Při transformaci nemocnic bude kraj spolupracovat s městy

Ještě letos do konce roku by ve Středočeském kraji měla být připravena první verze koncepce zdravotní péče, pro niž už rada kraje projednala výchozí teze. Hejtman Ing. Petr Bendl k tomu dodává, že v koncepci nepůjde o populární kroky.

Bude totiž třeba jednoznačně konstatovat, jaké slabiny existují v zdravotnických zařízeních, která kraj převzal od státu, a co pro jejich odstranění udělat, v jakých oblastech zdravotní péče dojde k případné redukci či která lůžka, zejména akutní péče, a kde budou rušena nebo přetransformována například na lůžka následné péče. Přitom se nad některými nemocnicemi v kraji vznáší zatím stále ještě plně nezažehnané nebezpečí zániku, neboť převzatá zdravotnická zařízení s sebou kraji přinesla i dluh ve výši bezmála 700 miliónů korun, z čeho zhruba 400 miliónů činily neproplacené vyfakturované služby.

Jak bude kraj ve své snaze vytvořit ve zdravotnických zařízeních ekonomickou stabilitu a skloubit ji se zachováním úrovně zdravotní péče spolupracovat s městy, o tom jsme hovořili v besedě u kulatého stolu s hejtmanem Ing. Petrem Bendlem, jeho náměstkem zodpovědným za zdravotnictví a sociální věci Ing. Josefem Kantůrkem, s primátorem statutárního města Mladá Boleslav Mgr. Svatoplukem Kvaizarem, starosty Berouna a Kolína MUDr. Jiřím Besserem a Ing. Miroslavem Kaislerem a dále se zdravotním radou kraje a vedoucím odboru zdravotnictví krajského úřadu Ing. Miroslavem Petríkem a s vedoucí oddělení řízení zdravotnicých zařízení krajského úřadu MUDr. Markétou Hellerovou.

Ing. Petr Bendl: Jistě nemá smysl připomínat mediálně známou neblahou situaci nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, jejichž vysoké, často až kritické zadlužení ve všech regionech připustil stát a s těmito dluhy je k letošnímu 1. lednu předal krajům. V případě Středočeského kraje jde o celkovou výši tohoto dluhu téměř 700 miliónů korun.

Kromě subjektivních důvodů, kdy - jak vyplynulo z vnitřních auditů, jejichž vypracování zadal kraj - se některé managementy nemocnic ukázaly jako slabé, stály za tímto enormním zadlužením především objektivní příčiny.

Připomenu jen tři základní. K zadlužení nemocnic především vedla špatně nastavená mzdová politika ve zdravotnictví a její nesystémovost. Dokonce ani nyní to stále ještě není kraj, kdo rozhoduje o výši mezd v organizacích, jejichž se stal ze zákona zřizovatelem, a přetrvávající způsob financování zdravotní péče prostě nemá na to, aby si sám na sebe vydělal. Dále musím upozornit na nesystémovost přidělování dotací zdravotnickým zařízením ze strany státu. To je obzvlášť patrné i teď při závěrečném projednávání zákona o státním rozpočtu na příští rok, kdy o výši dotací pro tu kterou konkrétní nemocnici rozhoduje intenzita lobby, působící v její prospěch. Nelze pominout ani nesystémová pravidla účetnictví, protože obdrží-li příspěvková organizace dotaci na investici, tak byť ji kompletně zaplatí, uvnitř svého rozpočtu ji musí odepisovat a vše, co odepíše, jí jde do účetních ztrát. Jinými slovy řečeno, v takto nastaveném účetním systému žádná nemocnice prakticky nemohla mít hospodaření vyrovnané a vždy hospodařila ve ztrátě. To je ovšem do budoucna pro nás jako nového zřizovatele nemocnic zcela nepřijatelný systém. A konečně zdravotní systém umírá na nedostatek peněz od Všeobecné zdravotní pojišťovny, která není s to vybrat platby od státních organizací, následkem čeho pak posílá nemocnicím platby se zpožděním, přičemž toto zpoždění neustále narůstá.

