Většina veřejnosti se domnívá, že zeleň a květiny znamenají vždy obohacení prostoru. Tak jednoduché to ale podle odborníků není.
Panelová sídliště, která u nás vznikala v šedesátých až osmdesátých letech, se dnes většinou utápí v zeleni. Na první pohled je jejich parter velmi příjemný. Zdání však klame. Odborníci tu vidí mnoho nedostatků, jež je třeba napravit. Platí to i pro zeleň. O několik postřehů se s námi podělila Ing. Eva Sojková z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích.
Funkce sídlištního parteru se mění
Česká sídliště jsou poznamenána dobou svého vzniku, která určila i způsob stavění. Většinou se postupovalo tak, že se vybudovala technická infrastruktura, postavily panelové domy a občanské vybavení a za peníze, které zbyly, pak došlo i na parter. K jeho vybavení patřil, podle tehdy přesně stanovených ukazatelů, například určitý počet sušáků na prádlo, klepadel koberců, kójí na odpad i samotných popelnic, a také veřejná zeleň. Dnes je mnohé z tohoto vybavení zbytečné, protože ztratilo svou funkci - vybavení domácností se změnilo, mnohá venkovní zařízení nejsou třeba. Dnes už skoro nikdo nechodí klepat koberce před dům, málokdo tam suší prádlo, místo popelnic se používají kontejnery.
Parter má i odpočinkovou funkci
Kromě hospodářské funkce má parter funkci odpočinkovou. Pokud ji má plnit, musí zde být dostatek odpočívadel. Měla by se nacházet v místech vyznačujících se určitou intimitou, na světlém stanovišti, kam ale během dne zabloudí stín, a zároveň místa umožňující kontakt. Zřizovat by se měla s ohledem na jejich využívání určitými skupinami lidí, i když je samozřejmě budou vždy nejvíc vyhledávat maminky s dětmi a starší lidé.
Odpočinkovou funkci by měla dále plnit dětská hřiště. Bohužel velmi zastarala. Jejich údržba je většinou zcela minimální, vybavení, často 40 let staré, už zaostalo a neodpovídá zájmům dnešních dětí. Ty považují hřiště za nudná, takže je příliš nevyužívají. Rekonstrukce hřišť je velmi potřebná, ale obce na ně bohužel většinou nemívají peníze. Dalším problémem sídlištních parterů je špatné trasování cestní sítě, což se klasicky ukazuje na vyšlapaných cestičkách, zatímco stávající cesty zarůstají. A samozřejmě jedním z největších problémů je nedostatek parkovacích míst.
Kdy přistoupit k rekonstrukci zeleně
Z výše uvedeného vyplývá, že zeleň jako základní prvek vybavení parteru je schopna plnit svou funkci teprve tehdy, když je tento parter dokonale provozně i materiálově vyřešen. Jinak řečeno zakládání nebo rekonstrukce zeleně má význam až na dořešených plochách. Nejdříve je nutné dát do pořádku cesty, inženýrské sítě, vybavení. Musí existovat jasně strukturované prostory pro odpočinek, hospodářské činnosti, pro parkování atd. Prostor je nutné řešit celkově; nelze uvažovat tak, že se na existující volné místo vysadí pár stromů a keřů nebo květin, a tím máme vystaráno.
Základem je údržba
Zeleň je bohužel z dob svého vzniku často nekoncepčně založená a špatně udržovaná, což vede k její devastaci. Většinou se dělá jen základní údržba, tj. seká se trávník nebo se často neodborně zmladí keře. Probírky stromů se nedělají prakticky vůbec. Když se ale tyto stromy vysazovaly, počítalo se s tím, že po dosažení určité velikosti se probírkou uvolní jedinci, kteří budou schopni naplno plnit svou funkci. Protože se to nedělá, vznikají hájky přerostlých stromů, které bývají často na obtíž. Potíž je v tom - a na obcích to dobře vědí - že jakmile se někde začne kácet, lidé se začnou okamžitě bouřit. Vysvětlit jim, že kácení je nutné kvůli tomu, aby zeleň byla funkční a kvalitní, bývá často velmi obtížné.
Příliš mnoho jehličnanů
Na sídlištích mají stále převahu jehličnaté dřeviny, mezi nimiž dominují zeravy, jalovec čínský, borovice černá a smrk stříbrný. To není dobré. Podíl opadavých keřů a stromů by se měl určitě zvýšit. Zmíněné zeravy často převažují nejen na sídlištích, ale i v jiných částech měst i obcí. Tato dřevina ale není tou, která se hodí do charakteru našeho města a vesnice. Nechci tím kritizovat projektanty a realizátory, kteří se na řešení parteru při jeho vzniku podíleli, protože tenkrát bylo bohužel velkým problémem určitý školkařský materiál sehnat. Také tím nechci říci, že je nutné se striktně držet jen domácích dřevin, protože naše životní prostředí a samotná stanoviště, na nichž se zeleň nachází, se velmi změnily. Často jde o suchá místa, kam slunce svítí celý den, takže introdukovaným dřevinám se zde někdy daří mnohem lépe než domácím.
Zeleň by mohla sídlišti dodat identitu
Problém školkařského materiálu už dnes ne-existuje, vhodných stromů i keřů je dostatek. Stálo by za úvahu, jak pomocí zeleně narušit monotónnost sídlišť či jejich částí, ozvláštnit je a vtisknout jim určitou identitu. Třeba nějakou výraznou kompozicí dřevin či trvalek. Nebylo by to hezké, kdyby se mohlo třeba říkat, já bydlím tam u těch skupin žlutých růží, můj dům je u černých borovic mezi kvetoucími pivoňkami...? Je možné prozářit prostor zlaticemi, šeříkem, růžemi... Možností je nespočet.
K základům sadovnické tvorby patří skladba sortimentu dřevin a její kompozice. Má se dbát samozřejmě na to, aby lidé mohli vnímat jednotlivé roční doby. Každý ví, jak je příjemné, když se příroda na jaře opět rozzáří čistými listy, jak rozkvétá a mění se v průběhu roku. Zajímavými prvky, které je třeba brát při tvorbě zeleně v úvahu, je např. i plodenství keřů a samozřejmě barvení dřevin v průběhu roku.
S mobilní zelení opatrně
Někdy nebývá jasné, co vše za mobilní zeleň považovat. Pro mne to jsou třeba i popínavé rostliny nebo letničky v mobilním truhlíku. Souhlasím s těmi, kdo kritizují někdy používané betonové nádoby; ty jsou skutečně odpudivé. Ale existují přece i jiné, například keramické či z jiných decentních materiálů. V zásadě je ale mobilní zeleň náročným prvkem, který lze akceptovat jedině tehdy, kdy je to jediné možné řešení a není možné využít zeleně rostlé. Tedy v extrémních podmínkách, v reprezentativních prostorách apod. Mimo jiné i proto, že náklady na její pořízení a údržbu jsou několikanásobně vyšší než na zeleň rostlou. V sídlištním parteru bych s ní proto velice váhala; investor by si v takovém případě měl předem ujasnit, zda je možné zajistit její údržbu a zda na to budou peníze.
