S vandalstvím v podobě graffiti se potýkají ve větší či menší míře téměř všechna města. Radnice se snaží tomuto problému čelit různě. Městská část Praha 6 se rozhodla pro způsob spočívající v okamžitém odstraňování sprejerských nátěrů.
Praha 6 si zakládá na tom, že je oblíbenou rezidenční čtvrtí. Protože se na jejím území nachází mezinárodní letiště Ruzyně, lze zároveň říci, že tvoří jakousi bránu, jíž vstupují mnozí zahraniční návštěvníci do naší země. A také těsně sousedí s nejnavštěvovanější památkou celé České republiky, s Pražským hradem. Ale nejde jen o cizince, kvůli nimž zastupitelstvu a radě Prahy 6 záleží na čistotě obvodu. To, že bude kladen důraz na jeho vzhled a bezpečnost, slíbila rada především svým obyvatelům. Kriminalita je tu v porovnání s celopražským průměrem sice relativně nízká, ale vandalové, včetně těch se spreji v ruce, se zde také vyskytují.
Jak se rodil program
První koncept tzv. antisprejového programu začal vznikat koncem roku 1998. Podstatná část jeho obsahu se pak zrodila během roku následujícího. Možností k "opisování" ze zkušeností jiných měst bylo dost málo, ale ty, které existovaly, Praha 6 plně využila. Dále byli ke spolupráci vyzváni všichni zainteresovaní odborníci; program byl v průběhu svého vzniku důkladně konzultován s policisty, strážníky, psychology, pracovníky zabývajícími se správou obecního majetku, ze školství, a konečně i se sprejery samotnými.
Postupně vznikl program rozdělený do tří částí. První obsahuje kroky vedoucí k prevenci a komunikaci s veřejností, druhá zahrnuje represivní činnost policie a třetí je zřízení non-stop servisu odstraňování graffiti z budov. Vlastní realizaci programu má na starost oddělení krizového řízení, bezpečnosti a obecně prospěšných prací.
Prvním úkolem bylo zmapovat situaci, tj. zjistit, do jaké míry jsou budovy poškozeny sprejery a jaký je rozsah takto způsobených škod. Jednorázový monitoring uskutečněný v roce 2000 přinesl zjištění, že sprejerské výtvory se nacházejí na zhruba 700 domech, tj. poškozeno je jich asi 13 % (na Praze 6 se nachází zhruba 9250 domů). Dále bylo třeba vědět, jací lidé pachatelé jsou - s kým konkrétně budou mít lidé naplňující program co do činění.
Velký důraz se kladl na to, aby veřejnost o programu věděla a akceptovala ho. Její spoluúčast totiž radnice zpočátku považovala za jeden z nejdůležitějších předpokladů úspěchu. Využila všech dostupných možností - tisku (včetně svého zpravodaje Šestka), rozhlasu, televize. Všichni soukromí vlastníci domů navíc dostali dopis, v němž je radnice o programu informovala a vyzvala je ke spolupráci.
Počítalo se i s tím, že významnou roli sehrají při naplňování programu strážníci. Na Praze 6 má navíc každý občan toho "svého". Asi před dvěma lety se to každý dozvěděl z letáčku, který našel v domovní schránce. V letáčku byla uveřejněna fotografie, jméno a telefon dotyčného strážníka, na něho se lze v případě potřeby obracet. Radnice si od toho slibovala, že občané tuto znalost využijí i k oznamování o nově se vyskytnuvších graffiti.
Nabídka ploch nic neřeší
Kdo jsou sprejeři? Co je to za lidi? Praha 6 si udělala jejich vzorový profil na základě analýzy všech přestupkových řízení. Výsledek nebyl žádným překvapením: Jde o především o mladistvé a chlapce. Průměrný věk je 17 let, pachatelé nad 20 let se už téměř nevyskytují, resp. jejich počet rapidně klesá. Nejnižší zaznamenaná věková hranice byla 11 let. Ani dívky nespatřují v čmárání po fasádách nic zábavného - jejich zastoupení mezi sprejery tvořilo pouhé jedno procento. Nepotvrdil se však ve veřejnosti dost rozšířený názor, že inteligence pachatelů graffiti je velice nízká - "vzorový" sprejer je studentem střední školy. Rovněž sociální zázemí není rozhodující; rozhodně se nedá říci, že viníci pocházejí převážně z neúplných nebo rozvrácených rodin.
Některá města se pokoušela řešit problém zvaný graffiti nabídkou ploch, na nichž by si mohli sprejeři podle libosti čmárat. Pokud je známo, zatím všude bezúspěšně. I na Praze 6 chtěli tuto metodu využít, ale diskuse se samotnými sprejery i následná praxe jim potvrdila původní domněnku: Těch, kteří svými spreji vytvářejí cosi, co jakžtakž nese určité známky kvality, je naprosto zanedbatelné procento. Jindřich Suk, který má na Praze 6 antisprejový program na starosti, potvrdil, že nabídka ploch se zcela míjí účinkem: "Když sprejerům vyčleníme plochu, bude zcela určitě rychle počmáraná, ale to neznamená, že se budou vyžívat jen zde a přestanou čmárat jinde. Pro mladé lidi je to cosi jako adrenalinový sport. Vědí, že dělají něco zakázaného a že mohou být přistiženi. A to je právě přitahuje."
Odstraňování nátěrů stojí milióny
Podstatou programu je rychlé a nepřetržité odstraňování sprejerských nátěrů. Non-stop servis znamená, že existuje zelená, tedy bezplatná linka, na niž může kdokoli zavolat, jakmile sprejerské čmáranice objeví. Radnice nejdříve aplikovala antisprejový program na své vlastní budovy, jichž je zhruba 850. Druhá etapa, zahrnující i domy v soukromém vlastnictví, byla zahájena se zhruba dvouletým odstupem.
