Co ztrpčuje práci při přípravě municipálních rozpočtů a jaká možná úskalí pro obce a města skrývá blížící se vstup naší země do Evropské unie? K těmto a některým dalším otázkám nás inspiroval průběh 6. celostátní finanční konference, kterou Svaz měst a obcí České republiky uspořádal minulý měsíc v Praze na téma Finanční správa a rozvoj měst a obcí.
Pozvání k besedě u kulatého stolu tentokrát přijali někteří účastníci konference: předseda Svazu měst a obcí ČR, primátor Hradce Králové Ing. Oldřich Vlasák, starostka města Bílovec Ing. Sylva Kováčiková, starosta města Otrokovice MVDr. Stanislav Mišák a vedoucí rozpočtového oddělení Magistrátu města Ostravy Ing. Naďa Szurmanová.
Ing. Oldřich Vlasák: Máme-li hovořit o problémech při tvorbě místních rozpočtů, nemohu nezopakovat než to, co jsem uvedl na naší celostátní finanční konferenci. Od roku 1996 klesá podíl místních rozpočtů na rozpočtech veřejných ze zhruba 23 na loňských necelých 19,5 procenta. Přitom zhruba 90 procent rozpočtovaných prostředků obce a města věnují na vlastní správu a na údržbu majetku, čili na běžné výdaje. Na investice do dalšího rozvoje jim žádné volné peníze prakticky nezbývají, přičemž příjmy z privatizace již v podstatě pro municipální sféru skončily. Je ovšem třeba vidět i další problém: Obce prakticky nemohou dlouho dopředu predikovat své příjmy. Tak třeba nyní Parlamentem schválené zvýšení DPH na základní 22procentní sazbu u některých druhů zboží a služeb sice obcím přinese určité zvýšení příjmů, které vláda již spočítala na 2,5 miliardy korun, ale výši výdajů nedokázal na naší konferenci sdělit ani ministr financí. Jiným problémem - nejen pro mechanismus sestavování rozpočtů - jsou dotace. Kupříkladu pro žádosti o některé dotační tituly musíme mít v rozpočtu dopředu garantované částky na spolufinancování. Čili musíme dopředu v rozpočtu zablokovat peníze, které pak třeba ani nevyčerpáme. Nehledě na to, že dokonce ani žádná dotace nakonec nemusí přijít. Ale musím v té souvislosti připomenout, že v příjmech obcí dotace představují přibližně 20 procent. A jestliže zhruba pětinu příjmů při schvalování rozpočtů musíme takto nepřesně odhadovat, pak bude někde chyba v systému.
Ing. Sylva Kováčiková: Snad každé město a obec musí ve svém rozpočtu doslova bojovat s nedostačující výší finančních prostředků, které jsou potřebné na obnovu obvykle velice zchátralého obecního majetku, který - jak víme - prakticky nikde řádně neodepisujeme. A už vůbec nemluvím o tom, že chybějí peníze na rozvojové investice. Proto plně podporuji požadavek, který vzešel ze zmíněné konference, aby se současný podíl sdílených daní zvýšil ve prospěch územních rozpočtů a došlo také k posílení motivačního prvku při financování obcí. Čím více vlastních - a podotýkám i jistých peněz budeme mít ve městech a obcích k dispozici, tím efektivněji a racionálněji je budeme také využívat. Souhlasím s panem primátorem Vlasákem, že zvýšení DPH na jedné straně přinese o něco vyšší příjmy měst a obcí, ale na druhé straně také jejich vyšší výdaje. Z městského rozpočtu se totiž nefinancuje jen činnost úřadu a ostatní potřeby města, nýbrž i příspěvkové a neziskové organizace. Takže se zvýší ceny investic, většiny prací a služeb i pro naše školy, domy s pečovatelskou službou a další zařízení, jejichž jsme zřizovateli. Chci také potvrdit, že dotace skutečně v řadě případů představují jen nahodilé příjmy. Navíc jakmile se objeví jakýkoliv nový dotační titul, okamžitě řada měst o tyto finanční prostředky začne houfně usilovat. Připouštím však, že většinou jejich region takové zařízení, na něž se nová dotace vztahuje, asi opravdu potřebuje. Už vůbec se nechci obšírněji zmiňovat o dotacích na infrastrukturu, kde často investujeme do majetku, který je pro občany sice velmi potřebný, ale neumíme jej provozovat, a proto se jej po uplynutí nutné doby vlastnictví rychle zbavujeme. Pokud by se o stávající objem dotací zvýšil podíl měst a obcí na sdílených daních, dokázali bychom lépe plánovat svůj rozvoj, a to minimálně ve střednědobém horizontu. Připouštím však, že je nutné, aby stát, byť v omezené míře, ovlivňoval některé činnosti, asi hlavně v sociální oblasti.
