Monstrózní akce, tisíce policistů v ulicích, stovky dopadených silničních pirátů a alkoholiků. Tak vypadaly policejní akce Kryštof. Média jim věnovala patřičnou pozornost, bezpečnost na silnicích a nutnost tvrdě trestat bezohledné šoféry se dostaly na pořad televizních duelů i do parlamentních debat. Prestiž policie v očích veřejnosti trochu povyrostla.
Ohromující sumární čísla vždycky zapůsobí a koneckonců pro občana není ani tak důležité, zda se akce účastnilo pět policistů nebo padesát, hlavně když je darebák za mřížemi. Ministerský šéf Policie ČR je mediálně mimořádně obratný politik a dobře ví, jak naladit veřejnost na dobrou strunu.
Zdánlivě je všechno v pořádku. Policie podporu veřejnosti potřebuje a proč k tomu nevyužít dobře načasované a patřičně mediálně propagované akce? Pod lesklou slupkou je však mnohem méně stravitelné jádro. Stovky policistů patrolovaly na silnicích a dálnicích - a tedy někde musely chybět. Kocour je pryč, myši mají pré. Zlodějíčkové, lupiči a vandalové všeho kalibru si na mediálně velkolepou bezpečnostní show určitě nestěžovali. A starostové měli asi úplně jiný pocit než přemožitelé silničních pirátů.
Nemám v úmyslu nikterak snižovat zásluhy a poctivou práci stovek a tisíců příslušníků policie. Jde o něco jiného: O to, aby jejich schopnosti byly náležitě využívány a aby se je lidé naučili respektovat nejen podle televizních šotů z brilantních zásahů elitních jednotek nebo z efektních nárazových akcí, ale také ze své každodenní zkušenosti. Jedině takový vztah je totiž pevný a nepromění se v zatracení po jiném televizním šotu, v němž lupič triumfálně upláchne policejním kordónům a zmizí i s balíkem miliónů kdesi v podsvětí.
Jenže k tomu, aby si občan začal skutečně policistů vážit, chybí urazit ještě velký kus cesty. Materiální zajištění příslušníků policie (zejména Policie ČR) se výrazně zlepšuje a stát na nich nešetří. Přesto se noví zájemci do jejích řad příliš nehrnou - alespoň ne ti kvalitní. V mnoha obvodech pak Policie ČR neslouží v plné sestavě a nestačí pokrývat celé území. Služebny fungují jen formálně, spolupráce s městskou policií, od níž si zastupitelé hodně slibovali, vázne. A co je nejhorší - někteří policejní velitelé si na neúplný, a tudíž "nepostižitelný" početní stav velmi rychle zvykli. Výmluva "je nás málo", se stává obvyklou a účinnou obranou - a občan si velmi rychle udělá paušalizující názor na práci policie jako celku.
Představitelé obce a zastupitelé se při takovém přístupu Policie ČR dostávají často do téměř neřešitelného postavení. Možností nemají mnoho. Zaklepat městskou kasou a zřídit (či posílit) městskou policii, která má přece jen převážně preventivní roli a která se potýká s personálními problémy, hlavně s kvalitou strážníků, ještě většími než policie státní. Instalovat na klíčových místech kamerový systém, který je vynikajícím pomocníkem při identifikaci a usvědčení pachatele, ale který již při pořízení není levnou záležitostí (a sehnat dotaci není jednoduché) a v provozu znamená opět někoho, kdo bude monitorovat, registrovat a dávat pokyny k akci. Pohybovat se na hraně zákona a zveřejňovat portréty dopadených v místních listech a na nárožích. Anebo obcházet policejní šarže, bušit na dveře a domáhat se nápravy. Jedno si starostové - na rozdíl od některých policejních velitelů - dovolit nemohou - propadnout letargii. Na ně, nikoli na policisty, se totiž obracejí nespokojení občané, protože "zvolili jsme si vás, abyste tu ten pořádek a bezpečnost zajistili". A že to s prázdným měšcem lze jen těžko dokázat, občana nezajímá. Co si takový člověk pomyslí při sledování televizních zpráv o policejních akcích, si můžeme snadno domyslet: "Jo, když je na ně vidět, tak vybírají pokuty, ale tam, kde jsou nejvíc potřeba, tam je nevidíte..."
Nic proti Kryštofům. I policie potřebuje zlaté mediální cimbuří. Ale musí být postaveno na tvrdě odpracovaných všedních základech, jinak se sesype a zlaté střepy se obrátí nejen proti těm, kteří je vynášeli nahoru, a bohužel i proti těm, kteří na těch všedních základech svůj poctivý díl skutečně odvedli.
místostarosta Roztok
