Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (dále jen zákon o platu) umožňuje zaměstnavatelům poskytovat k platu příplatky.
Plat (příplatky) a náhradní volno za práci přesčas upravuje § 10 zákona o platu. Nová právní úprava odměňování přesčasové práce (tzv. příplatků za přesčasy) v rozpočtové sféře vychází z novely zákoníku práce v § 83 odst. 6.
Práce přesčas
Zaměstnancům, kterým náleží příplatek ze vedení nebo hodnostní příplatek, je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas, avšak - od 1. 1. 2001- nejvýše do 150 hodin. Plat za tuto práci jim proto přísluší jenom tehdy, když ji konají v noci nebo v den pracovního klidu, případně nad uvedenou hranici 150 hodin. Dny pracovního klidu se rozumějí svátky a dny, na které podle harmonogramu směn připadají dny nepřetržitého odpočinku v týdnu. I v tomto případě nemusí jít vždy o soboty a neděle. Uvedenému okruhu zaměstnanců se poskytuje plat za práci přesčas nebo náhradní volno také při výkonu prací v rámci dohodnuté nebo nařízené pracovní pohotovosti.
Vedoucím zaměstnancům, kteří jsou statutárními orgány zaměstnavatele, nepřísluší plat za práci přesčas v žádném případě a za práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu nemohou ani čerpat náhradní volno. Příplatky za práci v noci, v sobotu a v neděli a ve svátek jim však náležejí za shodných podmínek a ve stejné výši jako ostatním zaměstnancům.
Koná-li se práce přesčas v noci, v kalendářní sobotu a neděli, popř. ve svátek, náležejí zaměstnanci kromě platu za práci přesčas i příplatky podle § 7, 8 a 14 zákona. Nároky na uvedené příplatky jsou upraveny samostatně a samostatně se rovněž posuzuje splnění podmínek pro jejich přiznání a výplatu. Například za práci v noci, konanou v rámci rozvrhu směn v sobotu, která je současně i svátkem, přísluší zaměstnanci kromě pravidelného měsíčního platu příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku, příplatek za práci v sobotu a v neděli ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku a příplatek za práci ve svátek ve výši průměrného hodinového výdělku, to je celkem 145 % průměrného hodinového výdělku za každou hodinu této práce. Pokud by v uvedeném případě šlo o práci přesčas a sobota by byla dnem nepřetržitého odpočinku v týdnu, činil by souběh příplatků 195 % průměrného hodinového výdělku za každou hodinu této práce (20 % za práci v noci, 25 % za práci v sobotu, 100 % za svátek a 50 % za práci přesčas.)
Zvláštní příplatek
Zvláštní příplatky (§ 11 zákona o platu) oceňují mimořádné ztěžující vlivy související s výkonem práce. Zákon obecně vymezuje tyto vlivy tak, aby byl zřejmý účel poskytování zvláštních příplatků a k úpravě konkrétních podmínek a stanovení výše jednotlivých zvláštních příplatků zmocňuje vládu.
Základním předpisem pro poskytování zvláštních příplatků je nařízení vlády č. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách, ve znění nařízení vlády č. 77/1994 Sb. Při plnění stanovených podmínek je tento předpis přímo aplikovatelný u všech zaměstnavatelů, na které se vztahuje zákon č. 143/1992 Sb. v platném znění.
V oblasti veřejných služeb a správy se vyskytují i další ztěžující vlivy typické pouze pro některé činnosti. Zvláštní příplatky se poskytují v těchto případech podle příslušného nařízení vlády, kterým se upravují platové poměry zaměstnanců (nařízení vlády č. 24/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 253/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 79/1994 Sb.).
Převážná část výkonu veřejné správy spočívá ve styku s občany a přináší zaměstnancům rizika při řešení konfliktních situací a značnou psychickou zátěž. Některé činnosti se však výrazně odlišují od těchto srovnatelných podmínek. Jde např. o mimořádnou psychickou zátěž nebo zvýšená rizika vyplývající ze zásadních střetů individuálních a státních zájmů. Tato rizika se oceňují zvláštními příplatky.
Určitý okruh prací se vykonává také na pracovištích, kde působí faktory ohrožující zdraví zaměstnanců. Protože výskyt těchto pracovišť je plošný, je příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí a podmín-ky pro jeho poskytování upraven samostatným nařízením vládyč. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách, ve znění nařízení vlády č. 77/ 1994 Sb. Nárok na tento příplatek se posuzuje samostatně a jeho přiznání nemá vliv na případné poskytování jiného zvláštního příplatku.
