Různé formy ekologického zdanění už existují a v obcích se různým způsobem upravují. Výsledkem je pak někdy to, že některým občanům se poskytují úlevy, jiní se dokážou o sebe postarat - a ekologie přichází zkrátka. Jedním z příkladů je poskytování úlev v placení stočného. V obcích, jejichž katastr...
Různé formy ekologického zdanění už existují a v obcích se různým způsobem upravují. Výsledkem je pak někdy to, že některým občanům se poskytují úlevy, jiní se dokážou o sebe postarat - a ekologie přichází zkrátka.
Jedním z příkladů je poskytování úlev v placení stočného. V obcích, jejichž katastr je v členitém terénu, se zpravidla některé ulice nebo části obce rozumným způsobem a s vynaložením přijatelných prostředků nedají odkanalizovat. Kaly se tam likvidují obvykle vyvážením septiků, což je způsob pochopitelně nákladný a rizikový - v tom, že se jej mnozí snaží obcházet. Snaha zastupitelů tomu předcházet tím, že část nákladů je obyvatelům takových domácností hrazena z obecního rozpočtu, věc neřeší. Ti, kteří chtějí z výjimky těžit do vlastní kapsy, se o to pokusí i v případě, že budou platit za odvoz třeba jen polovinu. Postihnout takové neplatiče není bohužel jednoduché. Zákon sice umožňuje vymáhat doklad o tom, že zlikvidovali veškerý odpad, který vyprodukovali, ale - pokud nejde o zvláště křiklavé případy - dokázat podvod není snadné.
Jiným příkladem, jak někteří ekologickou daň platí a jiní se jí vyhýbají, je platba za odpady. O výhodách i nevýhodách kapitační platby se diskutovalo již mnohokrát. Většina obcí ji uplatňuje jako formu ze zákona poměrně snadno vymahatelnou, průhlednou a hlavně omezující výskyt černých skládek a obecného nepořádku, za který musí jinak platit opět obec. Výše kapitační platby je omezena zákonem na úrovni, která většinou nepokryje skutečnou výši nákladů. Tím spíše je potřeba citlivě zvažovat každou výjimku z platby. Nejčastěji se zvýhodňují lidé, kteří se trvale v obci nevyskytují a mohou to nějak průkazně doložit (pobyt v zahraničí apod.), a dále pak některé jasně definované věkové skupiny lidí (děti do jednoho roku, senioři nad 80 let apod.). Problém s těmito výjimkami nespočívá ani tak v neprůkazném zařazení žadatelů, ale spíše v principu: Kapitační platbou by se měli podílet na nákladech na odpady všichni, protože tento způsob platby vědomě rezignuje na možnost odlišit, kdo jak velkým dílem se na celkových nákladech podílí. A zvýhodňovat věkové skupiny je diskutabilní také proto, že nejmladší i nejstarší skupiny nejsou z hlediska produkce odpadů bezproblémové. Snad to nebude považováno za útok proti seniorům, ale měnit jejich zvyky je obtížné. V lepší variantě jde všechno do popelnice, "protože si ji stejně platím", v horším do kamen včetně plastů, "protože to shoří a nějaké teplo to taky vydá". A přestože i ve starší generaci se jistě najdou ekologicky uvažující lidé, je sporné, zda by měla platit výjimka pro všechny.
místostarosta Roztok
