Vnější kontaktní zateplovací systémy jsou nedílnou součástí opatření v rámci sanace panelových objektů. Na trhu je řada výrobců a dodavatelů systémů, komponentů a více nebo méně kvalitních montážních firem. Jaká jsou proto kritéria a rizika, která je nutno při výběru vnějšího kontaktního zateplovacího systému (VKZS) a montážní firmy respektovat?
Podle vyhlášky č.163/2002 Sb., příloha 2, č. tab. 5, poř. číslo 9 je VKZS stavebním výrobkem. Znamená to, že se skládá z více komponent, vzájemně na sebe přizpůsobených a jako výrobek i certifikovaných. Odpovědnost za jeho uvedení na trh nese výrobce (dovozce). Při množství dodavatelů a výrobců na trhu a počtu komponent VKZS (výrobku) je riziko dodání systému, složeného z náhodně nakoupených komponentů, vysoké. K tomu přispívá i obecný cenový tlak. Stavební firmy se snaží co nejlevněji nakoupit, často bez ohledu na kvalitu. Investor potom dostává systém, který sice zákonnou záruční dobu přežije, ale následně nastává otázka, co s ním.
Opravy VKZS jsou i u nás na denním pořádku a dokonce přibývají havárie tohoto systému.
Kdo nese záruku za VKZS?
Vůči zákazníkovi je to montážní firma, která opět požaduje záruku po dodavateli komponent VKZS. Jak ovšem postupovat, když menší firma dodá náhodně nakoupené komponenty, třeba s omítkou od renomovaného výrobce, a vzniknou záruční závady systému? Scénář bývá jednoduchý: Firma reklamuje u výrobce dodávku vadného materiálu - obvykle se používá formulace "...váš zateplovací systém ...", aby se dověděla, že veškerá odpovědnost za dodávku leží na ní. Následuje řada sporů, z nichž ze zákona výrobce jako nositel záruky za výrobek v tomto případě vypadne a stavební firma (menší) pojištěna není a opravu nemůže realizovat. Klasická patová situace, kterých v našem stavebnictví přibývá.
Co z uvedeného vyplývá? Investor musí trvat na dodávce uceleného systému od renomovaného výrobce a na montáži od zaškolené firmy.
Dalším omylem je, že vnější kontaktní zateplovací systém je všelék na dům, což i někteří výrobci ve svých materiálech propagují. VKZS vytváří kabát domu, spoří nepřímo energii, ale v tomto případě více než kde jinde může platit staré přísloví "navrch huj, vespod fuj", zvlášť v případě statických poruch, zkorodovaných a obnažených kotevních želez atd. Zde je velké riziko ve schopnosti VKZS překrýt všechna poškozená místa natrvalo, bez možnosti kontroly změn pláště budovy. V okamžiku projevu poruch (obvykle pozorovaných v interiéru) bývá stav konstrukce vážný a uvedení do pořádku nákladné.
Platí tedy zásada - před provedením VKZS je nutná přesná diagnostika stavu domu a vnějších povrchů.
Poruchy zateplovacích systémů
Nejpoužívanější povrchovou úpravou posledních let jsou disperzní omítky. Z chemického hlediska mají neutrální Ph a pokud nejsou z výroby vybaveny protiplísňovými přísadami (které jsou drahé), může za příznivých podmínek (vlhkost, nálet, exhalace) dojít k poměrně rychlému zaplísnění. Při opravě plísní zasaženého povrchu je třeba volit speciální postupy. Největším omylem je představa, že stačí omítku omýt desinfekcí (např. Savem) a potom natřít nějakou fasádní barvou. Není tomu tak. Je třeba vždy zohlednit skladbu a povrch konkrétního domu. Odstranění řas z povrchu se musí provést vždy přípravkem, který nereaguje s podkladem a je kompatibilní s následnou nátěrovou hmotou. Ta musí být vybrána s ohledem na podklad a respektovat alespoň základní technologická pravidla. Nelze například natírat starší disperzní omítky silikátovými barvami nebo silikátové omítky barvami disperzními apod. I v těchto případech je dobré se obrátit na firmu - nejlépe výrobce systému s žádostí o doporučení řešení. Stavební firmy totiž běžně nedisponují odborníky s dostatečnými zkušenostmi z oboru sanace VKZS.
Další poruchy bývají důsledkem technologické nekázně a svědčí o lehkomyslném přístupu prováděcích firem.Vždyť co si lze myslet o způsobu uchycení desek (viz snímky) při havárii v Třinci. Ze snímků je patrné, že kromě nevhodně naneseného lepidla a místy i zcela chybějících hmoždinek nebyl podkladový beton omyt od nečistot, které působily jako separační vrstva. Lepidlo tedy nemohlo plnit ani svou základní funkci - přichytit se dostatečně k podkladu.
Životnost vnějšího kontaktního zateplovacího systému je s běžnou údržbou 25 až 30 roků. Nejstarší reference tohoto systému je z roku 1957: Jde o velkou rodinnou vilu v západní části Berlína, kde použitý systém dodala firma Caparol. Tehdy však šlo o pokusný objekt a nikdo netušil, že systém se stane běžnou součástí sanací.
Doporučení pro všechny investory proto zní: Nejsme tak bohatí, abychom používali levné systémy. Přece fasáda je kabát domu, na který se všichni obyvatelé budou další dlouhá desetiletí dívat. Kromě toho dobře provedený VKZS dlouhodobě snižuje spotřebu energie, eliminuje příčinu vzniku plísní v bytech a přispívá k dobrému prostředí v bytě.
technický marketing
Český Caparol, spol. s r. o.
