Práva a povinnosti v sociální oblasti jsou upraveny v sociálně-právních předpisech ČR. Po vstupu do EU 1. května 2004 budou platit v ČR pro zaměstnance (občany) i zaměstnavatele vedle těchto předpisů i právní normy EU (tzv. komunitární právo)....
Práva a povinnosti v sociální oblasti jsou upraveny v sociálně-právních předpisech ČR. Po vstupu do EU 1. května 2004 budou platit v ČR pro zaměstnance (občany) i zaměstnavatele vedle těchto předpisů i právní normy EU (tzv. komunitární právo). Pro zaměstnavatele to bude znamenat přizpůsobit svoji personální činnost právu EU.
Nařízení a směrnice ES
Nařízení Evospkých společenství (ES) je použitelné ve všech členských státech a je pro ně závazné v okamžiku, kdy vstoupí v platnost. Všechny orgány členského státu, správní orgány i soudy jsou povinny nařízení aplikovat do své praxe. Nařízení nahrazuje národní zákon, pokud by byl s obsahem nařízení rozporný. Nařízení budou platit přímo, aniž by je v ČR někdo schvaloval či vyhlašoval.
I přes obecnou závaznost a bezprostřední aplikovatelnost nařízení ES je mnohdy nutné, aby pro jeho řádnou harmonizaci s českým právem byly učiněny kroky také v rámci legislativní činnosti členského státu. Některá nařízení ES vyžadují ke své aplikovatelnosti např. zřízení odpovědných orgánů a institucí členského státu s určením jejich působnosti, jiná požadují stanovení zvláštních sankcí na národní úrovni apod. Toho lze dosáhnout přijetím nového nebo novelizací stávajícího zákona.
Pro zaměstnavatele i zaměstnance bude vstup do EU znamenat, že nařízení EU se budou uplatňovat a používat v právním řádu ČR ve většině případů přímo. Zaměstnancům z nich budou vyplývat práva a nároky, aniž by byly v právním řádu ČR upraveny. Nařízení vstupují do právního systému členských států přímo, bez potřeby jejich další administrativní nebo právní implementace (včlenění, zařazení). Vztahují se na všechny členské státy a jsou závazné jako celek.
Směrnice ES jsou závazné co do výsledků, kterých má být dosaženo, a jsou adresovány vládám členských států. Orgány jednotlivých členských států mají možnost volby, pokud jde o formu a způsob jejich implementace. Podle Evropského soudního dvora (ESD) jsou směrnice přímo vynutitelné, jestliže je členský stát neimplementuje řádně a ve lhůtě směrnicemi stanovené a pokud jsou opatření směrnice dostatečně jasná, přesná a bezpodmínečná.
Směrnice charakterizuje čl. 249 Smlouvy o založení ES: "Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo. Volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům." ČR již velkou část směrnic, zejména z oblasti sociálního práva, implementovala. Jen poslední novela zákoníku práce č.155/2000 Sb., s účinností od 1. ledna 2001 "převzala" ustanovení z 28 směrnic ES. Zbývající směrnice jsou do zákoníku práce zapracovány v novele, která by měla nabýt účinnosti v prvním čtvrtletí 2004.
Právo EU má přednost
Po vstupu do ES může nastat situace, kdy se právo ČR dostane do rozporu s právem ES (tzv. komunitární právo). K tomu zaujal stanovisko ESD, že "žádné ustanovení národního práva nelze uplatnit k potlačení práva komunitárního".
Soud prvního stupně vždy, když dojde ke kolizi komunitárního práva s právem národním, je povinen uplatňovat právo komunitární. Pro české soudy to bude zmamenat, že bude-li se účastník sporu, např. zaměstnanec, odvolávat na skutečnost, že právo ČR je v rozporu s právem komunitárním, soud musí uplatnit (aplikovat) právo komunitární. Prakticky tak budou od 1. května 2004 občané EU, včetně občanů ČR, kteří stanou před českým soudem a budou svá práva a nároky uplatňovat v návrhu na zahájení soudního řízení, moci trvat na správné aplikaci jednotlivých nařízení a směrnic ES.
V praxi ESD se vyskytlo již několik rozhodnutí, podle nichž stát byl povinen poskytnout náhradu škody občanům, kterým vznikla v důsledku "nečinnosti" státu nezapracováním adresných a bezpodmínečných článků směrnic zakládající práva a nároky jednotlivcům. Hrozba povinnosti nahradit škodu může vést členské státy, včetně ČR, k odpovědnému plnění svých povinností a závazků vůči právu ES.
Zaměstnavatel po vstupu do EU
Podnikatel nebo jiný zaměstnavatel v ČR nebude mít pozici v sociálně-právní oblasti po vstupu do EU jednoduchou. Musí se řídit nejen právem ČR, ale i právem EU. Dodržení této povinnosti zvýší náročnost na práci personálních i mzdově-právních útvarů jednotlivých firem. Bude-li např. posílat zaměstnance do některé země EU, musí počítat s dodržováním jejích pracovních i mzdových předpisů (jde např. o minimální mzdu, příplatky za přesčasy apod.).
Příklad nařízení ES
Nařízení Rady 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř společenství zakládá právo státních příslušníků členských států na přístup k zaměstnání a jeho výkon na území jiného členského státu na základě stejných podmínek, jaké mají vlastní státní příslušníci tohoto státu. Toto právo mají nejen občané členských států, ale i jejich rodinní příslušníci. Pokud by např. jejich vymezení v předpisech ČR neodpovídalo vymezení v uvedeném nařízení, bude platit pojem rodinného příslušníka z nařízení.
