Zatímco většině škol ubývají žáci, v Jesenici u Prahy jich je stále více. Dokonce tolik, že tu na začátku školního roku otevřeli novou základní školu. Školičku starou 124 let vystřídala moderní budova s parametry Evropské unie. Jeseničtí na ni mohou být po právu hrdí.
Nová škola (viz snímek na titulní straně) byla snem už několika generací, teď jsme si ji konečně mohli dovolit; za posledních 12 let se totiž Jesenice zdvojnásobila. Zatímco v roce 1989 měla 1650 obyvatel, dneska jich má 3100. V roce 1994 bylo v první třídě 14 dětí. Dnes máme prvňáčků 76, a to jsme jich 30 z okolních obcí museli odmítnout. Vyrostly tu nové domy, další velké lokality pro novou výstavbu se připravují. Dověděli jsme se od starosty obce Pravdomila Langa. "Podle evidence obyvatel to dokonce vypadá, že za takové tři roky už nebude 18 kmenových tříd stačit. Škola na ně bude muset využít i některé odborné učebny."
Nová škola je jedna z posledních, jejíž výstavbu za 190 miliónů korun ještě financoval stát za spoluúčasti obce. Propříště už budou veškeré školní investice zcela v rukou zřizovatelů.
Budou si moci dovolit takovou krásu? Stavební koncern VCES, projektová a inženýrská společnost D Plus a projektový ateliér PRO-EX odvedly perfektní práci. Budova nevyčnívá okázale nad plenér, jak někdy bývá zvykem. Ctí krajinu i okolní zástavbu. Nestudí sklem a kovem, a přece je veskrze moderní, světlá, prozářená. Na rozdíl od některých novostaveb neohromuje nevyužitým prostorem. Díky lidskému rozměru si v ní ani prvňáček nepřipadá jako ztracený mraveneček. Malba na stěnách lahodí oku, atypické půdorysy tříd ozvláštňují už první dojem. Kromě 18 kmenových tříd má škola specializované učebny výpočetní techniky, výtvarné a hudební výchovy, keramickou i zámečnickou dílnu, učebnu chemie, biologie, fyziky, vaření. Také dvě tělocvičny, školní jídelnu a byt pro školníka... Všechno v bezbariérové úpravě.
"Malá školička byla taková rodinná, byli jsme v ní rádi, ale tohle je přece jen škola budoucnosti, moc dobře se nám tu učí," prozradila učitelka Hana Hádková. Učí mimo jiné hudební výchovu, děti z "jejího" pěveckého sboru vystupovaly při slavnostním zahájení. A zpívaly moc hezky.
Učitelka 4. B třídy Hana Pátková, patří k učitelům, kteří rozšířili pedagogický sbor letos v září. Přece jen dětí přibylo. Původně škola pro 1. - 5. ročník se v loňském roce rozrostla o 6. třídu, do tohoto školního roku už vstupovala jako škola pro 1. - 7. ročník. Postupně budou přibývat další. "Přišlo sem i dost dětí z okolních obcí. Škola je krásná, příjemná, je nám tu dobře."
Ředitelka Milana Trůblová je ve funkci čtvrtým rokem. Poslední dva roky žila hlavně vznikající školou. "Ale byly to starosti radostné, protože jsem se setkala s báječnými lidmi, úžasně vstřícnými. Od začátku jsem měla možnost vstupovat do věcí kolem stavby. Myslím, že je dobře, když si budoucí uživatel může k projektu říci své. Stavbaři i projektanti byli opravdu skvělí. Cítila jsem se jako partner, všechno jsme společně prodiskutovali. Než jsme se rozhodli, kladli jsme vedle sebe vždycky plus a mínus. Konečný výsledek je skvělý."
Jsou školy, které se spokojí s budovou jako takovou. A potom druhé, které se snaží dát prostředí svoji stopu. K těm patří jeseničtí učitelé. Jde o zdánlivé maličkosti, ale ve svém součtu říkají, že lidem na škole záleží.
"Už když jsem nastoupila, začali jsme ještě ve staré škole žít trendem otevřené, barevné školičky. Sice staré, ale moderní. Ty barvy jsme si teď vzali s sebou. V každém patře jsou podlaha, stěny, nábytek laděny do žluté (sluníčko), zelené (trávníček) nebo modré barvy (nebíčko). Snažíme se prostory co nejvíc zútulnit, a musím říci, že všichni ve škole pracovali s obrovským nasazením. Škoda, že nemám tolik peněz, abych je mohla po zásluze ocenit."
Na každém patře najdete alespoň jeden koutek, který připomíná doby dávno minulé. Starý vyřezávaný klavír, na něm otevřené noty s patinou. Skříň se starými učebními pomůckami, prastará školní lavice, kočárek s panenkami, učebnice, vysvědčení, nástěnné obrazy...
"Něco jsme našli na půdě školy, něco jsme objevili doma nebo různě v obci. Nahlédnutí do starých časů je můj koníček. S panem architektem jsme byli naladěni na stejnou strunu. Usoudili jsme, že nostalgický nádech historie moderní prostředí zvýrazní."
Mnoho obcí může Jesenici investici státu jenom závidět. A přece jsem z rozhovorů s místními cítila, že ještě víc tu "uhrály" vztahy mezi lidmi.
"Náš pan starosta je osvícený člověk, na školství mu opravdu záleží, vychází nám všemožně vstříc," chválila ředitelka školy kontakty s radnicí. Je to jako když sečtete jedna a jedna. A přece je, bohužel, stále dost míst, kde tuhle cestu k sobě lidé nenajdou.
