Trest obecně prospěšných prací je u nás zaveden od roku 1996. Jeho cílem je nalézt konstruktivní řešení trestného činu, jež zohlední nejen potřeby a možnosti pachatele, ale také zájem poškozeného a komunity, kde k trestnému činu došlo.
Mediační a probační činností, tedy urovnáváním konfliktů mezi pachatelem a obětí ještě před rozhodnutím soudu a také dohledem a kontrolou nad vyneseným trestem po rozhodnutí soudu, se zabývá Probační a mediační služba ČR, která vznikla v roce 2001 jako součást Ministerstva spravedlnosti ČR. Jak jsme se dozvěděli od jejího ředitele Mgr. Pavla Šterna, působí v ní 172 probačních úředníků a 52 asistentů.
"Naši lidé jsou vlastně vyjednavači. Vstupují mezi obviněného a poškozeného a probírají s nimi způsob, jak vzniklou situaci řešit. Probační a mediační služba působí v celém trestním řízení. Ještě před vynesením rozsudku zprostředkovává jednání mezi pachatelem a obětí. Nelze-li takto postupovat, připraví pro soud v přípravném řízení podklady, které pak slouží jako podklad pro vynesení rozsudku a uložení alternativního trestu. Předem probere s pachatelem, zda je připraven takový trest přijmout a vykonat. A stejně tak, zda je ochoten nahradit oběti ztrátu, kterou jí způsobil. Tato zásada je pro nás nejdůležitější. Starat se nejen o pachatele, ale také o potřeby a požadavky oběti," vysvětluje Mgr. Pavel Štern.
Počet případů roste
Střediska Probační a mediační služby mají stále více případů v přípravném řízení, tedy pracují s pachatelem a obětí ještě před vynesením rozsudku. Zatímco v roce 2001 to bylo asi 2000 případů, v roce 2002 již 7000 a vloni ještě více.
Probační služba má vytvořenou koncepci spolupráce se státními zástupci a připravuje podobný projekt s policií. Jeho cílem je další zefektivnění přípravného řízení. A výsledky spolupráce jsou přínosné. V roce 2002 počet uložených trestů obecně prospěšných prací poprvé v historii české justice překročil počet uložených trestů vězení. Tento trest se u nás stal nejužívanějším, což přispělo i ke snížení počtu lidí ve věznicích. Zatímco v roce 2000 jich bylo ve věznici více než 23 tisíc, nyní to je kolem 17 300.
Kde jsou problémy?
Jedním z problémů je rozhodovací praxe soudů, skutečnost, že alternativní trest není ukládán vhodným osobám. Soud si v řadě případů před uložením dohledu nebo trestu obecně prospěšných prací nevyžádá od probační a mediační služby podklady. Nezná dostatečně člověka, kterému je trest ukládán, neví, zda je dostatečně motivován pro jeho odpracování a zda se také dokáže vyrovnat s obětí.
Cíl probační a mediační služby je jednoznačný. Není tu proto, aby opečovávala pachatele a soustředila se jen na něj, ale vyváženě pracovala s pachatelem a obětí. A aby se tato skutečnost stále více odrážela i v pocitu bezpečí společnosti. To však bez dobré spolupráce mezi všemi orgány činnými v trestním řízení lze jen velmi obtížně.
Z praxe v zahraničí
V zahraničí se těmto trestům již neříká alternativní, ale komunitní. Tím je zdůrazněno, že jejich uplatňování úzce souvisí s komunitou, kde k provinění došlo. Výrazným vzorem naší probační a mediační služby je Kanada, s níž má také navázánu spolupráci a čerpá ze zkušeností tam získaných. Tak například ve Winnipegu existují v jednotlivých čtvrtích tzv. komunitní justiční fóra, tedy jakési smírčí výbory, která řeší společně trestní činnost mladistvých. Členy těchto výborů jsou lidé zastupující místní komunitu, kteří byli pro svou práci ve výboru proškoleni a až na výjimky pracují ve výborech zdarma. Činnost výborů financuje vláda. Výbory pořádají tzv. rodinné konference, kterých se účastní pachatel či pachatelé, jejich rodiče, přátelé, oběti trestného činu a spolupracující odborní pracovníci. Pachatel je přímo konfrontován s obětí, s tím, co jí způsobil. Nebo s tím, co zapříčinil v životě celé obce.