Ing. Oldřich Vlasák: Nehledě na to, že samo Ministerstvo financí, jak se na naší konferenci ostatně vyjádřil i pan ministr Sobotka, pokládá za neudržitelný také systém postihů obcí ze strany finančních úřadů i za často ryze formální prohřešky při čerpání investičních a neinvestičních dotací. Jestliže podle údajů resortu do této oblasti postihů spadá zhruba 80 procent uživatelů všech dotačních titulů, je to - slovy závěrů naší konference - opravdu něco alarmujícího, co dokládá nezvládnutou roli odpovědných ústředních orgánů v oblasti metodické a kontrolní činnosti. A co také - dodávám - znejisťuje případné příjemce dotací již dopředu.
MVDr. Stanislav Mišák: Jde o to, aby existovala jasná pravidla hry, neboť obce a města skutečně chtějí plánovat na delší časové období, a nikoliv pouze na jeden rok dopředu. Navíc existuje velký vnitřní dluh obcí a měst, který je třeba umazávat formou kofinancování, kdy se potřeby dávají do souladu s možnostmi. Jiným problémem je stále masívnější přenášení povinností státu na obce, aniž by s tím šly finance. A to nyní nemám na mysli pouze obce třetího typu. Jasná pravidla je třeba zavést i pro samostatnou a přenesenou působnost. Stát je dnes totiž dotován z rozpočtů obcí, často na úkor jejich rozvojových priorit. Jsem přesvědčen o tom, že v nyní nastaveném rozpočtovém určení daní byl příliš potlačen motivační prvek, takže obec, která cílevědomě vytváří podmínky k realizaci podnikatelských záměrů, vlastně nemá žádné finanční výhody.
Ing. Naďa Szurmanová: Počátkem října se mezi statutárními městy Ostrava, Brno a Plzeň uskutečnilo jednání, na němž jsme řešili problematiku přeneseného výkonu státní správy. Ukazuje se, že statutární města tohoto druhu, která jsou rozdělena na městské části nebo obvody a jež do vytvoření obcí třetího typu fungovala jako okresní úřad, na reformu veřejné správy výrazně doplácejí. O Praze s jejími specifiky a výlučným postavením přitom nehovořím. Ale Ostrava jako statutární město, jehož magistrát měl zároveň status okresního úřadu, dříve disponovala vyšším příspěvkem na výkon státní správy, což se zrušením okresních úřadů a vytvořením obcí třetího typu padlo. Jenže vezměte si, jaké zázemí Ostrava - ale i Brno, Plzeň a další podobná města, vytvářejí pro široký region - divadly počínaje přes školy, knihovny až po velké fakultní nemocnice. Dnes je Ostrava vedena jako obec třetího typu stejně jako například nepoměrně menší nedaleký Frýdek-Místek. Už jen příspěvek na výkon státní správy je v našem případě hluboko poddimenzován. Necelých 334 tisíc korun, které stát dává na každého úředníka, zajišťujícího výkon nově přenesených kompetencí, nestačí. Z iniciativy Plzně se mapovala situace v patnácti velkých statutárních městech, která se nyní ocitla v podobné situaci, a došlo se k závěru, že tam průměrný příspěvek na výkon státní správy na jednoho občana správního obvodu činí 594 korun a v Ostravě pouze 362 korun. Dokonce už se nastolují otázky, zda by města naší velikosti neměla být obcemi nového "čtvrtého" typu, který by byl zohledněn třeba i výší státního příspěvku. V Ostravě pro stovku úředníků, kteří zajišťují výkon státní sociální podpory, prakticky od státu dostáváme pouze peníze na poštovné. Proto vítáme, že v příštím roce se tato agenda vrátí zpět státu a ujmou se jí úřady práce.
