Již koncem roku 1999 schválila vláda podporu projektů Integrace romské komunity. Po diskusi v Poslanecké sněmovně se touto záležitostí začala plně zabývat Rada pro záležitosti romské komunity, která pracuje při Úřadu vlády ČR. Její...
Již koncem roku 1999 schválila vláda podporu projektů Integrace romské komunity. Po diskusi v Poslanecké sněmovně se touto záležitostí začala plně zabývat Rada pro záležitosti romské komunity, která pracuje při Úřadu vlády ČR. Její občanští členové jsou zástupci jednotlivých krajů a mají dobrý přehled o potřebách a problémech, které v místě jejich působení jsou.
Byla oslovena občanská sdružení a další organizace, které se zabývají romskou problematikou, ale také obce, aby daly návrhy a vytipovaly směr, kterým je třeba jít, aby pomoc při začleňování romských spoluobčanů do běžného života byla co nejúčinnější, dozvěděli jsme se od Mgr. Viktora Sekyty a Zdeňka Duny z kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity (dále jen Rada). Následně vznikla pracovní skupina zástupců nevládních organizací všech 14 krajů. Členové Rady nechtěli rozhodovat o finančních prostředcích bez předchozí konzultace s lidmi pracujícími v terénu.
Pro letošní rok vláda určila na podporu začlenění romské komunity do společnosti třicet miliónů korun. Na základě námětů a požadavků z krajů budou tyto peníze vynaloženy na činnost terénních sociálních pracovníků, chráněných dílen, na azylové ubytovny a poradny pro Romy. To vše sleduje vyšší zaměstnanost Romů. Dotační výbor, který prostředky doporučuje a rozděluje, si vyžádal na krajích další potřebné informace, aby přesně věděl, na co peníze půjdou. V případě, že nad určitou záležitostí převzala patronát obec, jdou prostředky přímo jí, jinak je rozděluje kraj.
Co řeší terénní pracovníci
Nemalá část z těchto prostředků je určena na práci terénních sociálních pracovníků. V řadě míst se potvrdilo, že jejich činnost je opravdu nezastupitelná. Tito lidé, ze 70 procent Romové, jsou zapojeni do dění společnosti a mají vliv na své spoluobčany. Dostanou na starost vždy menší komunitu, třeba dům, ve kterém žije patnáct rodin a o něž se starají.
Přirozeně každý z nich prošel příslušným, nejméně desetidenním školením. Ve většině případů k jejich chvále třeba říci, že jim to nestačí a sami mají zájem o další zvyšování kvalifikace a získání vyššího vzdělání.
Sociální pracovník se svojí komunitou pracuje, působí na ni, pomáhá jí. Co všechno řeší? Příkladně problémy s bydlením či s placením nájemného. Jde-li to, navrhne splátkový kalendář dlužného nájemného, aby rodině nehrozilo vystěhování a ten pak dohodne s příslušnou obcí. Mimoto terénní sociální pracovník přesně ví, kde je nejbližší odborná poradna a kde je možné více zjistit o záležitostech, na něž on sám nestačí, třeba jak vyřešit problém s občanstvím.
Sociální pracovník pracuje v terénu, zná problémy svých klientů a ti se nebojí a také neostýchají se mu svěřit. Nepřiděluje žádné finanční prostředky, ty ani nemá. Rodině, která má nadané dítě, chce, aby studovalo, a nemá peníze na učebnice a další pomůcky, poradí, kde o to požádat, jak vše potřebné získat. Terénní pracovníci vědí o programu, který Rada uplatňuje při podpoře žáků - Romů při studiu na středních školách, a z něho vycházejí.
Co je však důležité - nic nedělá sociální pracovník za svého klienta, ale společně s ním, aby se klient naučil v záležitostech orientovat a příště si poradil sám, či dokonce pomohl jinému. Cílem je, aby se lidé z komunity, o niž se sociální pracovníci starají, naučili žít ve společnosti a dokázali se jejím požadavkům přizpůsobit.
