Česká republika byla v poslední době kritizována za pomalý postup reformy veřejné správy. Náměstku ministra vnitra pro reformu veřejné správy Josefu Postráneckému jsme proto položili několik otázek. V čem konkrétně zaostáváme a co se nám již...
Česká republika byla v poslední době kritizována za pomalý postup reformy veřejné správy. Náměstku ministra vnitra pro reformu veřejné správy Josefu Postráneckému jsme proto položili několik otázek.
V čem konkrétně zaostáváme a co se nám již podařilo vyřešit.
Evropská unie se v zásadě nevyjadřovala k postupu reformy veřejné správy, ale k dosažení kvalitativních parametrů jejího fungování. Veřejná správa obecně jako taková není předmětem acquis communautaire (společné evropské legislativy). V každém členském státě existuje poněkud jiné uspořádání, dané mimo jiné historickým vývojem a národními tradicemi. Přesto je pochopitelné, že Evropská unie požaduje pro každý kandidátský stát určitou kvalitu výkonu veřejné správy kvůli schopnosti komunikovat s ostatními členskými státy i schopnosti zajistit vymahatelnost evropského práva.
Unie vyžaduje vytvoření odpovídajících administrativních kapacit, aby mohlo být acquis communautaire, ale třeba i pomoci ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, transparentně "zúřadováno". Navíc usiluje o správné nastavení kontrolních mechanismů, např. prostřednictvím zákona o finanční kontrole, a o průhledné zadávání veřejných zakázek. V posledních pravidelných hodnotících zprávách se objevovaly dvě zásadní připomínky - jednak k nutnosti zvýšení horizontální koordinace výkonu veřejné správy, jednak k přijetí služebního zákona jako předpokladu zvýšení profesionality a apolitičnosti výkonu veřejné správy. Horizontální koordinace výkonu veřejné správy byla zvýšena obecně realizací reformy územní veřejné správy, sjednocením výkonu řady činností do jednoho úřadu na krajské úrovni uplatněním tzv. spojeného modelu, pro koordinaci na ústřední úrovni z hlediska dokumentů Evropské unie byl ustaven zvláštní výbor v gesci Ministerstva zahraničních věcí. Přijetí služebního zákona (a zákona o úřednících územních samosprávných celků) bylo hodnoceno jako krok správným směrem.
Chcete tím říci, že je vše v pořádku?
Obecně je veřejná správa České republiky na vstup do Evropské unie připravena. To ovšem neznamená, že bylo dosaženo ideálního stavu. Ideální stav totiž není z reálného života, vyvíjí se acquis communautaire, prohlubuje se vzájemná komunikace s pověřenými reprezentanty Evropské unie. Na tomto základě se bude dále prohlubovat nastavení odpovídajících parametrů v jednotlivých výše vyjmenovaných oblastech.
Z terénu jsme zaznamenali negativní ohlasy na profesionalitu zaměstnanců veřejné správy. Souhlasíte s tím? Co děláte pro zlepšení situace?
V rámci reformních procesů ve veřejné správě v České republice nastal v oblasti rozvoje lidských zdrojů zásadní obrat. V polovině loňského roku byl schválen zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, který pro obce kraje nabyl účinnosti na počátku letošního roku. Tento zákon upravuje systém odborné (profesní) přípravy úředníků, která je adekvátní obdobným systémům v zemích EU. Současně vytváří zcela jasná pravidla pro systematické a profesionální vzdělávání úředníků, vedoucích úředníků a vedoucích úřadů (ředitelů krajských úřadů a tajemníků obcí), včetně systému akreditací vzdělávacích programů a vzdělávacích institucí, které do tohoto systému vedle Institutu pro místní správu vstupují (vysoké školy a jejich odborné ústavy či další právnické a fyzické osoby).
Co bylo hlavním důvodem pro přijetí zákona?
Schválený zákon je výsledkem mnohaleté diskuse, která řešila otázku profesionalizace české veřejné správy právě v souvislosti s její reformou. Ukázalo se, že problémem není nízká kvalifikace úředníků (podíl vysokoškolsky vzdělaných úředníků zejména na vedoucích pozicích je například v ČR velmi vysoký), ale neexistence povinného průběžného a systematického odborného vzdělávání. V minulém systému se uplatňovala prakticky pouze příprava na ověřování tzv. zvláštní odborné způsobilosti pro výkon vybraných správních činností, kterou zajišťoval Institut pro místní správu. Nově zaváděný systém, počínaje vstupním vzděláváním, zavádí vedle povinné zkoušky zvláštní odborné způsobilosti systém průběžného vzdělávání v průběhu úřednické kariéry (aktualizační, prohlubující a specializační vzdělávání zpravidla v dané oblasti vykonávané správní činnosti, včetně prohlubujícího se jazykového vzdělávání) a také vzdělávání vedoucích úředníků a vedoucích úřadu - prakticky charakterizované jako vzdělávání vrcholového managementu veřejné správy.
Znamená to, že na všech úrovních veřejné správy budou pracovat vysoce kvalifikovaní úředníci?
Do veřejné správy, díky zákonem zaváděnému institutu veřejné výzvy a výběrovému řízení, by měli nadále vstupovat pouze kvalifikovaní zájemci o úřednickou činnost. Zpravidla to budou absolventi specializovaných studijních programů středních a vyšších odborných škol a vysokých škol (v ČR po roce 1990 působí celá řada specializovaných fakult vysokých škol zaměřených právě na veřejnou správu). Jde však o to, aby se v celém průběhu své profesní kariéry odborně dále vzdělávali a popřípadě specializovali na plně kvalifikovaný výkon správních činností (ať už se jedná o výkon státní správy v přenesené působnosti nebo o vlastní působnost krajů a obcí podle zvláštních zákonů). K tomu tento zákon dává všechny předpoklady.
Vladimíra Chadrabová
