Kdo chce být eticky jednajícím manažerem, musí si na základě etických principů vybudovat návyky pro každodenní použití - v práci i v soukromém životě.
Takové návyky zahrnují požadavek mluvit pravdu a nelhat, nekrást a jednat s ostatními tak, jak člověk chce, aby oni jednali s ním. Každé minus v těchto principech znamená pokřivenou představu o etice a zároveň přečin a urážku pro druhé lidi. Dejte se na dobrou cestu tím, že se seznámíte se sedmi základními mýty o etice.
Mýtus č. 1: Podnikatelská etika
Mnozí mluví o podnikatelské etice, aniž by si uvědomili, že nic takového neexistuje. Etické principy existují a platí pro všechny cesty životem, pro podnikání, management i pro soukromý život. Etické principy se nemění tím, že člověk přejde z jedné oblasti do druhé. Jediné, co se může měnit, je způsob aplikace etických principů.
Mýtus č. 2: Profesionální etika se liší od osobní etiky
Variace mýtu č. 1 říká, že pokud jednáme eticky ve své pracovní činnosti, můžeme v soukromí žít, jak se nám zlíbí. Už Aristoteles odmítl tuto nevyzrálou myšlenku, když řekl, že náš charakter je suma všech našich zvyklostí. Je-li někdo zvyklý lhát ve svém osobním životě, nedodává sílu svému charakteru, aby mohl mluvit pravdu při jiných příležitostech. Kdo lže v osobním životě, bude pravděpodobně lhát i v pracovních situacích, nedokáže odolat pokušení zalhat.
Mýtus č. 3: Některé věci jsou etické, jiné ne
Podstata tohoto mýtu je v tom, že v některých záležitostech chybí etický obsah. To může být pravda pouze tehdy, pokud v takové záležitosti nedochází k interakci mezi lidmi. A to bývá jen zřídkakdy.
Mýtus č. 4: Etika je pouze věc vzdělání a výchovy
Chce-li člověk jednat eticky, musí rozumět svým povinnostem a závazkům. Výchova a vzdělání samozřejmě hrají určitou roli v tom, abychom si uvědomili svou etickou odpovědnost. Zkušenosti však učí, že někteří vysoce vzdělaní lidé jednají bezohledně, sobecky, neeticky. Mají-li se občané přimět k etičtějšímu chování, nezbývá než doplnit výchovu a vzdělávání donucením.
Mýtus č. 5: Odpovědnost za výchovu k etice mají univerzity a vysoké školy
To je přímo k smíchu. A co rodiče, církevní představitelé, učitelé základních škol a skautští vedoucí? Ti nemají odpovědnost?
Mýtus č. 6: Etická dilemata jsou jen vedlejší příběhy v hlavním proudu událostí
Podle tohoto mýtu etické problémy vyvstávají pouze sporadicky v průběhu života člověka. Problém tohoto mýtu je v tom, že pokud nám unikne etický obsah v každodenní mezilidské interakci, zvyšuje se pravděpodobnost, že nedokážeme rozpoznat vážné etické záležitosti, když se s nimi střetneme.
Mýtus č. 7: Buďto jste etický člověk, nebo nejste
S tímto mýtem je spojeno několik problémů. První chybou je tvrzení, že výchova a vzdělání, donucení a upevňování návyků nehrají v etice žádnou roli. Je jasné, že hrají a dost velkou. Druhý problém je v tom, že tento mýtus předpokládá dokonalost, jenže nikdo není dokonalý, každý člověk udělá občas nějaký etický přečin. V duchu se vždy usměji, když mi někdo tvrdí, že nikdy nelže. Lže - právě v tu chvíli, co mi to říká.
To, co od sebe odlišuje etické a neetické osobnosti, je to, že etický člověk připouští a uvědomuje si chyby, kterých se dopustil, snaží se je napravit a poučit se z nich. Neetický člověk se naopak snaží svoje chyby zakrýt a ututlat, nestará se o jejich následky a nepoučí se z nich.
Ketz, J. E.: Learn the seven myths of ethics. Podle informačního portálu www.insite.cz; vloženo 1. 7. 2003; výtah
(Přetištěno z časopisu Moderní řízení č. 10, str. 79)
