Koncem července zažila Odolena Voda velkou událost: Končila výstavba obytného souboru s 373 byty, jež zaměstnávala zdejší radnici více než deset let.
Výstavba sídliště má dlouhou historii. Už v 80. letech se uvažovalo o panelovém sídlišti s asi tisícovkou bytů pro pracovníky zdejšího podniku Aero, které mělo vyrůst na stejném místě. Na-štěstí se do roku 1990 nepodařilo stavbu zahájit.
Po převratu se stala změna záměru výstavby sídliště jedním z hlavních úkolů nového zastupitelstva. Jeho členové nechtěli tak zahuštěný soubor, nelíbila se ani panelová technologie.
"Deset let trvalo, než jsme dali dohromady pozemky. Něco patřilo městu, něco soukromníkům, většinou restituentům. Výkup pozemků a vyřízení s tím spojených záležitostí bylo nesmírně úmornou záležitostí," řekl dlouholetý starosta města Jiří Nedoma, o němž jeho spolupracovníci říkají, že nový bytový soubor je jeho dítětem.
Vlastní výstavba trvala jen 21 měsíců, ale než si jí mohli lidé vůbec všimnout, chvíli to trvalo. Všichni, kdo se na ní podíleli, jihlavský developer, brněnská stavební firma i lidé z obecního úřadu, svorně tvrdili: Hlavním problémem bylo zakládání, nejvíc práce je skryto v podzemí.
Nové domy stojí na tisícovce pilotů. Vyrostly totiž v území, které bylo snad tisíc let vystaveno intenzívní stavební činnosti. Stavbaři neustále naráželi na neznámé podzemní stavby, o nichž se nevědělo: staré pece, různé kolejové trasy, bývalé septiky apod. Archeologové tu ale nic obzvlášť zajímavého nenašli.
Odstraňování podzemních objektů a zcela nové tvarování terénu zabralo hodně z 21 měsíců, během nichž nový obytný soubor vznikal. Když pak byly hotové základy, šlo všechno velice rychle. Čtyři bloky domů, jejichž základy tvoří monolitický beton a nadzemní část liaporové tvárnice, byly hotové během několika měsíců.
Žádaná je variabilita
Souběžně s přípravnými pracemi se odehrávalo rovněž nikoli jednoduché jednání s budoucími nájemníky, jimiž jsou z podstatné části členové bytového družstva Dubina. Co budoucí nájemník, to jiná představa o podobě vlastního bytu.
Z toho také vyplývalo značné množství klientských změn původního projektu a dále velikostní skladba bytů. Byty jsou tudíž velmi variabilní, nejen pokud jde o jejich velikost, ale také se různí vzhledem k přání klientů.
Na výstavbu nového sídliště přispěl Státní fond rozvoje bydlení dotací 150 miliónů korun. Asi 5,6 miliónu dalo město na 16 bytů zvláštního určení pro zdravotně postižené a zbytek, zhruba 200 miliónů, hradí uživatelé bytů, členové bytového družstva Dubina. Podle sdělení jeho předsedy skládali tuto částku jednorázově a předem.
Náklady na metr čtvereční představují díky státní dotaci 13 500 korun; bez příspěvku by činily podle slov starosty Nedomy asi 17 - 18 tisíc. Nejčastěji zastoupený byt 2 + 1 (těchto bytů je tu 204) tak přišel družstevníky na zhruba 650 - 700 tisíc korun.
Po splacení počátečního vkladu budou družstevníci přispívat už jen do fondu oprav a na správu; měsíční poplatek je 14 Kč za metr čtvereční. Údaj o počtu místností už není směrodatný a příliš o velikosti bytu nevypovídá vzhledem k nynějšímu trendu pořizovat si jeden prostor, který bude (ale také třeba nebude) jeho uživatel členit příčkami až později. Proto se může snadno stát, že byty 1 + 1 jsou dražší než nejméně žádané 3 + 1 (o ty mělo zájem jen 29 rodin).
Jako vlastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni stejným dílem město a družstvo. Po uplynutí předepsaných 20 let se všechny bytové jednotky kromě bytů zvláštního určení stanou majetkem družstevníků.
Komu dotace
Zatímco družstevní byty mají už od samého začátku stavění své uživatele, šestnáct bytů zvláštního určení je zatím obsazeno jen zčásti. Přednost budou mít podle starosty Jiřího Nedomy v prvé řadě místní a dále ti, kteří sem patří spádově, ať už vzhledem k tomu, že se o ně stará zdejší sociální odbor, nebo sem dojíždějí k lékaři a za dalšími službami. Zdravotně postižení nejsou členy družstva a na výstavbě se finančně nepodílejí. Starosta se domnívá, že péče o tyto lidi je úkolem obcí. Postarat se o bydlení lidem v sociální nouzi, tj. stavět sociální byty, by však mělo být úkolem státu a obec by měla jen pomáhat.
Poměrně revoluční změnu by pan starosta uvítal i v systému státní pomoci:
"Obce mají podporovat bytovou výstavbu, ale nejsou schopny stavět z vlastních prostředků. Jsem příznivcem větší účasti soukromého sektoru. A také bych se přimlouval za to, aby státní dotace nemusely jít přes obec. Proč by je nemohla čerpat, samozřejmě za přísně stanovených podmínek, přímo družstva, nebo i developeři a soukromí investoři? Oni jsou odborníky, my ne. Město by se ovšem mělo postarat o pozemky a potřebné studie," míní starosta Nedoma.
Uživateli bytů v novém souboru nejsou ani zdaleka jen místní obyvatelé. Vzhledem k tomu, že Odolena Voda dnes tvoří "humna" hlavního města, je dobrým místem pro bydlení i pro ty, kteří pracují v Praze a v jejím okolí. Ostatně, když se srovnají ceny za metr čtvereční v Praze a zde, není se čemu divit.
Zájem je i o rodinné domy, které tu rovněž vznikají. Ty ale stavějí soukromé firmy, což ovšem pro město znamená postarat se o sítě. Pokud budou peníze, chce radnice pomoci především s výstavbou příjezdové komunikace.
