Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón za rok 2003 a titul Historické město roku 2003 získalo Spálené Poříčí v Plzeňském kraji. Na slavnostním setkání ve Španělském sále Pražského hradu toto významné ocenění převzal starosta Spáleného Poříčí Ing. Pavel Čížek.
Na počátku 90. let byla ve Spáleném Poříčí řada staveb neobydlená, zdevastovány byly i plochy starých hřbitovů a zámeckého parku. V uplynulém desetiletí se však městu podařilo opravit zámek, kostel na náměstí se sochami, děkanství a další hodnotné budovy městské zástavby. Některé byly prohlášeny za kulturní památky a následně opraveny. Zcela nebývalý je rozsah vybudované technické infrastruktury, rehabilitace veřejných ploch a odstranění vzdušného vedení sítí. Přesto však, jak potvrdil starosta Ing. Pavel Čížek, vše opraveno rozhodně není.
"Nejprve jsme se snažili objekt zajistit "na deset let", čili aby dále nechátral. Teprve když se našlo jeho nové využití, mohla začít jeho rekonstrukce. Na některých domech ještě chybí střešní krytina a kvalitnější oprava krovu. Navíc se podařilo prohlásit za kulturní památky i další dříve opomíjené památky, takže je skutečně stále co obnovovat."
"Obnovu vlastních památkově chráněných objektů financujeme dlouhodobě z městského rozpočtu, a to částkou kolem jednoho miliónu korun ročně. Dvakrát jsme získali finanční příspěvky z Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, jednou 150 tisíc korun, podruhé necelé tři milióny korun. Příslib pro letošní rok je 1 milión 350 tisíc korun. Celkově však bylo do rekonstrukcí památek ve Spáleném Poříčí investováno více než 30 miliónů korun," konstatoval starosta.
Spolupráce s památkáři
Ing. Pavel Čížek považuje spolupráci s Národním památkovým ústavem v Plzni za vynikající: "Začínali jsme totiž zcela od píky. Dřívější národní výbor památkám rozhodně nepřál. Zrušil například památkovou ochranu u jednoho objektu, stavěl v zámeckém parku, demoloval některé cenné domy a u jiných demolici připravoval. Od začátku jsme byli přesvědčeni o tom, že Spálené Poříčí má přes svou zanedbanost kouzlo malého městečka počátku 20. století. Památkový ústav nám vyšel velmi vstříc a také jeho zásluhou byla v roce 1992 vyhlášena naše městská památková zóna."
Při opravách památek zásadním způsobem pomáhal městu Tomáš Karel, pracovník památkového ústavu. Většinu oprav totiž provádějí menší firmy, jednotliví řemeslníci a restaurátoři. Město tedy nemá nějakého generálního dodavatele. Každý sebemenší odborný problém proto řeší s památkářem přímo na stavbě tak, aby nebyl poškozen či zničen sebemenší detail.
Vedení Spáleného Poříčí, jak uvedl starosta Ing. Pavel Čížek, se také snažilo přesvědčit veřejnost o tom, že má smysl zachovat ráz městečka a že mu záleží na vzhledu každého i nepamátkového domu. "Zpracovali jsme například návrh rehabilitace fasád všech domů v památkové zóně. Postupně se u obyvatel setkáváme se stále větším pochopením. A jsme velmi rádi, že se objevila řada dobrých spolupracovníků, že roste místní patriotismus, že vznikají nové kulturní tradice, spolky, občanská sdružení, prostě, že městečko žije naplno," dodává.
Využití památek
Důkazem toho, že památky zde nejsou jen krásnými artefakty, je například zámek na náměstí: V 50. letech byl přestavěn na byty, pak hospodářsky využíván, nakonec "vybydlen" a několik let zcela opuštěn. Městu se však podařilo v zámku nejen zřídit, ale i udržet a rozšířit Církevní střední odbornou školu. Každý rok byly opraveny 2 až 3 další třídy a zámek se tak vracel k původní dispozici místností. Vznikem školy získalo celé město. Pracovní místa, učitele se zájmem o město, studenty, kteří i krátce po škole vzpomínají na atmosféru zámku a na pobyt na malém městě. Na zámku v současné době nechybí ani expozice o dějinách městečka a výstava o historii řemesel.
Život se vrátil i do barokní budovy děkanství. Nějaký čas sloužila jako ordinace a poté jako depozitář. Kněz musel bydlet na některé z venkovských far. V současnosti na děkanství už kněz bydlí a je tam k dispozici i další byt. Hojně se také využívá společenská místnost. Na děkanství je rovněž muzejní expozice věnovaná životu na farách a Jindřichu Šimonu Baarovi.
Barokní budova děkanství
Město získalo do svého vlastnictví také bývalý židovský kupecký dům - roky opuštěný a zčásti vyhořelý. Dnes je v něm stylový penzion, restaurace a vinárna a přístupná je i unikátní "černá kuchyně". Na náměstí byl také opraven poslední zachovalý venkovský roubený dům z 18. století. Nyní se zde nachází expozice bydlení na venkově a v letošním roce v něm zahájí provoz informační středisko.
"Nominací mezi tři vybraná města (další dvě jsou Karviná a Nové Hrady - pozn. red.) jsem byl příjemně překvapen. Nečekal jsem, že by se mezi navržená města mohlo dostat malé městečko, které nemá zachované žádné velké soubory městských kupeckých domů jako například velká "královská města". Ocenění našeho městečka beru spíše jako uznání toho, že malá historická sídla jsou takovým zatím zcela neodkrytým pokladem našeho státu. Je v nich možné stále objevovat skryté památky, řadu živých tradic, mnoho námětů k drobné turistice," uzavřel Ing. Pavel Čížek.