Samostatně se posuzuje i vznik nároku na zvláštní příplatek, který je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům, kteří vykonávají práce ve směnném a nepřetržitém provozu a střídavě pracují v ranních, odpoledních, případně nočních směnách. Délku směn a rozvrh jejich střídání stanoví zaměstnavatel harmonogramem směn. Příplatek přísluší zaměstnanci pouze v měsíci, ve kterém skutečně vykonával práci ve střídavých směnách.
Zvláštní příplatek poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci, pokud splňuje podmínky pro jeho přiznání, resp. pokud trvají důvody pro jeho přiznání. Protože sazby příplatků jsou upraveny v rozpětí, určí zaměstnavatel jejich konkrétní výši podle míry působení ztěžujících vlivů, k jejichž ocenění jsou zvláštní příplatky určeny.
Možnost poskytování více než jednoho zvláštního příplatku v případech, kdy jsou současně splněny podmínky pro jejich poskytování, je v nařízení vlády vyloučena.
V těchto případech se zaměstnavateli umožňuje poskytnout pouze příplatek, jehož rozpětí je pro zaměstnance výhodnější, protože míra rizika nebo ohrožení, případně zvýšená míra psychické zátěže, je v těchto případech oceněna již vyšším příplatkem. Výjimku tvoří pouze příplatky poskytované podle nařízení vlády č. 252/1992 Sb. v platném znění, za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách a příplatek za vykonávání práce ve směnném a nepřetržitém režimu, které se při splně-ní stanovených podmínek poskytují souběžně s ostatními zvláštními příplatky.
Ustanovení o vyloučení souběhu příplatků se nevztahuje na příplatky poskytované podle zákona č. 143/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Příplatkem za dělenou směnu (§ 11a zákona o platu) se oceňují ztěžující vlivy vyplývající pro zaměstnance z tohoto pracovního režimu a současně se podporuje zájem zaměstnavatelů využívat rozdělení pracovní doby a omezit takovým způsobem neodůvodněný rozsah práce přesčas. Rozdělení pracovní doby téže směny na dvě nebo více částí umožňuje § 87 odst. 2 zákoníku práce i v rozpočtových a příspěvkových organizacích. V řadě případů je rozdělení pracovní doby racionální (např. u řidičů, topičů, školníků) a účelné.
Osobní příplatek
Osobním příplatkem (§ 12 zákona o platu) se umožňuje zaměstnavateli ocenit zaměstnance, který v porovnání s ostatními zaměstnanci dosahuje lepších pracovních výsledků. Zaměstnavatel může přiznáním, změnou výše nebo odejmutím osobního příplatku pružněji, než je tomu u ostatních složek platu, reagovat na změny ve výkonnosti zaměstnanců.
Dlouhodobě vyšší než standardní výkonnost zaměstnance může zaměstnavatel ocenit poskytováním osobního příplatku, a to až do výše50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen. Tímto způsobem zaměstnavatel může v individuálních případech lépe ocenit práci výkonnějšího zaměstnance s kratší dobou praxe než zaměstnance, který má delší dobu praxe, avšak dosahuje horších pracovních výsledků.
K ocenění práce vynikajícího odborníka, popřípadě k jeho získání, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše platového tarifu stanoveného pro nejvyšší platový stupeň platové třídy, do které je zařazen. Jsou to však výjimečné případy.
Přiznání osobního příplatku je podmíněno tím, že zaměstnanec dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů. Každá z těchto podmínek předpokládá srovnávání pracovních výsledků zaměstnance nebo rozsahu jeho pracovních úkolů s pracovními výsledky nebo rozsahem pracovních úkolů ostatních zaměstnanců. U zaměstnance, který poprvé uzavřel pracovní poměr s příslušným zaměstnavatelem, není v době nástupu takové srovnání možné, a to ani když uvedený zaměstnanec u předchozího zaměstnavatele plnil podmínky stanovené pro přiznání osobního příplatku. Tyto podmínky musí být splněny i u nového zaměstnavatele. Proto lze zaměstnanci přiznat osobní příplatek až po uplynutí určitého časového období, během něhož je možné posoudit výsledky jeho práce nebo rozsah pracovních úkolů. Takovou dobou může být např. zaměstnavatelem stanovená zkušební doba.
U zvlášť vynikajících odborníků, jimž se může přiznat osobní příplatek až do výše 100 %, se jako podmínka pro přiznání osobního příplatku stanoví vysoká odbornost a profesionalita, která není závislá na délce trvání pracovního poměru u příslušného zaměstnavatele.
Osobní příplatek se přiznává na základě stanovených podmínek. Jeho odejmutí nebo snížení je možno provést pouze při změně podmínek, za nichž byl přiznán.
Práce ve svátek
Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí. Za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době (§ 14 zákona o platu).
Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna.
Jestliže zaměstnanec v rozpočtové sféře nepracoval v důsledku svátku a ušla mu mzda, nevzniká mu nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Tato mzda mu v nezměněné výši přísluší bez ohledu na počet pracovních dnů a svátků v kalendářním měsíci, takže mu mzda v důsledku svátku neušla.
U zaměstnanců rozpočtových organizací je za práci ve svátek stanoven hodinový plat zvýšený o 100 % průměrného hodinového výdělku, pokud nedošlo k dohodě o poskytnutí náhradního volna. V praxi se však často chybuje při vysvětlování pojmu "svátek". Jsou to nejen státní svátky, ale i ostatní dny pracovního klidu s výjimkou nedělí.
Protože plat všech zaměstnanců rozpočtových a příspěvkových organizací (platový tarif, příplatek za vedení, osobní a zvláštní příplatek) je podle zákona stanoven souhrnem paušálních částek bez ohledu na počet pracovních dnů v konkrétním měsíci, nekrátí se plat zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den. Pokud svátek připadne na den, který je podle rozvrhu směn obvyklým pracovním dnem zaměstnance, je nezbytné, aby zaměstnanec v tento den konal práci, jeho měsíční plat se nemění a za každou hodinu této práce mu přísluší příplatek ve výši průměrného výdělku.
Novela akceptuje úpravu obsaženou v Evropské sociální chartě Rady Evropy a stanoví přednostně nárok zaměstnance na poskytnutí náhradního volna za práci ve svátek, při jehož čerpání se plat nekrátí. Poskytnutí příplatku za práci ve svátek místo náhradního volna je podmíněno dohodou zaměstnance se zaměstnavatelem.
Plat při výkonu jiné práce
Je-li zaměstnanec převeden na práci (§ 15 zákona o platu), za niž přísluší nižší plat (z důvodu ohrožení nemocí z povolání, karanténního opatření, které mu bylo uloženo podle předpisů o péči o zdraví lidu, odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků, prostoje, které nezavinil) nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, přísluší mu po dobu převedení k platu doplatek nejméně do výše průměrného výdělku, nejdéle však po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců ode dne převedení.
Zákon umožňuje zaměstnanci sjednat jednak doplatek ke mzdě vyšší než do průměrného výdělku, jednak lze v kolektivní smlouvě okruh důvodů uvedených pod písm. a) až c) rozšířit o další důvody. Pro tyto důvody je pak možné v kolektivní smlouvě sjednat i jinou výši a dobu poskytování doplatku.
Nový zákon č. 312/ 2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků stanoví odchylku v převedení na jinou práci od zákoníku práce v tom, že samosprávný celek má povinnost - nikoliv možnost - v zákonem stanovených případech převést úředníka na jinou práci. Tato povinnost k převedení na jinou práci podle tohoto zákona vzniká v případě, kdy je proti úředníku vedeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu, který (byl-li pro něj úředník pravomocně odsouzen) by byl v rozporu s předpokladem bezúhonnosti stanoveným zákonem. Samosprávný celek převede úředníka na jinou práci, která není správní činností, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení. Pokud úředníkovi samosprávný celek nepřidělil jinou vhodnou práci, přísluší mu náhrada platu ve výši 60 % průměrného výdělku po dobu, po kterou tuto práci nemá, nejvýše však po dobu 12 měsíců.
Odměna za pracovní pohotovost
V návaznosti na § 95 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož lze pracovní pohotovost nařídit pouze v případech, za podmínek a v rozsahu stanoveném pracovněprávním předpisem nebo kolektivní smlouvou a dohodnout pracovní pohotovost lze se zaměstnancem v ostatních případech, je možné také odměnu za pracovní pohotovost sjednávat v kolektivní smlouvě (především u nařízené pohotovosti) a v pracovní (jiné) smlouvě (především u dohodnuté pracovní pohotovosti). Za hodinu pohotovosti(§ 19 zákona o platu) je odměna ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 100 % tohoto výdělku. Při pracovní pohotovosti mimo pracoviště a mimo pracovní dobu zaměstnance je za hodinu této pohotovosti odměna ve výši 15 % průměrného hodinového výdělku a jde-li o den pracovního klidu pak ve výši 25 %. Pokud by zaměstnanec v době pracovní pohotovosti pracoval, přísluší mu plat, nikoliv odměna za pracovní pohotovost.
právník
Vedoucím zaměstnancům, kteří jsou statutárními orgány zaměstnavatele, nepřísluší plat za práci přesčas v žádném případě a za práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu nemohou ani čerpat náhradní volno.
Přiznání osobního příplatku je podmíněno tím, že zaměstnanec dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů.
