Zná to snad každý starosta, radní či zastupitel. O nápady by nouze nebyla, zchátralých objektů i volných ploch k zastavění je také dostatek. Chybí většinou jen maličkost - peníze. Příjmy z privatizace jsou už převážně vyčerpány,...
Zná to snad každý starosta, radní či zastupitel. O nápady by nouze nebyla, zchátralých objektů i volných ploch k zastavění je také dostatek. Chybí většinou jen maličkost - peníze. Příjmy z privatizace jsou už převážně vyčerpány, většinu obecních rozpočtů tvoří mandatorní výdaje (zejména na sociální dávky) a na investice už nezbývá téměř nic.
Za těchto okolností je jedním z východisek využití tzv. modelu Public Private Partnership (PPP), což je způsob financování veřejných staveb za spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Klasický PPP model spočívá v tom, že stavbu realizuje soukromý subjekt, který ji pak určitou dobu provozuje a od veřejného sektoru za to inkasuje příjmy. Po uplynutí smluvní doby stavbu předá do veřejného sektoru.
Přestože tento model se s úspěchem využívá už řadu let v zahraničí a jistě by mohl v mnohých případech fungovat i u nás, v České republice zatím rozšířen není. Než se o některých důvodech zmíním, pokusím se na několika příkladech ze statutárního města Ústí nad Labem dokumentovat, jaké nejběžnější způsoby financování veřejných staveb se v současné době používají.
Zdroje financování v ÚSTÍ
Počátkem 90. let nebyl v obcích takový nedostatek financí jako dnes. Přísun do obecních pokladen z privatizace objektů pro podnikání a bydlení i z prodeje pozemků byl takový, že několik let byly investiční rozpočty skutečně sumářem akcí, s jejichž realizací se počítalo. I v Ústí nad Labem se několik let poměrně dobře dařilo zlepšovat z veřejných rozpočtů zejména stav infrastruktury. Byla opravena řada objektů, včetně historické budovy městského divadla. Nejznámější, ale zároveň nejdražší stavbou se stal nový most přes řeku Labe, který je po právu novou dominantou krajského města. Na městský rozpočet už ovšem tak blahodárný vliv neměl. Půjčka na vysoký úrok splacená nakonec z prodeje akcií má za následek, že město se nyní u každé další investice musí velmi zamýšlet nad způsobem jejího financování.
Jednou z možností je získávání peněz z vnějších zdrojů. Takto byla například postavena čistírna odpadních vod v Neštěmicích s pomocí fondu Phare. Nová kanalizační síť se buduje za vydatné podpory Severočeské vodárenské společnosti. Opravy zchátralého bytového fondu se dotují z Fondu rozvoje bydlení. Část investic se tedy podařilo dokončit sdružením prostředků z různých zdrojů mimo městský rozpočet. Privátní sektor se na těchto záležitostech podílel výhradně jako dodavatel, který akci fyzicky provedl, dostal zaplaceno a kompletně ji předal. Veškerá tíha a odpovědnost leží na veřejném sektoru, v tomto případě na městě.
Specifickým příkladem vícezdrojového financování je výstavba ústecké průmyslové zóny v Severních Předlicích. Ta bude sloužit podnikatelským subjektům, ať už tuzemským nebo zahraničním. V zájmu města však je zvýšit zaměstnanost i rozvoj podnikatelských aktivit, proto se ke stavbě zóny rozhodlo. Celkové náklady stavby jsou téměř 200 miliónů korun. Již od počátku bylo jasné, že je nutné najít spoluinvestory. Kromě dotací z Phare a CzechInvestu se podařilo dohodnout i se správci sítí, kteří hradí veškeré náklady pro svou výstavbu rozvodů a zařízení. Na městském rozpočtu tedy zůstane jen asi polovina nákladů stavby. Další výtěžek se předpokládá z prodeje pozemků v průmyslové zóně. U této akce se tedy sejde nakonec minimálně sedm různých zdrojů financování, což je zatím zřejmě na Ústecku rekordní počet.