Azylové ubytovny
Další nemalá část prostředků je určena na azylové ubytovny. Rozhodně však ne na nové investice. Jde o to, aby si v určité obci uvědomili, že potřeba azylové ubytovny je pro ně nezbytností, aby mohli pomoci lidem, kteří se dostali do problémů, nemají adresu, trpí nouzí. Ve spolupráci s obcí se pak věci ujme příslušná nezisková organizace, například charita nebo občanské sdružení. Vytipuje se objekt, který je volný a po úpravě vhodný jako azylová ubytovna. Rada pak může zaplatit pracovníka, který se bude o lidi, kteří zde hledají pomoc, starat, případně i psychologa či správce objektu. Může přidat prostředky i na provoz azylové ubytovny. Nejde o to, aby vznikly nové byty pro Romy, ale opravdu jen azylové ubytování pro ty, kteří to na přechodnou dobu potřebují. Například svobodné matky, když se někdo vrátí z ciziny, po výkonu trestu apod.
I vznik azylových ubytoven má Rada především zájem nastartovat, dál by to už měla být záležitost obcí. Rada již uvedla do života podporu romských žáků při studiu na středních školách. Dva a půl roku se o ni starala a pak ji postupně předala ministerstvu školství. Stejně tak si nyní bere za svou činnost terénních sociálních pracovníků, což napříště přejde do pravomoci Ministerstva práce a sociálních věcí.
Chráněné dílny
Nezaměstnanost Romů je vysoká. Hlavně jejich nízká kvalifikace jim neumožňuje zapojit se do pracovního procesu. Chráněné dílny nejen pomohou tyto lidi zaměstnat, ale zároveň je - alespoň zčásti rekvalifikovat. Jistě, nestanou se z nich hned kvalifikovaní dělníci, ale v řadě případů se z člověka, který neměl žádné vzdělání či manuální zručnost, stane vcelku šikovný pomocný pracovník, truhlář, zedník apod.
V mnoha obcích řeší nezaměstnanost Romů tím, že je zapojí do obecně prospěšných prací. I na tyto činnosti může Rada obcím doplácet. Jde o to, aby příjem ať již v chráněné dílně či při jiné činnosti byl podstatně zajímavější než podpora v nezaměstnanosti, a Romové tak měli zájem pracovat. V Novém Bydžově zaměstnávají při obecně prospěšných pracích dvě party Romů a projekt se jim osvědčil. Ti se starají nejen o úklid, ale i o obnovu města. A ani s jejich dětmi nejsou problémy. A podobných příkladů je víc - v Českém Krumlově, Brně, Praze atd. Nově o zřízení chráněných dílen požádaly kraje Ústecký a Jihočeský.
Neméně důležité jsou poradny pro Romy. Ty působí již ve všech velkých městech. Dobře si např. vede poradna v Plzni. Ta dokonce otevírá pobočku v Rokycanech, kde žije velká skupina Romů. Nyní již mohou se svými problémy a starostmi zajít dvakrát týdně do poradny přímo v Rokycanech. Romové mají o služby poraden velký zájem. V poradně jim pomohou překonat třeba i psychické zábrany při jednání s úřady, pomohou jim při řešení právních a dalších otázek.
Veškeré záležitosti, které Rada pomáhá nastartovat, jsou pouze podpůrné. Nejde o to dělat vše za Romy, ale učit je orientovat se v jejich věcech, vést je k samostatnosti, pomoci jim začlenit se do běžného života.
Záleží na obcích, jak dalece vyjdou vstříc organizacím, které se pomocí Romům zabývají a jak se k začleňování romské komunity do společnosti staví. Mohou přijít i s dalšími návrhy, které budou vycházet z místních podmínek a potřeb. Více by měly využívat program Ministerstva pro místní rozvoj týkající se bydlení. V případě, že je obec aktivní a potřeby řeší, ministerstvo má možnost jí přidat potřebné prostředky na vytváření sociálních bytů. A také sociální pracovníci, romské organizace a lidé z poraden pro Romy, kteří znají tyto i další možnosti, jak jim pomoci, by se měli ještě více přičinit, aby byly využívány ve prospěch komunit, v nichž působí.
Eva Sadílková
