Na Novojičínsku působí 96 sborů dobrovolných hasičů s 5430 členy. Jejich nástupci jim vyrůstají v 64 kolektivech mladých hasičů, v nichž je celkem přes 600 dětí. Stejně jako ve většině ostatních regionů i v okrese Nový Jičín hasiči jsou nejen spolehlivými ochránci životů a majetku, ale také v mnoha obcích a městech tvoří základ místního spolkového života.
Ve městě Bílovec jsme si o tom povídali s ředitelem Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje plukovníkem Ing. Zdeňkem Nytrou, starostkou Bílovce Ing. Sylvou Kováčikovou, vedoucím operačního a informačního střediska HZS Moravskoslezského kraje, územního odboru Nový Jičín Ing. Radomírem Fešarem a starosty obcí Slatiny a Rybí Luďkem Míčkem a Václavem Pavelkou. Dlužno dodat, že kromě bílovecké starostky všichni účastníci naší besedy se činnosti dobrovolných hasičů účastní již od dětství a jsou jí věrni dosud. K hasičům však má blízko i inženýrka Kováčiková, která je považuje za páteř spolkového života ve městech a obcích.
PENÍZE? PENÍZE!
V podtextu snad všech názorů na současnou úlohu a postavení hasičů, které v besedě zazněly, byla vzpomenuta otázka peněz na činnost ať už profesionálních hasičů, či zásahových jednotek sborů dobrovolných hasičů. Plukovník Nytra připomněl, že běžný provoz svých zásahových jednotek jsou obce, byť ne všude je to z ekonomiackého hlediska snadné, povinny zabezpečovat samy. Ovšem nemají na to, aby svým hasičům zakoupily moderní techniku v cenách v řádu miliónů korun. Stát hasičům každoročně poskytuje příspěvek na nákup zhruba čtyř až pěti nových autocisteren a dalších vozidel - ale pro celou republiku. Velitel moravskoslezských hasičů proto považuje za úspěch, že v posledních třech letech kraj získal od státu peníze na nákup celkem tří nových vozidel. Moravskoslezský kraj jako jeden z mála krajů také sám aktivně podporuje nákup nové techniky pro své hasiče, ovšem za daného systému financování krajů, které nehospodaří v podstatě s žádnými vlastními finančními prostředky, ale pouze jejich rozpočty protékají účelově vázané dotace, nemůže přispívat na nákup více než dvou vozidel ročně. Nová vozidla dostávají profesionální hasiči a nahrazují jimi starší techniku, kterou pak podstupují dobrovolným.
Krajský velitel také upozornil na fakt, že se zánikem okresních úřadů k 31. 12. 2002 již nelze využívat možnosti těch státních dotací, o jejichž rozdělení mezi obce se ve své kompetenci vždy dohodla okresní shromáždění. Ta pokaždé pamatovala i na hasiče - ať již dobrovolné, či profesionální. "Dokonce i takový chudý příhraniční podhorský okres Bruntál touto formou ročně podporoval hasiče částkou od pěti do deseti miliónů korun. Peníze, které v našem kraji šly rozhodnutím okresních shromáždění hasičům, se po 1. lednu 2003 už nikde na severní Moravě a ve Slezsku neobjevily. Moravskoslezský kraj posílá hasičům vedle finančních prostředků státu sám vlastních 20 až 30 miliónů korun ročně, ale tato suma vůbec nedosahuje výše, kterou ročně hasičům dávala okresní shromáždění na území kraje. A v celé republice tak hasičům ročně ubylo 400 až 500 miliónů korun," dodal plukovník Nytra.
Určitým zdrojem alespoň částečného financování hasičů, jak se všichni účastníci diskuse shodli, by měly být pojišťovny. Luděk Míček je pro to, aby pojišťovny - třeba přes stát - hasičům vracely alespoň část z hodnot, které pro ně profesionální i dobrovolní hasiči rok co rok zachraňují. Krajský velitel s tímto názorem souhlasil a připomněl, že ze zákona musí všechny pojišťovny vytvářet fond zábrany škod, ale nemusí do něho přispívat. Problém podle Zdeňka Nytry spočívá také v tom, že dotace do tohoto fondu by měla jít ze zisku každé pojišťovny, což je krok, do něhož se žádné z nich nechce.
TATRA Z ROKU 1960...
Více než kriticky zastaralé vybavení mnoha sborů dobrovolných hasičů potvrdil Václav Pavelka. Právě v obci Rybí totiž zásahové jednotce místních hasičů slouží Tatra 805 z roku 1960. Jen díky vzorné údržbě a péči je stále v provozu a jako veterán dokonce bývá vděčným objektem zájmu diváků při různých prezentacích požární ochrany. Starosta Rybí se však málem hrozí představy, že tato obec s jedenácti stovkami obyvatel by se nakonec nějakým zázrakem dostala k moderní autocisterně. "I kdybychom totiž takový vůz za několik miliónů dostali zcela zadarmo, vůbec nevím, z čeho bychom pak hradili jeho drahý provoz a údržbu. Malé obce by spíše potřebovaly střední, finančně dostupnou požární techniku," říká Václav Pavelka.
