Jednu ze složek tzv. ekonomického základu samosprávy obcí 1) představují místní poplatky, které může obec na základě své obecně závazné vyhlášky zavést pro svůj územní obvod.
V souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, kdy daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, je nezbytným zákonným základem pro zavedení místních poplatků zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích).
Účinnost od 1. ledna
Dne 31. července 2003 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 229/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. S výjimkou části druhé, která se týká novely zákona o krajích, nabývá tento zákon účinnosti dnem 1. ledna 2004.
Co se týče jednotlivých místních poplatků, kterých je podle platné právní úpravy devět, se novela vůbec nedotkla čtyř následujících poplatků: za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, za provozovaný výherní hrací přístroj, za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.
Poplatek ze psů
Patrně nejvíce změn bylo provedeno u místního poplatku ze psů. Nejzásadnější je změna osoby poplatníka. Poplatek již nebude platit vlastník psa, ale jeho držitel. Zákon stanoví, že držitelem je fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území ČR, aniž však je osoba držitele psa způsobem nevzbuzujícím pochybnosti přesně vymezena.
Držbu lze především chápat ve dvou rovinách. Jednak je držba jedním z prvků tzv. vlastnické triády, jako právo vlastníka věc držet, jednak může být subjektem držby osoba od vlastníka odlišná. Právo držby vnímané jako právo, jehož nositelem je osoba odlišná od vlastníka, je podmíněno současným splněním dvou základních předpokladů, kterými jsou faktické ovládání věci určitou osobou a dále nakládání s věcí jako s vlastní, tj. chování se k ní s úmyslem mít ji pro sebe.2) Poplatníkem tohoto poplatku tak bude nejen vlastník psa, ale i jeho držitel, který s ním nakládá tak, jako by byl jeho vlastní.3)
Smyslem změny osoby poplatníka bylo zabránit či omezit situace, kdy vlastníci své psy "přihlašovali" u svých příbuzných či známých v těch obcích, kde sazby tohoto poplatku byly výrazně nižší, než v té obci, kde byl pes fakticky chován. Domnívám se však, že s ohledem na nejednoznačné definování poplatníka tohoto místního poplatku nebude tohoto cíle zřejmě dosaženo.
Poplatek ze psů se od 1. ledna 2004 platí ze psů starších 3 měsíců (dosud 6 měsíců). Od poplatku jsou ze zákona osvobozeni držitelé psů:
- osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu,
- osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob,
- osoba provozující útulek zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy,
- osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis.
Z uvedeného zákonného osvobození vyplývá, že od poplatku ze psů jsou osvobozeni i takoví držitelé psů, kteří z titulu, že provádějí výcvik pro zákonem specifikované osoby, nebudou muset platit poplatek ze svých psů, kteří k tomuto účelu nejsou cvičeni. Stejný závěr obdobně plyne i pro skupinu osob uvedených v posledních dvou bodech či kterým stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis, i když nespadají do zmíněných kategorií rozhodných pro jejich osvobození. Neumím posoudit, zda to byl skutečný záměr zákonodárce, nebo nepřesná formulace v zákoně.
Sazba poplatku ze psů činí až 1500 Kč (dosud 1000 Kč) za kalendářní rok a jednoho psa. Sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu, činí až 200 Kč za kalendářní rok. U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 %. V případě držení psa po dobu kratší než jeden rok se platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců.
Poplatek ze psů platí držitel obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla. Při změně místa trvalého pobytu nebo sídla platí držitel psa poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, nově příslušné obci.
Další poplatky
V případě dalších místních poplatků již změny nejsou tak výrazné. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt budou i nadále platit fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybírá pro obec ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Ubytovatel je plátcem4) poplatku a za poplatek ručí. Ubytovatelům se ukládá nová povinnost vést evidenční knihu ubytovaných. Kniha musí být vedena v písemné podobě a zapisuje se do ní doba ubytování, účel pobytu, jméno, příjmení, adresu a místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí a číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu fyzické osoby, které ubytování poskytl. Zápisy do evidenční knihy musí být vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska. Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu.
Obdobným způsobem došlo ke změně u poplatku z ubytovací kapacity. Poplatek platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. I u tohoto poplatku je ubytovatel povinen vést evidenční knihu obdobně jako u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt s výjimkou údaje o účelu pobytu. Maximální možná sazba tohoto poplatku se zvýšila ze 2 Kč za každé využité lůžko a den na částku 4 Kč.
Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.
Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. Na rozdíl od nynější právní úpravy je předmět poplatku doplněn např. o užívání veřejného prostranství k výkopovým pracím nebo o užívání tohoto prostranství pro reklamní akce. Osvobození od poplatku z akcí, z nichž se neplatí vstupné, již není dáno zákonem, ale nic nebrání obci, aby takovéto osvobození ve své obecně závazné vyhlášce případně zakotvila.
Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, sníženého o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsažena. Vstupným se pro účely tohoto zákona rozumí peněžitá částka, kterou účastník akce zaplatí za to, že se jí může zúčastnit. Z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. Mezi akce, z nichž se má odvádět poplatek, se nově zařazují "reklamní akce".
V té části zákona o místních poplatcích, která se zabývá obecnými ustanoveními a která jsou tak společná všem místním poplatkům, přináší novela změnu v § 11, podle něhož včas nezaplacené (neodvedené) poplatky nebo jejich nezaplacenou (neodvedenou) část může obec zvýšit až na trojnásobek (dosud pouze o 50 %). Nové ustanovení § 12 odst. 2 zákona o místních poplatcích prodlužuje objektivní prekluzívní lhůtu (nejedná se o promlčecí lhůtu!)5) pro vyměření nebo doměření místního poplatku až na 10 let. Byl-li tedy před uplynutím "základní" tříleté prekluzívní lhůty učiněn úkon směřující k vyměření nebo doměření poplatku, běží další tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník nebo plátce o tomto úkonu písemně uvědomen. Vyměřit a doměřit poplatek však lze nejpozději do již zmiňovaných 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla. Tato úprava běhu prekluzívní lhůty není v případě místních poplatků novum, neboť obdobná konstrukce platila do 30. června 1994.
Prominutí poplatku
Podle novelizovaného znění § 16 zákona o místních poplatcích může obec, která poplatky spravuje, na žádost poplatníka z důvodu odstranění tvrdosti poplatek nebo jeho příslušenství zcela nebo částečně prominout. Tento postup tak bude nově možný pouze na žádost poplatníka a výslovně je též uvedeno, že se týká i příslušenství poplatku.
I když novela přinesla pro obce některé pozitivní změny (např. možnost zvýšit sazby u některých poplatků, zavedení zákonné povinnosti vést evidenční knihu, prodloužení prekluzívní lhůty pro vyměření nebo doměření poplatků atd.), nelze tuto novelu považovat za příliš zdařilou. Kromě "nešťastného" definování (či spíše nedefinování) poplatníka poplatku ze psů zůstává jako neřešený problém celkového pojetí správy místních poplatků.
Sice "již" od 1. ledna 2003 je v zákoně výslovně uvedeno, že řízení o poplatcích (tj. správu místních poplatků) vykonává pouze obecní úřad, jak vyplývá z ustanovení § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích, přičemž působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona je v souladu s § 15 výkonem přenesené působnosti. Na druhé straně však i nadále zákon o místních poplatcích v případě správy místních poplatků používá pojem "obec" místo pojmu "obecní úřad" (§ 11 a 16). To navozuje dojem, že se v těchto případech správa místních poplatků "přesouvá" do samostatné působnosti. Tato ustanovení přinášejí v praxi velké (dle mého soudu naprosto zbytečné) problémy, kdy přístup jednotlivých obcí v dané věci je rozdílný. V tomto směru tak novela zákona o místních poplatcích má očekávání bohužel nenaplnila.
Poznámky:
1) K základům samosprávy obcí, resp. jejím jednotlivým rovinám blíže in Průcha, P.: Správní právo, obecná část, Masarykova univerzita, Brno 1999, str. 156 a násl.
2) Viz Fiala, J. a kolektiv: Občanské právo (1), Masarykova univerzita, Brno, str. 120 až 121.
3) Odlišný názor na pojetí držitele pro účely místního poplatku ze psů je uveden in Kroupa, J.: Aktuální změny zákona o místních poplatcích, Veřejná správa, 2003, č. 44, str. 28.
4) Definici poplatníka a plátce poplatku uvádí § 6 odst. 2 a 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, tj. poplatníkem se rozumí osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani (poplatku) naopak plátcem daně (poplatku) se rozumí osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.
5) Tato lhůta je považována za promlčecí např. in Kroupa, J.: Aktuální změny zákona o místních poplatcích, Veřejná správa, 2003, č. 44, str. 29 a dále i in Neumannová, H.: Novelizace zákona o místních poplatcích, Veřejná správa, 2003, č. 39, str. 10.
právník
V té části zákona o místních poplatcích, která se zabývá obecnými ustanoveními a která jsou tak společná všem místním poplatkům, přináší novela změnu v § 11, podle něhož včas nezaplacené (neodvedené) poplatky nebo jejich nezaplacenou (neodvedenou) část může obec zvýšit až na trojnásobek (dosud pouze o 50 %).
