Jak stát pomáhá obcím i občanům při odstraňování povodňových škod? Na to jsme se zeptali ředitele odboru rozpočtu a financování programů Ministerstva pro místní rozvoj Ing. Stanislava Cysaře.Kolik finančních prostředků uvolnilo...
Jak stát pomáhá obcím i občanům při odstraňování povodňových škod? Na to jsme se zeptali ředitele odboru rozpočtu a financování programů Ministerstva pro místní rozvoj Ing. Stanislava Cysaře.
Kolik finančních prostředků uvolnilo Ministerstvo pro místní rozvoj na odstraňování povodňových škod?
Škody byly v každém regionu jiného charakteru. Například Český Krumlov v jižních Čechách byl vystavěn s vědomím, že tam teče řeka a může zástavbu poškodit. Takže tam voda poškodila jen jedno sklepení a cesty, i to ostatní se dalo opravit. Naopak ve středních Čechách v Polabí naši předci ušetřili a postavili domy z vepřovic. Povodeň je smetla. Přijeli jsme do Krumlova a místní nám říkali - až sem dosáhla voda. Ve středních Čechách nám lidé ukazovali - tady stály domy. Šlo o úplně jiný charakter poškození. Proto také i charakter povodňové pomoci musel zohledňovat všechny případy.
Pokud jde o obce, soustředili jsme se na oblast, která přísluší našemu ministerstvu. Dne 21. srpna 2002 vláda schválila nástiny programů, které měly lidem pomoci. Celkem 150 tisíc korun dostal každý občan, který přišel o byt. Dále jsme museli zajistit demolice a také náhradní ubytování i těm, jejichž domem voda jen protekla. To byly věci, které bylo nutno zajistit co nejrychleji. Dále byly vypsány programy. Nejdůležitější a nejvíce frekventovaný se týká dotací do povodňových fondů obcí, které je využívají na opravu poškozených bytů. Původně jsme spočítali, že bylo totálně zničeno kolem 15 tisíc bytů. Ukázalo se však, že jich tolik nebylo. Naopak vzrostl počet bytů, které bylo třeba opravovat. Dnes máme největší problém s poskytováním peněz na základě programu na opravu bytů. Loni jsme je zajišťovali mimořádnou dotací na úkor dalších programů. Respektive programy, které již byly vypsány, se soustředily na povodně. Celkem proteklo naším rozpočtem ve prospěch obcí a občanů 1,6 miliardy korun.
Stát dokonce finančně zvýhodnil toho, kdo postavil dům do konce roku...
To byl další program - výstavba povodňových domků. Jestliže se podařilo podat žádost o kolaudaci do 31. prosince 2002, tak dotace na výstavbu domu vzrostla ze 600 tisíc na milión korun. Tak lidé postavili desítky domků. Jejich financování do 600 tisíc korun šlo ze Státního fondu životního prostředí, který obhospodařoval povodňové konto, doplatek z našich prostředků. Využily jej hlavně obce ve středních Čechách - například Kly na Mělnicku, které postavily malou část nové obce - 20 dvojdomků, na tzv. Mrkvovém poli, které leží o něco výše, než kam dosáhla povodeň. Zajímavé bylo, že obec na začátku pole vystavěla náhradní ubytování a lidi se dívali, jak jim domky rostou. Dalšími obcemi byly Zálezlice a Blatná v jižních Čechách. Šlo o programy, jejichž prostřednictvím jsme se snažili postupně likvidovat škody.
Další programy mělo Ministerstvo dopravy. My jsme financovali a opravovali infrastrukturu - vodu, plyn a komunikace - v majetku obcí, Ministerstvo dopravy za jejich hranicemi.
Požadují lidé peníze stále, máte jich dostatek?