Ing. Oldřich Vlasák: Požadavek na plné krytí nákladů obcí na výkon přenesené působnosti je plně legitimní a podpořila jej i naše říjnová celostátní konference. A vyčlenění státní sociální podpory z městských úřadů pod úřady práce vidím jako první krok k oddělení veřejné správy od státní.
MVDr. Stanislav Mišák: Státní správa je skutečně drahá a na konferenci se na to ze všech stran poukazovalo. Ale buďme upřímní i k sobě navzájem - není totiž stejně drahá všude. S ustavením obcí třetího typu vznikly takzvané "malé okresy". Rozdíly v delimitovaných počtech funkčních míst na počet obyvatel jsou mezi nimi až dvojnásobné. Ptejme se tedy, kolik občanů by měl obsluhovat každý úředník, mezi kolik občanů se vlastně dělí příspěvek na výkon státní správy, jaká je cena práce - zdůrazňuji kvalitního úředníka apod. Občan má právo obdržet na úřadě profesionální péči a servis. A dobře zaplacený profesionál, který tam má občanovi sloužit, zase musí být stoprocentně využit. Budeme-li takto uvažovat, možná přijdeme na to, že někde lze dokonce i ušetřit.
Ing. Oldřich Vlasák: Ale vy jste, pane starosto, mluvil i o nedostatečné motivaci pro obce, které se snaží vytvářet dobré podnikatelské prostředí. Jestliže reforma veřejných financí v příštím roce obcím a městům podle vlády, na základě našeho tlaku, zvýší daňové příjmy o celkem 6,2 miliardy korun na 112,4 miliardy, tedy o 5,8 procenta, pak bych byl osobně ještě pro zvýraznění právě té motivační složky. Tedy pro to, aby se ve sdílených daních z dosavadního 1,5 procenta výběru daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti obcím a městům přidělovala minimálně tři procenta. To by nám rovněž poněkud zvýšilo i celkové daňové příjmy.
Ing. Naďa Szurmanová: A ani by nebylo nijak zvlášť komplikované takové přerozdělení zajistit.
MVDr. Stanislav Mišák: Podle mě by i daně právnických osob měly být víc vztaženy k místu, kde provozují svou činnost. Jak známo, firmy často mají své sídlo, a tedy i pokladnu plátce daně, ve větších městech, ale provozovny naopak v menších městech a obcích. Přitom tyto provozy města a obce zatěžují, ať už jde o dopady na životní prostředí, nebo o větší zatížení pozemních komunikací, problematiku odpadů apod. Ale k tomu všemu je třeba vyvolat mnohem širší diskusi, než jaká se zatím vede, a také na co nejširší platformě. Aby se mohli vyjádřit všichni ti, jichž se tyto a další podobné problémy přímo dotýkají.
Ing. Oldřich Vlasák: Určitě by do této diskuse měla být zahrnuta otázka případných obecních daní, o nichž se na naší konferenci také mluvilo. Faktem je, že současný systém zavedení obecních daní příliš nenahrává. Navíc jde zatím o dost nepopulární, politicky nepříliš průchodné téma, neboť vyvolává otázku, zda by obecní daně nepřinesly další daňové zatížení občanů. I my říkáme, že pokud by se k zavedení obecních daní přikročilo, pak jedině s podmínkou, že celkové daňové zatížení občanů se nezvýší. Takže by asi nešlo o nějakou novou daň jako takovou, ale spíš o spojení některých stávajících daní - třeba daně z nemovitosti, a místních poplatků. Šlo by však o jeden poplatek, ať už by se nazýval jakkoliv - například domovní daň, jak to na naší konferenci navrhoval primátor Teplic, pan senátor Kubera.
Ing. Naďa Szurmanová: A byl by tu ještě jeden důležitý aspekt - tahle daň by se totiž lépe plánovala a snáze městy a obcemi využívala.
Ing. Sylva Kováčiková: Souhlasím s tím, že o takových citlivých tématech, jako jsou daně, je třeba ještě hodně diskutovat. Rozhodně jsem pro to, aby systém obecních daní byl přehlednější než stávající soustava místních poplatků, neboť pak bude lépe fungovat a lidé se v něm také budou lépe orientovat. Čím více se platí poplatků, tím silnější mají občané pocit, že jsou státem či obcí obtěžováni.