Některá rizika
I přes nesporný posun oproti čistému financování staveb z veřejných rozpočtů má systém vícezdrojového financování stále nevýhodu v tom, že veškerá rizika nese subjekt veřejné správy. Proto je třeba uvažovat o dalších formách investiční výstavby, které tato rizika poněkud rozloží. Model PPP je možné u některých typů staveb použít. Ze zahraniční jsou známy především projekty ze zdravotnictví, výstavby silnic, bytové výstavby či sociální sféry. Výhoda spočívá v tom, že kromě optimálního sdílení rizik umožňuje veřejnému sektoru více se věnovat těm oblastem, které považuje za svou doménu. Nechá soukromý sektor obstarat finance a umožní mu i přiměřenou míru zisku.
Důvěru podkopal projekt D47
I přes tyto nesporné výhody model PPP není zatím u nás příliš rozšířen. Důvodů je zřejmě více. Není snadné uzavřít kontrakt, který bude vyvážený. Není jednoduché určit skutečně rozumnou míru zisku pro zaangažovaný privátní subjekt. A také je tu problém, který jistě není specificky český, ale který je nutno vyřešit. Při každé spolupráci veřejného a privátního sektoru se můžeme dostat na tenký led, kdy je obtížné vysledovat, kde končí transparentní spolupráce a začínají nadstandardní vztahy, nebo méně diplomaticky řečeno - korupce.
Úplným neštěstím pro důvěru v PPP systém v ČR byl projekt dálnice D47. Absence jakékoliv transparentnosti v uplatnění tohoto modelu vedla k tomu, že i Evropská komise dala od celé záležitosti ruce pryč a nakonec z projektu sešlo úplně. Tento negativní příklad může mít neblahé následky na budoucnost PPP u nás.
Další nepříjemnou okolností, která může negativně ovlivnit využití modelu PPP, je situace ve výstavbě bytů. V tomto případě se již velmi dobře rýsovala spolupráce privátních subjektů s obcemi, kdy za určitých smluvních podmínek by byla jejich participace na výstavbě velmi zajímavá pro obě strany. Obec by v tomto případě zajistila vklad ve výši dotace ze Státního fondu rozvoje bydlení, firma zajišťující výstavbu by obstarala zbývající finance, včetně určitého vkladu od budoucích nájemníků. Po 20 letech, kdy musely být byty v majetku obce, mohly být za předem dohodnutých pravidel převedeny občanům.
Bohužel Ministerstvo pro místní rozvoj prosadilo změnu pravidel, která prodlužuje dvacetiletou lhůtu na 40 let a zamezuje výše popsanému systému spolufinancování. Novými podmínkami tedy ministerstvo v podstatě znemožnilo rýsující se využití modelu PPP v bytové výstavbě.
Přesto bychom se ale neměli těmito negativními okolnostmi nechat ovlivnit natolik, že bychom model PPP zavrhli. Je třeba jen nastavit skutečně taková průhledná pravidla, abychom minimalizovali korupční rizika. Je nutné také dořešit zakotvení právní úpravy vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem. A konečně přijmout novelu zákona o zadávání veřejných zakázek. V opačném případě totiž je nahráváno hlasům, které říkají, že s touto novelou se čeká až do posledního možného data, aby ještě bylo možné vládní zakázky rozdávat spřáteleným firmám, které se posléze odvděčí například financováním volebních kampaní blíže nejmenovaných politických subjektů.
Vzhledem k tomu, že i Národní rozvojový plán počítá s jistým procentem spolufinancování projektů z privátních zdrojů, věřím, že se nám nakonec v zájmu zdárného průběhu financování ze strukturálních fondů EU podaří nastavit takové formy spolupráce, které povedou úspěšně k cíli.
2. náměstek hejtmana Ústeckého kraje
(Příspěvek bude přednesen na Fóru měst, obcí a krajů v Praze, které se bude konat 25. září na mezinárodním veletrhu FOR ARCH v Praze - Letňanech - článek je redakčně upraven)
