Proč Plzeňský kraj začal připravovat návrh koncepce památkové péče, kdo se podílel na její přípravě, jak probíhalo její schvalování, co zajímavého a podnětného v ní najdeme? Odpovědi na tyto a další otázky přináší tento...
Proč Plzeňský kraj začal připravovat návrh koncepce památkové péče, kdo se podílel na její přípravě, jak probíhalo její schvalování, co zajímavého a podnětného v ní najdeme? Odpovědi na tyto a další otázky přináší tento příspěvek.
Obecnou myšlenku zpracovat koncepci schválilo zastupitelstvo kraje, jejíž hlavní směry pak projednala a určila rada kraje. O vytvoření návrhu koncepce jsme požádali přední odborníky s různým zaměřením a působností. To bylo obrovské štěstí, neboť jejich znalosti, zkušenosti a vize přinesly své ovoce ve formě ucelené představy, jejíž výsledky budou, o tom jsem přesvědčena, přijatelné a přesvědčivé i pro představitele kraje, kteří budou materiál ve výsledné podobě schvalovat. Chtěla bych proto poděkovat za práci PhDr. Ireně Bukačové, ředitelce Muzea a galerie severního Plzeňska, prof. PhDr. Mojmíru Horynovi a MUDr. Mgr. Tomáši Hájkovi PhD.
Schvalovací proces
První verzi dokumentu schválila rada kraje v závěru roku 2002 a doporučila ji k projednání s veřejností. Souběžně probíhala jednání s Ministerstvem kultury a po zpracování připomínek byl uspořádán odborný seminář pro každého, kdo měl zájem se s koncepcí seznámit. I na něm zazněla ještě řada doporučení a námětů. Zastupitelstvo se bude návrhem koncepce zabývat 23. září. Vyšli jsme také vstříc zájmu našich poslanců a senátorů. Všem zástupcům v Poslanecké sněmovně a Senátu zvoleným za Plzeňský kraj jsme nabídli společné projednání. Mě osobně tato schůzka velmi potěšila a z reakcí přítomných politiků jsem cítila to samé: zájem o památky a péči o ně, zájem o společný postup s cílem vytvořit takové legislativní prostředí, v němž nebude vlastník památky atakován ze strany památkové péče požadavky vysoce finančně náročnými a uklidňován tím, že jeho štěstí spočívá pouze v možnosti být hrdý na vlastnictví kulturní památky.
PRINCIP "4P"
S koncepcí se lze seznámit na internetových stránkách Plzeňského kraje (www.kr-plzensky). Dovolila bych si z tohoto dokumentu citovat alespoň základní principy a nová témata památkové péče.
Návrh koncepce je postaven na principu "4P". Každé P představuje jeden z pilířů památkové péče v Plzeňském kraji, ale myslím, že platí všeobecně. "4P" vyjadřují snahu po zhodnocení a využití památkového fondu jako nástroje pro získání společenské podpory pro výdaje ve prospěch péče o kulturní dědictví a rovněž ve prospěch efektivnosti prostředků vložených do obnovy památek. Jednodušeji řečeno - tři "P" v názvu navržené koncepce znamenají i základní stupně běžně a dobře prováděné památkové péče: poznání - péče - prezentace. Označují návazné kroky metodiky památkové péče a organizace její práce. Každý z těchto kroků má sám o sobě smysl ve vztahu k ostatním. Zároveň lze tyto tři kroky v dlouhodobém procesu ochrany památek chápat jako svého druhu cyklický proces jak ve vztahu k jednotlivé památce, tak k památkovému souboru i celému památkovému fondu regionu (v tomto případě Plzeňského kraje). Vskutku odborné a stále prohlubované poznání je předpokladem kvalifikované péče o památky. Prezentace památky ve smyslu jejího přiměřeného využití - z hlediska památkové péče i společenského zájmu, který by ovšem měl být sladěn se zájmem vlastníka - je pak vlastně optimálním završením poznání a péče a rovněž zajištěním existence památky do budoucna.
Čtvrté "P" pak znamená - participace. Přesně tento aspekt činnost památkové péče vyplývá ze společenských změn po roce 1989, totiž proměny od totalitní společnosti k otevřené společnosti svobodných občanů. Tato otevřenost se vyznačuje i tím, že otevírá široké pole aktivit pro občanská sdružení a jednotlivé občany. Na zajištění základních potřeb, v tomto případě na ochraně kulturního a památkového bohatství, se tak vedle státních institucí a úřadů státní správy spolupodílejí a nesou spoluzodpovědnost orgány samosprávy, občanská sdružení, ale i jednotlivci.
Úspěšné zajištění existence jednotlivé památky i ochrana celého památkového fondu je možná jedině na základě širokého souhlasu a zájmu společnosti v rozměru obce, mikroregionu, regionu a rovněž kraje. Především dimenzi druhého a třetího kroku (péče a prezentace) je vždy nutné směřovat ke společné dohodě. Právě vtažení obcí, občanských sdružení, spolků a dalších subjektů do těchto aktivit je svou povahou politickým úkolem a zároveň tou nejúčinnější formou památkářské osvěty a kultivace veřejnosti. Bez pozitivního vztahu současníků k památkovým hodnotám v místech jejich bydliště a života - tedy bez participace - nelze realizovat trvale úspěšnou památkovou péči.
Takto široce založená participace musí ovšem předpokládat otevřenost diskuse různých názorů. Z tohoto hlediska zůstane vždy v platnosti slavná věta profesora Václava Richtera, že "nekonfliktní památkovou péčí může být jenom péče neúčinná, která nedokáže plnit svůj společenský úkol". Požadavky na ochranu památkových hodnot se tedy musí prosazovat i v konfrontaci se zájmy, které kulturní hodnoty ignorují, nebo jim jsou dokonce nepřátelsky naladěny.