Na trestu a na tom, jak a kde bude vykonán, se dohodne celé fórum. Výsledek je pak předložen soudci k jeho rozhodnutí ve věci. Kanadští soudci si tuto spolupráci velmi chválí. Tyto konference mají rovněž pozitivní účinek především v tom, že mladiství trestné činy neopakují. Podobně by proto chtěla probační a mediační služba do budoucna postupovat i u nás, a nejen v případě mladistvých provinilců, ale i dospělých pachatelů.
V Nizozemsku lidé odsouzení k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací si jej mohou odpracovat například v malé výrobně dětských zařízení. Vyrábějí klouzačky, houpačky, ohrádky pro pískoviště, kolotoče a další vybavení dětských hřišť. Ta jsou díky práci odsouzených (vykonávají ji zdarma ve volném čase) mnohem levnější a pro města a obce dostupnější.
V Praze se zaměří na budování bezbariérových zón
Záleží jen na radnicích a příslušných neziskových organizacích, zda budou napříště více využívat k práci lidi, kteří dostali alternativní trest.
V Praze, jak nám řekl vedoucí zdejšího střediska Probační a mediační služby Mgr. Michal Špejna, by chtěli společně s příslušnými pracovníky z městských obvodů zaměřit práci odsouzených k obecné prospěšným pracím například na budování bezbariérových zón. Mladé provinilce, kteří pomalovávají budovy a zdi, vést k odstranění škod, které způsobují. A také, jak se jim to již v několika případech povedlo, přimět viníka, aby se více staral a zajímal o svoji oběť.
Například v případě, že řidič neopatrnou jízdou poškodí oběti zdraví, aby se o člověka postaral v době jeho nemoci, především jde-li o starého člověka, dovezl jej na ošetření, pomohl i při záležitostech denní potřeby apod.
Alternativní tresty je efektivní uplatňovat jen v případě, že je proviněný ochoten a schopen jej vykonat. Když trest nevykonává, pak je třeba jej velmi rychle změnit za přísnější. To je již záležitostí soudu. Jakmile probační a mediační služba upozorní, že proviněný nedělá uloženou práci, měl by být trest obecně prospěšných prací přeměněn na trest vězení co nejrychleji. Jen tak bude dosaženo i potřebného psychologického dopadu.
Do roku od vynesení rozsudku
Trest obecně prospěšných prací může být uložen jen tomu, kdo se dopustí trestného činu, jehož horní hranice nepřesahuje pět let. V roce 2002 byl alternativní trest nejčastěji ukládán za krádeže, maření výkonu úředního rozhodnutí, zanedbání povinné výživy, podvody, výtržnictví, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci apod. Odsouzený osobně a bezplatně, ve svém volném čase, odpracovává soudem uložený počet hodin - v rozmezí od 50 až do 400. Práce musí být udělána nejpozději do jednoho roku od vynesení rozsudku. Nejčastěji to jsou úklidové práce na chodnících, silnicích i v budovách, údržba cyklostezek a chráněného krajinného území, sportovních a dětských hřišť, likvidace černých skládek apod. Ale také, je-li toho pachatel schopen, stavební a údržbářské práce či dokonce kancelářská a odborná činnost (vytváření internetových stránek a počítačových programů, jazykové překlady, pomoc při vedení odborných kroužků pro děti a mládež atd.).
Obecně prospěšné práce se musí vykonat ve prospěch obcí, státních nebo jiných veřejných neziskových institucí.