Ing. Josef Kantůrek: V kraji stojíme před velkým problémem, jak provést restrukturalizaci zdravotnických zařízení, aniž by byla narušena dosavadní úroveň zdravotní péče poskytovaná občanům na území kraje. Přitom na rozdíl od všech ostatních krajů nedisponujeme žádnou krajskou nemocnicí a také jsme již nemálo energie a organizačního úsilí museli věnovat vybudování územního střediska Záchranné služby v Kladně, pod něž jsme sjednotili všech našich dvanáct okresů. Hovořím o tom proto, že tato restrukturalizace bude náročná nejen co do věcného pojetí, ale i z politického hlediska. Proto máme zájem včas o našich záměrech informovat města a obce, patřící do působnosti jednotlivých nemocnic, jež zasáhnou změny, a o změnách se s těmito municipalitami, které nejlépe znají situaci na svém území, také radit. Ale konečné slovo musí zůstat kraji jako zřizovateli zdravotnických zařízení, za jejichž fungování i hospodaření nese odpovědnost.

Ing. Miroslav Petrík: Středočeský kraj jako prstenec obepíná hlavní město a tento fakt determinuje stávající i budoucí - transformovanou - síť zdravotnických zařízení na našem území. Největší tragédií by bylo, pokud bychom mechanicky pro sebe překlopili všechna zdravotnická zařízení, na něž k 1. lednu 2003 na základě zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků ČR na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách přešla naše zřizovatelská povinnost. Za velký úspěch považuji to, že z původních 32 zdravotnických zařízení převzatých krajem k 1. lednu 2003 jsme v rámci rychlé transformace Zdravotnické záchranné služby a s lepším využití ekonomických nástrojů snížili k 1. 4. počet příspěvkových organizací na 23 a k 1. listopadu začala poskytovat zdravotní péči 1. akciová společnost Nemocnice Příbram, a. s.

Musíme mít ovšem na paměti, že vedle těchto zdravotnických zařízení v režii kraje působí i další hráči, tedy hlavně privátní praxe - ambulantní sféra, městské nemocnice a nemocnice zřízené podnikatelskými subjekty atd. Celkem je tak v kraji 41 lůžkových zařízení. Je třeba říci, že legislativa krajům poskytuje možnost aktivně řešit transformaci lůžkové kapacity v jejich zařízeních, ale zatím vůbec nemají možnost ovlivnit ostatní subjekty a zapojit je do tohoto procesu. Proto pevně věřím, že změna zákona o zdravotnických zařízeních chystaná na příští rok dá hejtmanům dostatečnou sílu, aby za účasti zdravotních pojišťoven mohli být garanty při vytváření efektivní sítě zdravotnických zařízení a optimální struktury lůžkové kapacity, a to s využitím standardů jednotlivých lékařských odborných společností.

Ing. Petr Bendl: Restrukturalizace lůžkové kapacity bude téma i pro jednání s hlavním městem Prahou. Náš kraj má nejvíce obyvatel ze všech krajů a také nejrozsáhlejší síť zdravotnických zařízení. Ale pokud jde o počet lůžek na 10 tisíc obyvatel je s padesáti lůžky zcela na konci žebříčku, zatímco hlavní město má na každých 10 tisíc obyvatel více než 90 lůžek.

Ing. Miroslav Petrík: Kraj, jak už konstatoval pan náměstek Kantůrek, nemá žádnou krajskou nemocnici. Vzhledem k utváření kraje v podobě prstence kolem Prahy, ať už by byla umístěna kdekoliv, vždy by nezanedbatelná část obyvatel do ní musela komplikovaně jezdit přes hlavní město. Ambicí kraje je proto vytvořit čtyři oblasti nemocniční sítě se čtyřmi oblastními nemocnicemi v Mladé Boleslavi, Kolíně, Příbrami a Kladně. Síť by měla být nastavena základními nemocnicemi v každé ze čtyř oblastí, v nich by garantem kvality nemocniční péče byly oblastní nemocnice a pro specializovanou péči by pak sloužily pražské kliniky. Kraj zatím ani nemá finanční prostředky, ani know-how, ani zapracované týmy špičkových odborníků, aby pomýšlel na to ze spádových nemocnic vytvořit zařízení superspecializované péče.

