Kde dokáží místní programy rozvíjet v součinnosti obce a nestátní neziskové organizace, bývá větší záruka, že projekt bude pokračovat i po případných personálních změnách na obecním úřadě či na radnici. Co znamená vstup naší země do Evropské unie pro neziskový sektor? Na jedné straně určitě...
Kde dokáží místní programy rozvíjet v součinnosti obce a nestátní neziskové organizace, bývá větší záruka, že projekt bude pokračovat i po případných personálních změnách na obecním úřadě či na radnici.
Co znamená vstup naší země do Evropské unie pro neziskový sektor? Na jedné straně určitě posílení jeho pozice. EU totiž důsledně uplatňuje princip neziskového partnerství, a nestátním neziskovým organizacím (NNO) se tak otevírají dveře k řadě projektů. Na druhé straně příprava projektů pro čerpání peněz z evropských fondů bude natolik administrativně náročná, že nemálo menších organizací jednoduše nebude schopno této příležitosti využít.
Rada vlády pro NNO se snažila vyjednat s resorty co nejpříznivější podmínky pro to, aby na finanční prostředky ze strukturálních fondů a dalších zdrojů EU dosáhly - jako například minimální kofinancování či možnost předfinancování projektů. Přesto se obávám, že letošní ani příští rok nebudou v tomto smyslu pro nevládní organizace jednoduché.
Ostatně podobné problémy lze očekávat i v menších obcích. I tam budou mít zastupitelstva potíže, jak se vejít do unijních pravidel, která pro rozdělování peněz příliš nepočítají s projekty v řádu jen několika miliónů, neřkuli statisíců korun.
Zároveň však v tom vidím výzvu pro obce a kraje, aby více využívaly potenciál neziskového sektoru, a to nejen pro přípravu a realizaci společných projektů, ale také třeba - v případě zkušených nadací - k administraci grantových schémat. Opírám se o zkušenost, kterou jsme získali v Nadaci Partnerství při podpoře půldruhého tisíce projektů po celé republice i ze spolupráce s desítkami samospráv. Nejlepších výsledků totiž dosahují v obcích, kde kromě iniciativních starostů a zastupitelstev dobře fungují i místní spolky a kde oba sektory vzájemně spolupracují. Kde dokáží místní programy rozvíjet v součinnosti obce a NNO, bývá větší záruka, že projekt bude pokračovat i po případných personálních změnách na obecním úřadě či na radnici.
Mám-li však hovořit o podpoře NNO ze strany veřejné správy jako celku, musím konstatovat, že disproporce ve financování sektorů občanské společnosti trvá. Rozvoj sportu a tělovýchovy obdržel z veřejných rozpočtů (tedy od ministerstev, krajů, pověřených obcí) za rok 2002 celkem 1,151 miliardy korun, tj. 44 procent objemu dotací, zatímco například projektům NNO v oblasti životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje šla pouhá dvě procenta v součtu všech tří úrovní veřejné správy. K tomu přičtěme fakt, že další zhruba miliardou korun dotuje sportovní organizace společnost Sazka a že do sportu směřuje i největší díl sponzorských prostředků firem. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s daleko největším rozpočtem předloni rozdělilo 1,4 miliardy korun mezi 139 NNO, takže průměr na každou z nich činil přes 10 miliónů korun. Oč důvěryhodněji působí podpora obcí a měst, které v uvedeném roce uvolnily pro NNO sice jen necelou půlmiliardu korun, ale stačily s ní podělit více než čtyři tisíce spolků s průměrem téměř 10,5 tisíce korun pro každý. Diskutabilní je ovšem skutečnost, že místní samosprávy věnují polovinu dotací sportu. Jsou snad ostatní oblasti méně důležité?
předseda výkonného výboru Fóra Dárců a Výboru pro EU Rady vlády pro nestátní neziskové organizace, ředitel Nadace Partnerství