Samozřejmě, že nikdo není nikdy spokojen s tím, co má. Prostředky obce i občané požadují stále z toho důvodu, že se stalo to, co se dalo očekávat - po zimě popraskaly zdi a mnoho domů bylo třeba zbořit nebo zajistit, takže žádosti o opravy bytů se množily. Největší objem peněz, které potřebujeme, je na opravu bytového fondu. Děláme to tak, že stát dává peníze kraji a kraj je poskytuje do povodňových fondů obcí. To je velice důležité z hlediska rozpočtových pravidel, protože stát nemůže, pokud to nestanoví zákon, poskytovat dotace občanům přímo. Aby obce mohly tuto dotaci dostat, musely ustavit povodňový fond a stanovit základní pravidla. Shromáždily od lidí požadavky, pak je zaslaly kraji a kraj je dal státu. Není důvod, abychom z ministerstva říkali, kolik kdo dostane - měl by o tom rozhodovat kraj. Rozhodování je odstupňováno. Nechtěli jsme ani stanovit - tolik a tolik peněz je na jednotlivé programy. Řekli jsme krajům - tady máte zálohu, čerpejte ji podle potřeb na jednotlivé programy a pak nám ji vyúčtujte. Řeknete nám kolikrát jste dali lidem 150 tisíc korun, kolik bylo na náhradní ubytování, kolik na demolice a tak dále.
Bohužel, v letošním roce již tolik finančních prostředků nebylo - naše ministerstvo dostalo na odstraňování povodňových škod pouze 350 miliónů korun, což je minimum. V podstatě jsou peníze vyčerpány. Zbývá jen rezerva na změnu územně plánovací dokumentace. O co jde? O to, že záplavové území musí například sloužit rekreaci a naopak rekreační území na kopci naopak bydlení. Jestliže někdo má u potoka parcelu, tak mu obec řekne - my ti stejnou parcelu dáme támhle na kopci a ty si tam postav dům, nestav jej u potoka, kde za dva roky bude další povodeň.
Pokud jsou tedy finanční prostředky vyčerpány, co bude dál?
První, co se zajistilo, byl tzv. Fond solidarity Evropské unie, který reprezentuje zhruba čtyři miliardy korun. Evropská unie stanovila však jednoznačné striktní podmínky, které jsou vyjmenovány v tzv. číselníku. Ten říká, na co mohou být tyto prostředky použity. V žádném případě ne na bytovou výstavbu, ale hlavně na první záchranné práce po povodni. To samozřejmě zní zcela nelogicky, když fond vznikl 19. prosince. Ale Evropská unie řekla, že je možné tyto prostředky využít zpětně. Pokud tedy obec dala sto tisíc korun na odbahnění a odčerpání vody a teď přijdou peníze z EU, tak faktury, které proplatila, může do této položky započítat. Jde o tři okruhy. První se týká bezprostředních prací, kdy lidé byli po pás ve vodě, zachraňovali sousedy a čerpali vodu. Prostředky na tyto práce spravuje Ministerstvo financí. Druhý okruh se týká peněz na tzv. nouzovou obnovu území. Uvedu příklad. Jestliže v obci spadl most a lidé postavili provizorní pontonový, tak je možné tyto práce zaplatit. Nemůžeme však tyto prostředky dát na výstavbu nového mostu. Infrastruktura, náhradní ubytování, to všechno je možné z peněz EU hradit.
Takže obce a občané dostanou zpětně peníze z Fondu solidarity....
Není to tak jednoduché. Fond solidarity to sice umožňuje, ale mnoho krajů schválilo usnesení, že z fondu jdou zaplatit pouze škody na majetku obcí, nikoli na soukromém majetku, čímž to zablokovaly. Mně osobně to připadá zvláštní. Nechali jsme pravomoci jak obcím, tak krajům, aby rozhodly. Přitom mně každý den volají tři čtyři lidé, kdy pošleme pro lidi peníze. Já jim říkám - my jsme peníze poslali a teď musí kraj říci - dám je lidem, nebo nedám.
Vláda se zvýšením prostředků na odstraňování škod nepočítá?
Ve vládě je materiál o posílení prostředků na povodně v celkové výši 1,5 miliardy korun, z čehož 1,2 miliardy by šly z rozpočtu a 300 miliónů bychom chtěli přisunout v rámci dotace Evropské investiční banky. Jestliže materiál vláda odsouhlasí, tak bezprostředně začneme jednotlivým krajům tyto prostředky poskytovat.
Vyskytly se, kromě nedostatku peněz, i jiné problémy?
Ano, ale jsou spíše dlouhodobějšího charakteru. Když jsme nedávno jeli do Ústí nad Labem, viděli jsme, jak vedle řeky rostou nové domy, z jejichž dveří člověk může skočit přímo do Labe. Zákon to umožňuje. Lidé se nepoučí. Opačným případem jsou Kly na Mělnicku, které nové domy postavily tak, aby se na ně ani tak velká voda, jaká byla loni, nedostala.
Karel Žítek
