Občané se mohou podílet na výkonu místní správy různými způsoby. Vedle voleb do zastupitelstev obcí představuje další velmi významnou formu podílu občanů na samosprávě obce jejich rozhodování v místním referendu. Místní referendum je (na rozdíl od voleb do zastupitelstev obcí) projevem tzv. přímého...
Občané se mohou podílet na výkonu místní správy různými způsoby. Vedle voleb do zastupitelstev obcí představuje další velmi významnou formu podílu občanů na samosprávě obce jejich rozhodování v místním referendu. Místní referendum je (na rozdíl od voleb do zastupitelstev obcí) projevem tzv. přímého výkonu samosprávy občany základního územního samosprávného celku.
Ústava ČR1) i Listina základních práv a svobod2) upravují právo občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. K těmto ústavně garantovaným právům lze poznamenat, že pouze ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo, zatímco podmínka formy ústavního zákona pro rozhodování o věcech, které jsou výkonem nestátní (samosprávné) moci, stanovena Ústavou (či jiným ústavním zákonem) není, a proto pro právní úpravu místního referenda je postačující forma běžného zákona.
Dnem 1. února 2004 nabyl účinnosti nový zákon o místním referendu (zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů), který zrušil původní zákon č. 298/1992 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu, a vyhlášku Ministerstva vnitra č. 433/1992 Sb., o úkolech obcí při zajišťování voleb do zastupitelstev. Nový zákon upravuje konání místního referenda pouze na úrovni obcí (včetně městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst). Institut referenda na krajské úrovni není upraven. V této souvislosti je vhodné zmínit, že novela zákona o krajích (zákon č. 231/2002 Sb.) vypustila ustanovení o původně zakotveném právu občanů kraje hlasovat v krajském referendu3). Jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje hlavní město Praha, které má postavení jak obce, tak kraje4), a na jehož území se tak může konat místní referendum i ve věcech spadajících do samostatné působnosti hlavního města Prahy jakožto samosprávného kraje.
Podmínky konání referenda
Nový zákon definuje předmět místního referenda kombinací pozitivního a negativního vymezení. Pozitivní definice jednoduše stanoví, že v místním referendu se rozhoduje zásadně o věcech, které patří do samostatné působnosti obce. Nelze tedy např. v místním referendu rozhodovat o věcech patřících do přenesené působnosti obce (tj. výkonu státní správy), ale ani o záležitostech spadajících do samostatné působnosti krajů (pochopitelně s již zmiňovanou výjimkou v případě hl. města Prahy).
Negativní vymezení předmětu místního referenda pak doplňuje jeho pozitivní vymezení, a to takovým způsobem, že v některých taxativně stanovených záležitostech v samostatné působnosti obce nelze místní referendum konat. Není tedy možné konat místní referendum o místních poplatcích a o rozpočtu obce; o zřízení nebo zrušení orgánů obce a o jejich vnitřním uspořádání; o volbě a odvolání starosty, místostarosty, členů rady obce a dalších členů zastupitelstva obce, jakož i volených nebo jmenovaných členů dalších orgánů obce.
Dále nelze místní referendum konat, jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy; v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení (např. ve správním řízení), o uzavření veřejnoprávních smluv k výkonu přenesené působnosti. Nový zákon výslovně vyloučil - dosud teoreticky zmiňovanou - možnost přijímat, měnit či rušit obecně závazné vyhlášky v místním referendu. Poslední negativní vymezení nepřipouští konat místní referendum, jestliže od platného rozhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců.
Konání místního referenda vychází z principů českého volebního práva. Místní referendum se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva. Právo hlasovat v místním referendu má každá osoba, která má právo volit do zastupitelstva obce. Zákon dále tuto osobu označuje za tzv. oprávněnou osobu. Oprávněnou osobou hlasovat v místním referendu je tedy občan obce za předpokladu, že jde o státního občana České republiky, který alespoň v den hlasování dosáhl věku nejméně 18 let a je v den hlasování v této obci přihlášen k trvalému pobytu. Oprávněnou osobou je však také státní občan jiného státu, který může za stejných podmínek jako český státní příslušník hlasovat v místním referendu, pokud mu toto právo přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv.
Příprava a formulace otázky
Místní referendum se koná, jestliže se na tom usnese zastupitelstvo obce, nebo návrh na jeho konání podá přípravný výbor. Přípravný výbor tvoří nejméně tři oprávněné osoby, pokud nestanoví podmínky ustavení přípravného výboru zvláštní právní předpis. Návrh přípravného výboru může být podán, pokud jej podpořil určitý, zákonem přesně stanovený, minimální počet oprávněných osob. Součástí návrhu přípravného výboru musí mj. být i odhad nákladů spojených s provedením místního referenda a realizací rozhodnutí přijatého v místním referendu a způsob jejich úhrady z rozpočtu obce. Otázka navržená pro místní referendum musí být jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem ano nebo slovem ne.
K platnosti rozhodnutí v místním referendu je třeba účasti alespoň poloviny oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Rozhodnutí v místním referendu je závazné, hlasovala-li pro ně nadpoloviční většina oprávněných osob, které se místního referenda zúčastnily. Rozhodnutí v místním referendu je pro zastupitelstvo obce závazné. Náklady místního referenda hradí ze svého rozpočtu obec. Plnění úkolů obce podle tohoto zákona je výkonem samostatné působnosti.
Soudní přezkum
Zákon také upravuje problematiku soudního přezkumu. Právo domáhat se ochrany u soudu má přípravný výbor, jestliže např. zastupitelstvo obce nerozhodlo o návrhu přípravného výboru o vyhlášení místního referenda, pokud lze o navržené otázce místní referendum konat (včetně stanovení dne jeho konání) nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí. Rozhodnutí soudu o návrhu zároveň nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce.
Zákon o místním referendu novelizoval částečně mj. i § 89 odst. 2 zákona o obcích, který stanoví, že nebude-li zastupitelstvo obce nebo jiný orgán obce postupovat v souladu s rozhodnutím soudu o povinnosti vyhlásit místní referendum nebo s rozhodnutím přijatým v místním referendu konaném v záležitosti samostatné působnosti obce, vyzve ředitel krajského úřadu zastupitelstvo obce, aby do dvou měsíců zjednalo nápravu. Jestliže tak zastupitelstvo obce neučiní, oznámí krajský úřad neprodleně tuto skutečnost Ministerstvu vnitra, které zastupitelstvo obce rozpustí. Proti tomuto rozhodnutí může obec podat žalobu k soudu.
Poznámky
1) Čl. 2 odst. 1 a 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
2) Čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3) Ustanovení § 12 odst. 2 písm. g) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění do 31. prosince 2002.
4) Srov. čl. 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a § 1 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
právník
