Obnovené fasády domů, které prozařovaly náměstí, návsi a ulice vesnic a menších měst, pomalu šednou a opadávají. Nekvalitní materiály spolu s neblahým dědictvím vztahu k řemeslné práci podpořily pomíjivost euforického okamžiku, který nás počátkem minulého desetiletí naplňoval očekáváním. S mírným vzrušením jsme tehdy věřili v renesanci řemesel a hlavně toho, co je pro renesanci vlastní, tj. obrození ducha.
Ačkoli v některých obcích se na první pohled může zdát, že došlo k oživení a tento trend setrvává, při podrobném pohledu nelze přehlédnout, že původně dobře míněný záměr se až příliš často převrací ve slepenec stylů a nápadů, který je na hony vzdálen od historické kontinuity, účelné přítomnosti a odkazu pro budoucnost.
CHYBĚJÍ OPRAVDU JEN PENÍZE!?
Finanční zdroje hrají vždy významnou roli ve všech lidských činnostech. Přesto k tomu, aby se samosprávy obcí nebo soukromí investoři mohli stát "architekty" svých plánů, peníze nemusí být tím nejpodstatnějším. I ze zkušenosti našeho ateliéru víme, že samosprávy často z různých důvodů nedokážou definovat cíle rozvoje své obce. V lepším případě, pokud se však již předtím bezhlavě nepustily do dobrodružství odtržených akcí ve snaze se co nejrychleji podobat městům a implantovat "výdobytky" velkých aglomerací do venkovského prostředí, si objednají zpracování záměru pro řešení například veřejných prostranství u odborníků.
Opravdový odborník pak definuje cíle, které jsou výsledkem komplexní analýzy, předběžně projedná záměr se zúčastněnými orgány státní správy a případně jinými dotčenými subjekty a formuluje je do grafické idey. Ta je předložena veřejnosti, která zpravidla do celé věci vnese zdánlivý chaos. Každý občan však chce žít v kulturním a účelném prostředí, na něž by mohl být hrdý. Obvykle to nebývá on, kdo neustálým předkládáním těch nejnemožnějších variant způsobí, že veřejné prostranství na další dlouhá léta zůstává bez kultivace. Nakonec vždyť "stejně chybějí peníze" - a tak, než je do prostoru dávat, bude lepší je z něj získat. Jak zářivě krásné nové domky nám tak v obci vyrostou v místě, pro které "stejně nemáme žádné využití"...!
SKUTEČNÉ OSOBNOSTI TÁHNOU
Celý problém tedy zpravidla nespočívá v penězích jako v profesionalitě všech zúčastněných. Pokud má samospráva názor a je ochotna si za ním stát, není v podstatě síly, která by jí mohla cestu ke splnění jejích cílů překazit. V tento moment se ukáže, že ani finanční model není nereálný. Samozřejmě že vždy existují kontinuální limity, jejichž překročení znamená určitý extrém. Je pak na posouzení, zda energie spojená s prosazením takového extrému je úměrná výsledku. Extrémy se však paradoxně projednávají lépe než nenápadná, praktická a kultivovaná řešení, a to pravděpodobně proto, že taková řešení se zdají být jednoduššími a hodně zúčastněných se v ten moment cítí být odborníky.
Osobní odvaha a odhodlání představitelů obce spolu s architektem za záměrem jít a prosadit ho je však klíčovým okamžikem mnohem obtížnějším než zajištění finančního modelu pro realizaci akce. Velmi důležité je nastolení prostředí vzájemné otevřenosti a důvěry mezi investorem a ateliérem. Dobrý ateliér dnes představuje komplex odborností výrazně přesahujících úzkou specializaci architekta. Pokud je opravdu dobrý, nemá co před investorem skrývat, včetně finančních kalkulací za svoje služby. Na oplátku ze strany investora je však nutná proklamace stability cílů a určité volnosti, neboť dílo je projektováno zpravidla pro generace příští. Toto je zásadní střet mezi filozofií ateliéru a filozofií například samospráv. Kompromis je potom heslem pro úspěšnou realizaci, ale musí být založen na vzájemném poznání a pochopení. Osvícený investor pochopí, že ateliér může být na dlouhá léta jeho odborným zázemím, které mu ušetří nemálo finančních prostředků, ba co více, zpravidla mu je i přinese.
JE TŘEBA BÍT NA POPLACH
Existuje celá řada pozitivních příkladů, kdy úcta k předkům spojená s účelností a estetikou znovu oživila zapomenutá zákoutí, chátrající stavby a zanedbané segmenty krajiny, které nás naplňují energií a zvláštním pocitem něčeho příjemného. Zkušenosti by ovšem mohly dát materiál na celý seriál příkladů nekoncepčního a krátkozrakého přístupu samospráv, soukromých investorů, ale i architektů. Bohužel na krátkozrakém přístupu se podepisuje i samotná státní správa. Zjednodušující postoje bez následné odpovědnosti památkové péče, ochrany přírody a dalších orgánů státní správy a nedůslednost stavebních úřadů, často staví proti sobě investora a zhotovitele díla - například ve sporu o vady vzniklé vynucenými technologickými postupy.
Stát v současnosti nemá žádný záchranný program, který by opravdu účinně zamezil dalšímu rozpadu již tak zdevastovaného kulturního, přírodního - a tím i historického potenciálu venkova. Také mnohdy až nesmyslnými opatřeními památkové péče a ochrany přírody dochází ke zcela neopodstatněné konzervaci neutěšeného stavu krajiny a sídel. Pokud chceme zachovat tradiční charakter malých měst a českého venkova, je nezbytně nutné udržovat krajinu v kulturní, člověkem ovlivňované podobě. Správní opatření i nadále podporují trend střediskových obcí nastolený v 70. letech minulého století. Novodobá satelitní sídliště unifikovaných rodinných domků, atakující krajinu v okolí často i malých obcí, jsou důsledkem snah obcí zvýšit počet jejich obyvatel (obdoba městských panelových sídlišť). Investiční akce se potom zaměřují hlavně na základní technickou infrastrukturu těchto sídlišť.
Finanční náročnosti pak ustupují důležité venkovské prvky v obci, například návsi, které odnepaměti sloužily jako místo setkávání obyvatel a měly i bezpečnostní význam pro obec. Pro návštěvníka obce jsou to však právě tyto prostory, které ho hlavně zajímají. Jsou vizitkou obce, byť kdesi na okraji vzniklo sídliště krásných prosklených domků s bazény. Jsme přesvědčeni, že za tímto fenoménem turisté rozhodně na náš venkov jezdit nebudou.
architektka
Ateliér společnosti LesInfo CZ