V první fázi byly nejdříve jednorázově odstraněny všechny zjištěné nátěry na obecních domech. Převážně šlo o bytové domy, o něco méně se graffiti vyskytovaly na školských zařízeních a ostatních veřejných budovách. Poškozena byla asi třetina domů. Celková plocha graffiti představovala asi 3000 m2.
Samotné odstraňování nátěrů mají na starosti dvě firmy, které si radnice vybrala ve výběrovém řízení. Obvod Prahy 6 mají rozdělený spravedlivě přibližně napůl. Podle Jindřicha Suka není v tomto případě žádoucí, aby si jakkoli konkurovaly. Kromě vlastního odstraňování sprejerských nátěrů mají za úkol dělat vlastní monitoring poškozených ploch. Metoda odstraňování nátěrů je závislá na stupni poškození druhu fasády a na jejím druhu - někdy prý stačí jen voda, jindy jsou nutné chemikálie a pokud je poškození hodně velké, nezbývá než plochy přetřít. Odstranit ale prý jdou úplně ze všeho. Na památky, které pochopitelně vyžadují jiný režim zacházení, se program nevztahuje. Praha 6 dále vsadila na antisprejové nátěry.
Cena za odstranění metru čtverečního graffiti se pohybuje v rozmezí 140 - 360 Kč a za antisprejové nátěry obecních domů, které se dělaly jednorázově už v roce 1999, vydala Pra- ha 6 plných 13 miliónů korun.
Asi po roce a půl existence programu se zjišťovalo, nakolik očištěné fasády vydržely netknuté. Vyhodnocení tohoto monitoringu přineslo zjištění, opět nikoli příliš překvapivé, že sprejeři se bohužel vracejí. Na zhruba 45 % očištěných domů se vrátili jednou, na třetinu až sedmkrát. Domy na hlavních třídách, asi 8 % procent budov, je vystaveno nájezdům vandalů prakticky neustále.
Soukromníci mají malý zájem
Soukromí majitelé domů, včetně bytových družstev, mohou využívat antisprejový program od roku 2002. Naplno se však tato druhá etapa rozjela až loni, protože původně uvažovaný termín zahájení programu, léto, oddálily nejdříve povodně a potom brzký nástup zimy. Koncem listopadu loňského roku bylo do programu přihlášeno 480 domů v majetku soukromníků. Sice prý každým dnem přibývají další, ale i tak netajil Jindřich Suk své částečné zklamání - z celkového počtu domů na Praze 6 je to opravdu málo. Přitom program přináší soukromníkům jen výhody, zatímco povinností mají minimum: Uzavřít s radnicí smlouvu, v níž se zavazují, že jakmile zjistí poškození svého domu graffiti, okamžitě zavolají na zelenou linku radnice. Ta zařídí, aby firma urychleně, nejpozději do 24 hodin, nátěry odstranila. A to vše zdarma. Pouze v případě, kdyby byl sprejer chycen, majitel domu se soudil o náhradu škody a peníze skutečně dostal, je jeho povinností vysouzenou částku odevzdat radnici. Ovšem takový případ tu ještě nezažili a ani příliš nepředpokládají, že někdy zažijí.
Postihy jsou nedostatečné
Poškozování cizího majetku, což nesporně sprejerství je, je trestným činem. Bohužel jen málokdy postižitelným. Přestože na Praze 6 v rámci programu jak strážníci, tak policisté zesílili kontroly a území je pokryto výkonnými kamerami, počet zadržených sprejerů je velmi malý. Jindřich Suk použil termínu "několik". Přitom většina z nich byli mladiství, takže zase odešli v naprostém klidu domů. Odsouzeni byli pouze čtyři; z nich tři ke sto hodinám obecně prospěšných prací a jen jeden, z něhož se vyklubal recidivista, dostal trest "natvrdo".
Na Praze 6, a určitě nejen zde, se shodují v tom, že hlavním problémem je malá postižitelnost sprejerů a malé pravomoci policie i strážníků. Nesouhlasí s poslanci, mezi nimiž převládá názor, že problém není v zákonech, ale v jejich uplatňování. Jindřich Suk říká, že odstranit tento nešvar se nepodaří do té doby, dokud nebude samozřejmé, že ten, kdo škodu způsobil, ji musí uhradit. V případě mladistvých by odpovědnost měli automaticky přebírat rodiče. Jen málokterý majitel domu, včetně městských a obecních úřadů, je totiž ochoten absolvovat zdlouhavé občanskoprávní řízení, jehož výsledek je nejistý a náklady na ně mohou převýšit očekávané odškodnění.
Další poznatek z tříletého uplatňování antisprejového programu, a to poněkud nepříjemný, souvisí se značnou pasivitou občanů. Vzhledem k tomu, že shoda při odsouzení vandalství, jímž sprejerské nátěry jsou, je téměř stoprocentní, očekávalo se, že občané budou aktivně spolupracovat s Úřadem Městské části Praha 6 a jakmile uvidí čerstvě pomalovanou fasádu, ihned tuto skutečnost ohlásí na zelenou linku. Praxe však přinesla zklamání. Děje se tak jen výjimečně, takže je nutné se spoléhat především na strážníky a dále na vlastní monitoring. Dalším překvapením je už zmíněná váhavá účast soukromých majitelů domů, ale v tomto případě je možné, že je to jen otázka času. Nebo majitelé přes silnou informační kampaň o programu nevědí či už na jeho existenci zapomněli.