MUDr. Markéta Hellerová: Nemocnice v každé ze čtyř oblastí budou spolu úzce spolupracovat, aby úroveň nemocniční péče byla po celém území kraje vyrovnaná. Bylo by jistě dobré také zdůraznit, že už jen vzhledem ke statistice, kterou vzpomněl pan hejtman, při restrukturalizaci lůžkové kapacity nepůjde ani tak o rušení lůžek, jako o to, že na úkor některých lůžek akutní péče přibude lůžek následné péče, chronické resuscitační a intenzívní péče, hospicové péče nebo lůžek včasné léčebné rehabilitace. Nevylučuji ani, že by v budoucnu mohly být realizovány nějaké společné nákupy zdravotnického materiálu nebo léků, ale nyní se zatím nic takového nepřipravuje.

MUDr. Jiří Besser: Já se nikdy netajil tím, že za daného neudržitelného systému financování nemocnic i nezájmu státu nemocnicím skutečně pomáhat a kvalitně je řídit, mně vyhovovalo, že berounská nemocnice nepatřila městu. Naproti tomu jako starosta města chci kraji maximálně vyjít vstříc a pomoci mu s její transformací. Středočeské zdravotnictví má i jednu anomálii. Mnoho opravdu kvalitních lékařů dává přednost zaměstnání v Praze, neboť má za to, že tam i ta nejhorší nemocnice má lepší vybavení a najdou v ní lepší podmínky ke svému profesnímu růstu, než by nalezli i v těch nejlepších středočeských nemocnicích. Naproti tomu je nemálo lidí z Prahy, kteří raději dojíždějí kupříkladu i do Berouna, protože mají pocit, že tam v rukou lékařů nejsou anonymním pacientem, nýbrž klientem. Právě menší "venkovské" nemocnice se svým individuálním přístupem k pacientům blíží k tolik proklamovanému ideálu "rodinného lékaře". Středočeský kraj by si měl tuto přednost řady svých nemocnic uvědomit a zužitkovat ji, možná by pak situace některých nemocnic poblíž hlavního města nevypadala tak beznadějně, jak se jeví nyní. Kladl bych i větší důraz na spolupráci se soukromým sektorem. Vůbec bychom se měli ptát, čím to je, že dvě zdravotnická zařízení vedle sebe mají tak rozdílné ekonomické výsledky - zatímco soukromé prosperuje, státní, či chcete-li nyní krajské, skomírá. Začíná to už kvalitou výběrového řízení na ředitele nemocnice. V Berouně se bývalý přednosta okresního úřadu neztotožnil s verdiktem komise, která prováděla výběrové řízení, a člověka, který v soutěži zvítězil, do funkce ředitele místní nemocnice neobsadil. Ten nakonec odešel do privátní sféry a v Berouně vybudoval skvělé soukromé zdravotnické zařízení, zatímco berounská nemocnice v čele s ředitelem, kterého jmenoval přednosta, jen prohlubovala svoji ztrátu.

Mgr. Svatopluk Kvaizar: I já bych se připojil k názoru, že ač město není zřizovatelem nemocnice, přesto za její stav i budoucí osud cítí před občany určitou odpovědnost. V případě Mladé Boleslavi je to možná ještě citlivější problém proto, že nemocnice v našem městě byla jednou z úspěšných investičních akcí minulých let a dokonce ji finančně podporovaly prostřednictvím okresních shromáždění i obce, které si tak odepřely dotace na investice do svého vlastního rozvoje. Jako město jsme připraveni být nápomocni při její transformaci, aby v nutných změnách občané neviděli pouhý politický tah. A v souvislosti s výběrovými řízeními na post ředitelů nemocnic, jak o nich mluvil pan starosta Besser, chci říci, že nejen výběrové řízení samo o sobě by nemělo vzbuzovat žádné pochybnosti. Ale v prvním období je nutné nového člověka na tak náročném postu, který se ze všech stran ocitá pod drobnohledem a rozhodně nemá záviděníhodnou pozici, ze strany zřizovatele morálně podepřít a ne jej ihned vystavit kritice za bezmála všechny kroky, které učiní.

