovatelek však město nemá peníze. Jinak ovšem vítám zájem Bublavy o naši pečovatelskou službu. Pokud by se na takové spolupráci zastupitelstva Kraslic a Bublavy dohodla, určitě by se naše služby mohly rozšířit i mimo město. Vidím v tom do budoucna možnosti dalšího jejich zefektivnění. Zatím však, když jsem si prováděla telefonické šetření mezi starosty všech osmi obcí ve spádovém území Kraslic jako obce III. typu, zájem projevila pouze Rotava.
Igor Jirsík: Hlavně v malých obcích se někdy těžko vymezuje, kde začíná a končí pečovatelská služba jako určitý institut a kde jde "jen" o občanskou nebo sousedskou výpomoc či jiné aktivity. Jistě by bylo správné, kdyby i na Bublavě nebo třeba v Oloví měli všichni potřební lidé zajištěn stejný standard pečovatelské služby, jaký existuje v Kraslicích, neřkuli třeba v Karlových Varech či dokonce v Praze. Ale překlenout tyhle rozdíly není v silách malých obcí. Chtěl bych však navázat na slova paní Rážové, když mluvila o tom, že staří lidé kromě donášky nákupů nebo úklidu potřebují mít i s kým si popovídat. Jak jsem řekl, u nás sice pečovatelskou službu nemáme, ale členové kulturního výboru seniory navštěvují alespoň při jejich narozeninách, svátcích a jiných příležitostech. A buďte si jisti, že jsou velmi vděčně starými spoluobčany přijímáni.
Vladimír Opolský: Naše obec Oloví má několik místních částí a je velice rozlehlá, navíc zcela bokem od Kraslic. Takže z Kraslic do naší místní části Horního Studence je to zhruba 25 kilometrů, které jsou nepříjemné i v létě, natož pak v zimě. Proto se do budoucna nezříkáme případné spolupráce s Kraslicemi a využití jejich pečovatelské služby, ale zatím je pro nás mnohem i finančně únosnější provozovat pečovatelskou službu vlastní. Od společnosti Glaverbel jsme zakoupili v obci dům a v něm už loni na vlastní náklady upravili čtyři malometrážní byty. Vůbec jsme nemuseli shánět zájemce, byty byly ihned obsazeny a shodou okolností je dnes obývají samé babičky. Pro ně obec platí pracovnici na vedlejší pracovní poměr, a ta se jim stará o úklid, nákupy a zajišťuje i distribuci dovážených obědů. Letos na jaře jsme v tomto domě připravili k obývání další tři byty, ale tím je kapacita objektu vyčerpána. Nové byty zatím obsazeny nejsou, protože i u nás se projevuje to, o čem již byla řeč. Totiž, že lidé se neradi stěhují z "vlastního" někam dál do "cizího". Pokud by se někdo ptal, proč lidem z jedné obce vadí přestěhovat se v jejím rámci do jiného bytu, kde má zajištěnou základní péči, musím připomenout, že z místní části Hory, kde je i sídlo obecního úřadu, je to třeba do zmíněného Horního Studence ještě šestnáct kilometrů. Vůbec si myslím - a netýká se to jen pečovatelské služby (byť u ní je to velice markantní), že stát by měl zohledňovat nesnáze obcí našeho druhu, které mají tak rozlehlé území, že je nemohou se svými koeficienty podílu na sdílených daních dostatečně dobře obsluhovat. Chtě nechtě můžeme uvedenou základní pečovatelskou službu nabízet jen lidem, které soustředíme do zmíněného domu. To neznamená, že ostatní staří a nemohoucí občané se nedostanou kupříkladu k lékaři, ale vždy se to řeší improvizovaně. Třeba tak, že nemůže-li pomoci příbuzný či soused, vsedne do služebního automobilu starosta a doveze starého člověka k lékaři, přiveze mu léky apod. Nebo využijeme naše hasiče, kteří mají k dispozici zásahové osobní vozidlo. Naštěstí udržujeme výbornou spolupráci s místním panem doktorem a jeho sestřičkou. Ale děsíme se toho, až jednou "náš pan doktor" odejde na zasloužený odpočinek a my do Oloví zřejmě už žádného jiného lékaře neseženeme. Náš rajon je totiž z hlediska počtu obyvatel a možného bodového zisku u zdravotních pojišťoven pro lékaře málo lukrativní. Dovolte však uvést několik čísel. Od letošního roku dostáváme - jako obec, která provozuje vlastní pečovatelskou službu - od kraje roční příspěvek ve výši 40 korun na hlavu. Při zhruba 1900 obyvatelích to činí něco kolem 70 tisíc korun. Jen letos však naše náklady na provoz domu s pečovatelskou službou přesáhnou 300 tisíc korun. Tím zdůvodňuji, proč si nemůžeme dovolit další rozšíření pečovatelské služby a proč máme zájem ji v její základní formě centralizovat do jednoho objektu, byť také plně chápu snahu mnoha starých lidí neodcházet ze svého domova.