Ing. Oldřich Vlasák: Proto taky v závěrech naší celostátní konference žádáme o vytvoření odborné pracovní skupiny při Ministerstvu financí, která by se zabývala vytvořením dlouhodobé koncepce financování územních samosprávných celků. Doporučili jsme, aby byla složena z představitelů příslušných ministerstev, odborníků i akademické obce - a pochopitelně také ze zástupců Svazu měst a obcí ČR a krajů.
MVDr. Stanislav Mišák: Já bych se však přece jen zmínil ještě o jednom riziku, které nám všem hrozí už v blízké budoucnosti. Tím mám na mysli možné zklamání mnoha lidí, že peněz ze strukturálních fondů a Kohezního fondu Evropské unie zprvu do obecních projektů nepřiteče tolik, kolik se veřejnost možná optimisticky domnívá. I na zmíněné celostátní konferenci jasně několikrát zaznělo, abychom třeba na základě zkušeností Rakouska nepočítali s tím, že hned první či možná dokonce ani druhý rok do republiky přijde od Evropské unie víc peněz, než kolik jí náš stát odevzdá jako členský příspěvek. Důvody této nepřipravenosti vidím rovněž v tom, že v centru existuje hned několik subjektů, které o sobě tvrdí, že pouze ony budou ty správné, přes něž k nám budou přicházet peníze z Evropské unie. Stále chybí dostatek informací, kdy, jak a za jakých podmínek municipality budou moci žádat o peníze ze strukturálních fondů Evropské unie a jak bude zajištěno kofinancování. Nejen resorty, ale ani některé kraje také ještě plně nedocenily svou nespornou úlohu při koordinaci a sdružování jednotlivých projektů tak, aby společně naplnily ony minimální limity na přidělení podpory z evropských fondů ve výši pěti miliónů eur.
Ing. Oldřich Vlasák: Názorným příkladem oněch nejasností je třeba Společný regionální operační program - SROP. Jeho garantem je nyní Ministerstvo pro místní rozvoj, ač si jej původně měly zajišťovat samy kraje. Dnes, půl roku před vstupem naší země do Evropské unie, je stav takový, že ministerstva teprve školí své příští specialisty na problematiku fondů EU, kraje nemají žádné volné peníze na podporu regionálních projektů, peníze chybějí také obcím a městům, nemluvě o nedostatku informací. Tak jak si už teď municipality mají v ve svých rozpočtech připravovaných na příští rok vyčleňovat nějaké přesné sumy na konkrétní projekty, u nichž by uvažovaly s podporou z evropských fondů?
Ing. Sylva Kováčiková: Otázky, o kterých v souvislosti s penězi z fondů EU hovořil pan starosta Mišák a na něž zatím městům a obcím chybějí kvalifikované odpovědi, bych mohla doplnit o řadu dalších. Já také nevidím mnoho jiných možností jak získat peníze z Bruselu než sdružováním jednotlivých municipálních projektů - třeba v oblasti čištění odpadních vod. Nevím však dosud o žádné metodice či pravidlech, která by nám spolehlivě objasnila, kdo a jak s takto vytvořeným společným majetkem bude moci nakládat, jak bude evidován apod. Uvědomme si také, že v souvislosti s minulými velkými investicemi, hlavně do své infrastruktury, jsou mnohá města a obce zadluženy. A nyní si budou muset brát další úvěry na to, aby nejen kofinancovaly své projekty, s nimiž se budou ucházet o podporu z evropských fondů, ale aby je napřed prakticky celé uhradily. Protože dotace z Bruselu přijde až poté, co projekt bude realizován a zkontrolován. A nebude-li-li obec schopna dodržet všechny podmínky pro poskytnutí evropské dotace, pak ji prostě vůbec nemusí dostat. Jakkoliv si některé obce podobné podmínky už odzkoušely, například v programu SAPARD, tohle riziko se může stát silnou vnitřní brzdou při rozhodování měst a obcí, zda využijí možnost získat peníze ze strukturálních fondů.
