Osmé číslo časopisu Moderní obec přineslo výsledky průzkumu, který ve 170 obcích a městech zjišťoval, jak jsou kde připraveni na budoucnost. Autoři článku vyslovili znepokojení nad tím, jak velký podíl obcí i měst nemá základní dokument, podle něhož by regulovaly a usměrňovaly svůj další rozvoj.
Znepokojení je to jistě oprávněné, stejně oprávněné je však položit si také otázky, proč tomu tak je a zda to nejsou mimo jiné vláda a Parlament ČR, kdo těmto rozvojovým strategiím stavějí do cesty překážky.
POD TLAKEM VEŘEJNOSTI
Na otázku, proč mnoho obcí nevytvořilo svůj základní rozvojový dokument, je odpovědí v mnoha případech i prostá lenost či nezájem i reakce formulovaná třeba slovy "řešíme nyní důležitější úkoly než dívat se do budoucna". I tato vyhýbavá odpověď skrývá však v sobě často racionální jádro. Mnohé obce převzaly do své nové, skutečné samostatnosti dědictví, které nic jiného než "flikování" největších děr neumožňuje: rozpadlé vodovody, neexistující kanalizaci a čistírnu odpadních vod, zdevastované objekty, které jim stát předal do majetku, finančně slabé obyvatelstvo a nízké daňové výnosy, málo zkušených a schopných lidí, kteří by byli ochotni se na samosprávě a státní správě podílet. V takových podmínkách, kdy jsou zastupitelé navíc pod permanentním tlakem veřejnosti, se nelze divit, že se snaží žít "ze dne na den" a projekty do budoucna odsunují na vedlejší kolej, anebo se je snaží suplovat společnými, často velmi obecnými plány rozvoje mikroregionů nebo ještě vágnějšími volebními programy nebo jinými nepřesvědčivými a vlastně zcela nezávaznými dokumenty.
U té závaznosti se ještě chvilku zastavme. Průzkum nezjišťoval, jak pevně jsou obce ochotny se svými rozvojovými strategiemi řídit. Územní plán je v katastru obce zákonem - to je nesporné. Co však strategický plán rozvoje? Je pevným základem pro sestavování rozpočtů, nebo jen přibližným vodítkem při jejich tvorbě, anebo dokonce jen formálním naplněním pokynu shora přesně ve smyslu "něco uděláme, abychom si mohli tu věc odškrtnout". Bez této analýzy je průzkum poněkud neúplný a vypovídá spíše o formální stránce věci než o tom, co by mělo být skutečným cílem průzkumu: zmapovat, jak kvalitně a cílevědomě jsou obce schopny plánovat a usměrňovat svůj rozvoj.
CO BY ZVLÁDNOUT MĚLY
Vraťme se však k tomu, co by obce zvládnout rozhodně měly. I za velmi nevýhodných ekonomických okolností by si měla každá obec sestavit alespoň základní inventuru toho, co by všechno potřebovala v horizontu několika let udělat, a měla by tyto investice umět přibližně vyčíslit. Bez ohledu na ekonomickou situaci a někdy rozhárané politické poměry by skutečně samosprávná obec měla být schopna i stanovit pořadí důležitosti alespoň těch největších akcí a investic. Měla by být schopna rovněž určit, čím chce v budoucnu být a na jakém základním prvku chce stavět - zda by chtěla být v první řadě klidným bydlištěm bohatých lidí, zda chce těžit z turisticky atraktivního okolí, anebo zda se třeba smíří jen s tím, že bude satelitem sousedního města bez větších rozvojových ambicí.
Jakákoli dlouhodobější představa však má i druhou stránku, totiž to, jak lze vytčené úkoly realizovat - tedy kde vzít na jejich uskutečnění peníze. I v tomto ohledu stát vyvíjí snahu, aby obce svou finanční bilanci dlouhodobě plánovaly - ukládá jim to dokonce zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Zároveň však trvale posiluje přerozdělování daňových výnosů (nejvýrazněji parlament změnil pravidla hry v roce 2001, ale koeficienty výnosů pro jednotlivé skupiny obcí se mění každým rokem), a tak odkazuje obce při realizaci větších investičních akcí na neopakovatelné anebo víceméně nahodilé zdroje (prodeje obecního majetku, dotační tituly apod.). Plánovat tyto finanční zdroje je však krajně obtížné či v případě dotačních titulů prakticky nemožné. A tím se dostáváme k paradoxní situaci. Na jedné straně má stát logicky zájem na tom, aby obce svůj vývoj sledovaly v dlouhodobějším horizontu, aby s dlouhodobou perspektivou dokázaly formulovat své cíle a aby rozumně a s vědomím odpovědnosti za příští léta hospodařily, na straně druhé jim však základní opory pro racionální prognózu ekonomického základu pro tento vývoj bere nebo přinejmenším oslabuje.
Ptáme-li se na to, zda jsou obce schopny dlouhodobě regulovat a řídit svůj vývoj, měli bychom si proto položit také otázku, jaký strategický cíl v regionálním rozvoji sleduje stát či současná vláda. Trend rostoucí závislosti na vůli shora je v posledních letech zřejmý - je však pohříchu úplně jiný než hesla vepsaná do štítu územněsprávní reformy a jiný než zásady rozvoje skutečně silných, samosprávných obcí, které by měly být základem zdravého prosperujícího státu.
místostarosta Roztok
Ptáme-li se na to, zda jsou obce schopny dlouhodobě regulovat a řídit svůj vývoj, měli bychom si položit také otázku, jaký strategický cíl v regionálním rozvoji sleduje stát či současná vláda.