Návrh obsahuje nová témata
Návrh koncepce doporučuje soustředit se na podporu obnovy památek a funkční regeneraci památek v souvislosti se záměrem celkové aktivizace kulturního a památkového potenciálu kraje. K tomu by mělo přispět vypisování a financování dalších průzkumných úkolů (v kooperaci s Národním památkovým ústavem, aby nedocházelo k duplicitním akcím), podněcování zájmu občanů o identifikaci a primární evidenci jednotlivých památek, nacházení dosud nepoznaných památkových hodnot v terénu.
V této souvislosti přichází koncepce s návrhem rehabilitovat funkci tzv. dobrovolných konzervátorů a zpravodajů památkové péče a doporučuje také motivovat a oceňovat lokality s pozitivním vztahem k památkám formou odměn, soutěží, vypsání řešení určitých obecných úkolů apod.
Další náměty přináší koncepce v oblasti podpory osvětových aktivit, které budou prohlubovat kulturní a historické znalosti obyvatel kraje, například zajištěním odborníků pro přednášky, semináře, podporou publikační činnosti nebo formou odměn pro nejzdařilejší práce (monografie obcí a měst, zpracování historie regionů, práce z historie architektury, umění, archeologie atd.), podporou vydávání monografií o významných památkách nebo památkových souborech, podporou kulturních institucí (archívů, muzeí atd.) při pořádání konferencí pro odbornou i širší kulturní veřejnost, soutěží, týkajících se památek, regionální historie a kultury pro školní děti s cílem vychovat generace, které budou znovu mít silný citový vztah ke svému rodišti a místu svého života a bude jim vlastní ušlechtilý, kulturní lokální patriotismus. Například letos podpořil Plzeňský kraj vydání výpravné publikace Pověsti z kraje pod Radyní a kouzelných chodských Pročpohádek.
Návrh koncepce předpokládá též velmi výrazné zaměření na intenzifikaci kulturně-památkové nabídky kraje pro návštěvníky. Ta by neměla zůstat omezena pouze na všeobecně známé a hojně navštěvované objekty, ale měla by zahrnout několikanásobně větší část památkového fondu. Mnoho pozoruhodných památkových objektů zůstává pro širší veřejnost prakticky neznámých, a to i v oblastech, které jsou intenzívně turisticky využívány (kupř. Šumava).
Součinností kraje, regionálního pracoviště Národního památkového ústavu, obcí, vlastníků, cestovních společností a podobně by bylo výhodné vytvořit síť regionálních okruhů kulturně-památkové nabídky. Těžištěm každého takového okruhu by byl známý památkový objekt nebo historické město, doplněné nabídkou objektů v poměrně blízkém okolí. Na těžištním objektu okruhu by bylo možno získat vstupenky a zajištění přístupu do dalších objektů. Vlastníci těchto objektů (soukromníci, obce, církev) by získávali adekvátní část vybraných finančních prostředků (příklad takového okruhu - těžištní objekt Švihov, připojené objekty Červené Poříčí, Lužany, Příchovice, Přeštice, Dolní Lukavice, Vícov.) Do nabídky regionálních okruhů určitě zařadit i muzea a galerie. Koncepce nabídkových okruhů je v zahraničí nazývána "museo diffuso" (rozptýlené muzeum) jako způsob poznávání těch uměleckých a památkových hodnot, které nejsou druhotně soustředěny ve sbírkotvorných institucích, ale zůstaly zachovány přímo na místech, pro které byly vytvořeny. Ekonomický přínos této organizace nabídky památkové péče můžeme velmi dobře předvídat. Představuje ho jak finanční příspěvek pro vlastníky či uživatele objektů, tak zvýšení možnosti zisku pro navazující služby (hotely, restaurace). V některých místech Itálie je dohodnut i procentuální příspěvek ze zisku doplňkových služeb na údržbu a ochranu kulturních objektů nabídkového okruhu. Zcela novým tématem v návrhu koncepce je spojení ochrany památek a přírody. To samo o sobě by vydalo na samostatný článek.
Věřím, že se koncepce stane prvkem osvěty a zájmu občanů Plzeňského kraje o památkový fond, jímž se náš kraj řadí k nejbohatším v České republice. Vždyť se na jeho území nachází 4050 nemovitých a 6684 movitých kulturních památek (tj. 10 % fondu celé ČR), 14 národních kulturních památek, 3 městské památkové rezervace, 5 vesnických památkových rezervací, 18 městských památkových zón, 41 venkovských zón lidové architektury, 2 krajinné památkové zóny, 13 ochranných pásem nemovitých kulturních památek a další jsou v návrhu. Doufám, že se v budoucnu podaří některou z našich cenných památek zařadit i do seznamu UNESCO. Klášteru Kladruby tato pocta unikla zřejmě jen o vlásek.
Péče o památky vyžaduje značné finanční prostředky. Pro určitou představu uvedu číslo, které v Plzeňském kraji představuje zanedbanost památkových objektů (dle seznamu ohrožených památek zpracovaného Národním ústavem památkové péče) - na jejich záchranu bychom potřebovali 1 mld. Kč. Pro letošní rok se zřejmě podaří v rozpočtovém určení daní schválit pro všechny kraje zhruba 150 mil. Kč. Vezmeme-li v úvahu, že v roce 2000 vynaložily tehdy ještě existující okresní úřady asi 240 mil. Kč (v rámci Plzeňského kraje 22 mil. Kč) na opravy památek, musím se ptát, kam se poděl zbytek. Ale nebudu končit pesimisticky. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, abychom viděli, že dědictví a práce našich předků neupadají v zapomenutí a že tam, kde je dobrá vůle, se cesta vždy najde.