Ve Slatině mají autocisternu starou "pouze" dvacet let. "Díkybohu za ni," tvrdí Luděk Míček. Do kabiny se vejde celé požární družstvo a k ohni vždy spolehlivě dojede. "Nové vozidlo by na provoz bylo podstatně dražší, neumím si představit, jak bychom - tak jako dosud - si většinu oprav zajišťovali sami, doslova na koleně. Museli bychom kvůli garanci proto jezdit do značkových servisů - a to by se naše obecní pokladna pěkně prohnula..."
Problémy s dostatečným materiálním vybavením svých hasičů mají dokonce i v osmitisícovém městě Bílovec. Podle inženýrky Kováčikové nyní radnice řeší obměnu už zastaralé autocisterny. "Jistě, mohli bychom věc odbýt mávnutím ruky," říká starostka, "a ať se naše JPO II přeřadí do nižší kategorie. Ale nevím, co by tomu řekli občané, kdyby možnosti našich hasičů efektivně zasahovat u požárů a jiných mimořádných událostí byly omezeny. A co by tomu řekl i kraj, až by Bílovec jako JPO II vypadl ze systému požární ochrany v regionu."
VÝZBROJ A VÝSTROJ
Václav Pavelka v diskusi otevřel i další problém. Myslí si totiž, že výzbroj a výstroj hasičů v malých obcích by měly být úměrné tomu, k jakému zásahu budou jednotky používány. "Mám pocit, že normy po nás, dobrovolných hasičích, chtějí, abychom měli bezmála tak špičkové a nákladné vybavení jako třeba záchranáři," říká starosta obce Rybí. "Ale výstroj a výzbroj by v podstatě měly odpovídat charakteru požárního nebezpečí v obci. Přitom je samozřejmé, že dobrovolní hasiči už nemohou a dávno nejezdí k zásahům v džínách nebo krátkých kalhotách. Nebudu-li počítat místní zemědělskou farmu, tak nejvyšším objektem v naší obci je jednopatrová škola, ale největším potenciálním nebezpečím jsou rodinné domy. Navíc Rybí leží osm kilometrů od Nového Jičína, takže v případě nutnosti jsou u nás profesionální hasiči dokonce dřív, než se zformuje naše vlastní jednotka JPO V, která na to má deset minut. A na běžné likvidační práce hasiči z Rybí nepotřebují vybavení jako záchranáři prvního stupně," tvrdí Václav Pavelka.
Částečně mu oponoval jeho kolega ze Slatiny: "Dnes už by i venkovský hasič měl mít kvalitní základní vybavení - přilbu, ochranný oblek, dobré boty, rukavice, dýchací přístroj. Jistě by už i pro JPO III standardem měla být také osvětlovací technika či plovoucí čerpadla. Ale souhlasím s tím, že motorové pily či rozbrušovačky k běžným zásahům naši hasiči opravdu nepotřebují."
Všichni starostové se však přimlouvali za to, aby nikoliv na jeden rok dopředu, ale na delší časové období znali úmysly kraje při vybavování dobrovolných hasičských sborů a jejich jednotek. "Tak bychom mohli lépe plánovat nákupy z naší strany a nepřekrývat se ve vydávání našich peněz s výdaji kraje," míní starostka Bílovce. Podle krajského velitele by neměl být problém tuto koordinaci s obcemi a městy zajistit.
HORKÉ TÉMA: SPOLEČNÉ JEDNOTKY
Plukovník Nytra by si dokázal představit čistě pragmatické řešení zabezpečování požární ochrany vhodné zejména pro malé obce. Ale je si také vědom, že by se ne všude úplně zamlouvalo. "Pro mě, který zastupitelstvu kraje a Generálnímu ředitelství HZS, potažmo ministru vnitra, zodpovídám za úroveň zabezpečení požární ochrany v celém našem regionu, by bylo z čistě zásahového hlediska snazší, pokud by na území tří, čtyř menších obcí fungovala jedna plně funkční zásahová jednotka, než aby tam v každé z těchto obcí živořily její špatně vybavené protějšky." Toto řešení by podle krajského velitele neodporovalo zákonu č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, neboť ostatně i na Novojičínsku jsou tři obce - Kunín, Bílov a Šenov, které vlastní přímo řízenou jednotku nemají a na základě smlouvy jim požární ochranu zajišťuje Hasičský záchranný sbor kraje. "Vím však, že slučování jednotek by se příliš s masovou podporou jak obcí, tak dobrovolných hasičů příliš nesetkalo," připustil plukovník Nytra.