Ing. Petr Bendl: Jsem rád, že zde zaznívá upřímná snaha představitelů měst podpořit kraj při nelehkých krocích, které v souvislosti s transformací nemocnic na jejich územích bude muset podniknout. V podstatě existují dvě možnosti. Buď město bude zásadním způsobem spolu s krajem sdílet odpovědnost za nemocnici se vším všudy - tedy i za případné prohlubování dluhu, a pak nechť se zásadním způsobem podílí i na výběru managementu nemocnice. Nebo městu bude vyhovovat stávající systém, a radnice bude mít sice svého zástupce ve výběrové komisi, ale jinak veškerá odpovědnost zůstane na kraji a kraj bude také sám s konečnou platností rozhodovat o dalším osudu nemocnice. Vůbec nejsem proti tomu, aby města v tomto procesu hrála významnější roli. Ale také vím, že mnohde dosáhla provázanost některých představitelů města s managementem nemocnice během řady let společně strávených na vedoucích místech takových rozměrů, že už vůči sobě ani nedokáží být kritičtí a problémy nemocnice posuzovat nezaujatě a s odstupem. Prostě, jak se říká, ty ryby byly spolu v jednom rybníku příliš dlouho. To byl třeba případ obou příbramských nemocnic. Dvě zdravotnická zařízení vedle sebe - a nedokázala se nejen domluvit, ale dokonce spolu nezdravě soupeřila. A město tomu nedokázalo čelit tím spíše, že této rivalitě pasívně přihlížel i stát jako zřizovatel. Kraj má v takovém případě výhodu, že není ponořen do těsných vztahů ve městě a dokáže problém věcně vyřešit. Takové řešení možná čeká i na Beroun a jeho nemocnici.

MUDr. Jiří Besser: Pokud jde o berounskou nemocnici, kraj má v podstatě dvě možnosti. Buď ji sloučí s hořovickou nemocnicí, či při její transformaci na ní bude aplikovat důsledně vše, co shrnul do svých tezí koncepce zdravotní péče. V tu chvíli může počítat s naší pomocí.

Ing. Miroslav Kaisler: Nový ředitel naší kolínské nemocnice, který vzešel z výběrového řízení, se osvědčuje a podniká tak rychlé a rozhodné transformační kroky, že někdy o nich ani nestačí včas informovat pana krajského zdravotního radu. Ani kolínská nemocnice není městským zařízením. Ale když například francouzský investor naší průmyslové zóny věnoval Kolínu finanční dar, neváhali jsme z této částky celých 30 miliónů korun předat na další přístrojové vybavení této nemocnice. Mimochodem zbývajících zhruba 23 miliónů jsme vložili do rozvoje školství ve městě. Takže i na tomto příkladu chci doložit, že města jako Kolín pociťují odpovědnost za nemocnice na svém území, ač jejich zřizovatelem je někdo jiný. Nyní je pro nás důležité, že vláda chce dostát svému slibu podpořit značnou finanční injekcí kolínskou nemocnici v souvislosti s budováním naší průmyslové zóny a s příchodem nových pracovníků do města. Právě v těchto dnech nám na Ministerstvu průmyslu a obchodu potvrdili, že v návrhu státního rozpočtu na příští rok se pro tento účel počítá se 160 milióny korun. Ale také bych rád upozornil na jeden problém. Některé nemocnice stále natahují ruku vůči městům a požadují od nich byty pro lékaře. Jakkoliv je tato profese platově podhodnocena, přesto mzdy lékařů jsou jistě vysoko nad běžným příjmem většiny jiných profesí. V Kolíně máme na patnáct stovek zájemců o byty, ale zároveň také vcelku slušnou nabídku bytů i domů k pronájmu či na prodej. Lékaři by neměli žádat o městské byty, protože jistě mají na to, aby si byt pronajali či koupili. Netvrdím, že bychom nemocnici nevyšli vstříc, pokud by potřebovala přitáhnout nějakého předního specialistu. Ale i pak bychom mu takový byt patrně pronajali jen do doby, než si ve městě sežene vlastní.

Ing. Petr Bendl: Dnešní diskusi beru jako jednu z úvodních v sérii debat o zdravotnictví v kraji. Máme zájem podrobně informovat samosprávy i celou veřejnost o koncepci zdravotnictví, která bude ještě do konce roku předložena k projednání zastupitelstvu kraje.

Zdravotnická zařízení, jejichž zřizovatelem je Středočeský kraj

K 1. 1. 2002:

13 nemocnic, z toho 1xSZZ

2 léčebny dlouhodobě nemocných

9 středisek zdravotnické záchranné služby

1 Územní středisko ZZS pro kraj

3 dětské domovy

1 odborná dětská léčebna

1 geriatrické centrum

1 kojenecký ústav

1 Onkologický ústav

Celkem: 32 příspěvkových organizací

Celkem 23 samostatných zdravotnických příspěvkových organizací + 1 akciová společnost

Pramen: Krajský úřad