Někteří lidé poukazují na to, že na hřbitově někdo posunul pomník do uličky, čímž se výrazně zúžil přístup k hrobu. Jsou tak nuceni vstupovat na obrubu jiného hrobu, dokonce do prostoru hrobového místa. V tomto počínání spatřují...
Někteří lidé poukazují na to, že na hřbitově někdo posunul pomník do uličky, čímž se výrazně zúžil přístup k hrobu. Jsou tak nuceni vstupovat na obrubu jiného hrobu, dokonce do prostoru hrobového místa. V tomto počínání spatřují narušování piety hrobu a památky zesnulých. I přesto, že si na uvedený stav u měst a obcí stěžují, nejsou vždy jejich stížnosti správně a rychle řešeny.
K tomuto problému několik poznámek. V současné době hřbitovní a pohřební právo upravuje zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech.
Dřívější hřbitovní a pohřební právo zcela nedostatečně upravovala pouze vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, která v ustanovení § 20 odst. 1 stanovila, že správa pohřebiště propůjčuje místo pro hrob nebo hrobku minimálně na tlecí dobu a místo pro urnu na 10 let od prvního uložení. Propůjčením vznikalo právo na užívání místa pro hrob tomu, komu bylo poprvé propůjčeno, a přecházelo na osoby blízké. K právní charakteristice užívacího vztahu k hrobovému místu, je tedy třeba uvést, že jde o nájemní vztah mezi vlastníkem pohřebiště a uživatelem hrobového místa, jak o tom hovoří i stávající zákon o pohřebnictví.
Hrobová místa jsou užívána na základě smluvního vztahu mezi pronajímatelem (vlastník/provozovatel veřejného pohřebiště) a nájemcem, tj. vztahu občanskoprávního.
Dle ustanovení § 30 zákona o pohřebnictví platí, že nestanovuje-li tento zákon jinak, použijí se ustanovení občanského zákoníku. V této souvislosti považuji za nutné upozornit na povinnost pronajímatele zakotvenou v § 664 občanského zákoníku přenechat pronajímanou věc (v tomto případě hrobové místo) nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo, nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat.
Lze tedy konstatovat: Pronajímatel se nemůže zbavovat odpovědnosti za plnění povinnosti zajistit nájemci hrobového místa nerušený výkon jeho nájemního práva, jestliže mu tuto povinnost ukládá zákon. Cítí-li se být nájemce hrobového místa při výkonu svého nájemního práva rušen tím, že cizí osoby vstupují na jím užívané hrobové místo a narušují tak pietu tohoto místa, je třeba, aby se ochrany svých práv domáhal u obce jako pronajímatele, neboť jde o subjekt způsobilý k řešení jeho námitek.
právník