Ani inženýr Fešar by do budoucna takové řešení zcela nezatratil. Jiným příkladem je obec Jeseník nad Odrou, kde se starosta z úsporných důvodů rozhodl ponechat pouze jedinou jednotku JPO V v jedné místní části pro celé území obce a zbývající jednotky v ostatních místních částech zrušil. Na dalším příkladu města Bílovec inženýr Fešar ukázal i možná rizika. Právě v Bílovci se totiž nepodařilo sloučit jednotky obou dříve fungujících sborů. "Z čistě pragmatického hlediska vytváření společných jednotek z několika hlavně menších obcí by bylo přínosem - už jen proto, že by bylo jednodušší je pořádně materiálně vybavit," říká inženýr Fešar. "Ale myslím, že v tuto chvíli nějaké houfnější vytváření jednotek tohoto typu příliš reálné není."
To potvrzovali i starostové obcí Slatina a Rybí. Oba upozornili na obvykle velmi silný vzájemný vztah hasičského dobrovolného sboru a jeho jednotky. Nefunguje-li řádně sbor, pak se těžko dává dohromady i jednotka. A naopak dobrá jednotka bývá účinným prostředkem k tomu, aby do sboru dobrovolných hasičů přicházeli mladí lidé. Luděk Míček podtrhl, že pokud by neměla zůstat v obci slušnější požární technika a byla převedena do společné jednotky mimo obec, rázem místní děti a mládež ztratí motivaci účastnit se činnosti mladých hasičů a dorostu. I Václav Pavelka je názoru, že mladé lidi na vesnicích k hasičům vábí právě možnost cvičit s požární technikou a účastnit se různých soutěží. "Jakmile by o tuto možnost přišli," soudí starosta obce Rybí, "hledali by jiné způsoby svého vyžití a záhy by skončil i celý místní hasičský sbor." Oba starostové zdůraznili, že se zánikem hasičských sborů v obcích by tam zřejmě skončil i čilý spolkový ruch a menší obce by přišly o vnitřní impulsy ke svému dalšímu rozvoji.
Přesvědčení, že bez jednotky by byla ochromena činnost sboru dobrovolných hasičů, vyjádřila také starostka Bílovce. "Uvědomme si, že jde hlavně o dobrovolníky, kteří chtějí pomáhat ve své obci. A nejde jen o likvidaci požárů, následků živelních pohrom či jiných mimořádných událostí. Pokud bychom o hasiče přišli, jak by tomu bylo s prevencí požárů, s prací s dětmi, společenským životem v místě apod.?"
VÍCE UZNÁNÍ BY POTĚŠILO
Diskuse se také točila kolem společenského uznání práce hasičů. Jak se všichni účastníci besedy shodli, prestiž dobrovolných hasičů není v zemi příliš vysoká. Luděk Míček například připomněl, že již delší dobu neúspěšně usiluje o to, aby hasiči byli například daňově zvýhodňování. "Jestliže dobrovolný hasič řadu let věnuje zdarma svůj volný čas práci pro druhé a při zásazích riskuje i své zdraví a život, pak bych v daňové úlevě pro něho neviděl nic špatného," konstatoval starosta obce Slatina. "Koneckonců hasiči bývají výkonnou organizovanou silou, kterou obce používají i pro jiné práce. Například potřebuji-li u nás ve Slatině vyčistit cestu či uklidit obec, koho myslíte, že jako prvního zavolám na pomoc?" dodal Luděk Míček. Starosta Slatiny si váží i jiných spolků, ale domnívá se, že společnost by hasiče - už kvůli charakteru jejich poslání - neměla stavět na roveň včelařům či zahrádkářům. Václav Pavelka se pozastavil nad referováním některých médií, která ve zpravodajství o likvidaci požárů a jiných katastrof dávají prostor pouze profesionálním hasičům.
Inženýrka Kováčiková hovořila o nedávném Dnu města Bílovec, na němž byly předváděny i ukázky z činnosti složek Integrovaného záchranného systému a právě činnost hasičů se tam u občanů setkala s uznáním. Obdobně akce typu Floriánek Cup, což je liga mladých hasičů provozovaná na Bílovecku a k jejímž zakladatelům patří inženýr Fešar se svým otcem, přispívá k tomu, aby se činnost hasičů pevněji vtiskla do povědomí veřejnosti. Václav Pavelka v té souvislosti ocenil také výtvarnou soutěž Požární ochrana očima dětí, která se dobře ujímá na základních školách.
Plukovník Nytra uvedl, že dobrovolní hasiči se leckdy dostávají i do ekonomických nebo osobních problémů, když po svém zaměstnavateli žádají uvolnění pro zásahy či na odbornou přípravu. "Nedivme se však příliš nechuti části zaměstnavatelů své pracovníky - hasiče uvolňovat. Za uvolnění svého pracovníka totiž dostávají refundaci pouze jeho čisté mzdy, ale ušlý zisk v souvislosti s odchodem zaměstnance z pracoviště jim nikdo neproplatí," dodal.
O mnohém vypovídá i skutečnost, že podle zkušeností účastníků besedy hasičské sbory na venkově jen velmi obtížně získávají sponzory. Obvykle je tomu tak, že menší finanční částky hasičům dávají místní živnostníci - avšak především ti, kteří sami v hasičských sborech působí.