Lubomír Zach: Kraslice rovněž začaly dostávat onen 40korunový příspěvek od kraje na hlavu ročně za provozování pečovatelské služby. Jsou to vítané peníze, ale jak už řekl pan starosta Opolský, zdaleka se jimi nepokryjí veškeré její náklady. Možná není od věci, když si vzpomenu, jak se poměrně nedávno obce na Kraslicku skládaly na to, aby zde mohl být rentgen. A dnes jim vznikají další náklady, když na něj chtějí dopravit své staré a nemohoucí občany. Chtěl bych však říci, že do budoucna bude opravdu dobré společně v rámci Svazku měst a obcí Kraslicka posoudit možnosti spolupráce i v pečovatelské službě. Což ovšem neznamená, že budeme například na Oloví, ale i na jiné obce tlačit, aby se do této sítě zapojily.
Vladimír Opolský: Já netvrdím, že nikdy této možnosti nevyužijeme. Jenže teď je u nás takové složení obyvatelstva, že si ještě vystačíme relativně levněji vlastními silami. Jak bude obyvatelstvo obce dál stárnout, budeme muset časem skutečně muset hledat jiná řešení, než pro jaká jsme se rozhodli nyní. Takže ani já spolupráci s Kraslicemi v budoucnu nevylučuji, i za cenu vyšších finančních nákladů.
Ivana Rážová: Bohužel, dodnes neexistuje nařízení vlády, které by upravovalo možnost, jak si obec může říci o peníze na pečovatelskou službu ze státního rozpočtu. Přitom stále platný zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, říká, že ten, kdo poskytuje pečovatelskou službu, má možnost požádat o příspěvek na její poskytování. Také standardy kvality sociálních služeb - ač jsou vyvěšeny na webu Ministerstva práce a sociálních věcí - představují pouze nezávazné doporučení. Proto ani neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se mohla porovnávat kvalita poskytovaných sociálních služeb. Tedy také pečovatelské služby a podle toho, dejme tomu, přidělovat dotace či jiné příspěvky, ať už ze strany státu nebo kraje.Určitou možnost pro Kraslice, a možná i pro celý jejich správní obvod jako obce s rozšířenou působností, vidím v komunitním plánování sociálních služeb. V Kraslicích k němu v současné době přistupujeme a zapojit do něho hodláme všechny účastníky systému sociálních služeb, tedy uživatele, poskytovatele i zadavatele a lépe mj. hospodařit i se zdroji. Už teď začínáme mapovat všechny veřejné, soukromé i dobrovolné subjekty z hlediska jejich aktivit v sociálních službách. První kontakty jsme už například navázali s Farní charitou. Pochopitelně tahle aktivita je svým způsobem dvojsečná: Jakmile v našem průzkumu zjistíme objektivní potřeby občanů, a tyto výsledky se dostanou na papír, už budou pro město představovat jistý závazek, i když pro jeho splnění bude muset pracně hledat další zdroje. Pokud toto mapování obsáhne nejen území města, ale celého jeho správního území, bude to jen ku prospěchu věci. A možná by se na takový průzkum daly získat i peníze z evropských fondů.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Bydlím již delší dobu v Sokolově a chci se vrátit do Kraslic a čtu na internetu že tam nejsou takové služby jako v tady jak je to možné jako mytí oken a další služby přeci vše jde jen když jsou k tomu patřiční lidé a vůle něco změnit byla bych ráda kdyby mě někdo odepsal všichni jednou zestárnete a budete potřebovat pomoc mládí si to neuvědomuje těším se na návrat ale mám jen obavy z toho co mě tam čeká ale podepsala jsem něco co jsem neměla těším se na odpověď s pozdravem Říčková.
kam se mám obrátit