K letošnímu prvnímu lednu přestal sociální služby provozovat stát (okresní úřady) a ty přešly pod pravomoci krajů a v několika případech také obcí.Všechny sociální služby, až na pět ústavů, které řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, jsou v současné době zřizovány nestátními institucemi, ať...
K letošnímu prvnímu lednu přestal sociální služby provozovat stát (okresní úřady) a ty přešly pod pravomoci krajů a v několika případech také obcí.
Všechny sociální služby, až na pět ústavů, které řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí, jsou v současné době zřizovány nestátními institucemi, ať již to jsou instituce samosprávné, jako jsou obce, kraje, nebo neziskové subjekty, které v sociálních službách hrají také nemalou roli, dozvěděli jsme se od Mgr. Martina Žárského z Ministerstva práce a sociálních věcí. Přibližně 60 všech současných sociálních služeb zajišťují kraje, kolem 25 přímo obce a zbytek neziskové organizace.
Pod pojem sociální služby zahrnujeme veškeré činnosti, které jsou poskytovány osobám nebo skupinám osob, jež potřebují (ať již vzhledem k vyššímu věku, nemoci apod.) podporu, ale často také ochranu před sociálním vyloučením ze společnosti. Do zařízení sociálních služeb patří domovy důchodců, penziony pro důchodce, ústavy pro občany se zdravotním postižením, stacionáře, zařízení pečovatelské služby, domy na půl cesty, azylové domy a domovy pro matky s dětmi, poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, kontaktní centra a ubytovny - noclehárny.
V okamžiku, kdy začala reforma veřejné správy a následně sociálních služeb, se přesně nevědělo, jaký bude její výsledek. Vznikly proto obavy, aby noví zřizovatelé skutečně použili prostředky určené na sociální oblast. Z toho důvodu jsou pro letošní rok finanční prostředky na sociální služby vybilancovány Ministerstvem financí podle rozpočtu z roku 2002. Podle tohoto klíče jsou peníze rozdělovány na jednotlivé kraje, obce a neziskové organizace. Tuto účelovou dotaci mohou krajští zřizovatelé použít pouze na sociální služby, ale je již na jejich uvážení, kam prostředky umístí.
Skutečnost je jiná
Financování sociálních služeb by tedy mělo být v pořádku. Mělo by být - skutečnost je však poněkud jiná. Jak ukazují první poznatky z krajů, stačí prostředky, které jsou jim poskytovány, většinou jen na prostý provoz zařízení. Chybí peníze na opravy a další investování v této oblasti. Úroveň i množství potřebných zařízení jsou kromě toho v jednotlivých krajích velice rozdílné. V některých si bývalé okresy dokázaly zajistit dostatek prostředků, vhodně investovat, měly šikovný a prozíravý management. Jinde to nedokázaly. Některé okresy dlouhodobě odkládaly potřebné investice, a tak nyní noví zřizovatelé - kraje - mají rozpočet, který vychází z minulého roku, tedy ze skutečného stavu majetku a potřeb pro jeho provoz, personál apod. A samozřejmě především tyto kraje se ozývají, že mají málo prostředků. Proto se také nyní dělá v jednotlivých krajích velice usilovně inventarizace sociálních potřeb, aby bylo jasné kam napříště prostředky nasměrovat.
Pečovatelská služba
Na kraje v řadě případů přešly z okresů také činnosti a služby, které mohou jen ztěží ovlivňovat a kvalitně řídit - jde hlavně o pečovatelskou službu, která byla dříve součástí okresních ústavů sociálních služeb. Tato služba umožňuje lidem žít co nejdéle ve vlastním přirozeném prostředí. Je určena občanům, kteří ze zdravotních či jiných důvodů nejsou schopni si sami nebo jen s pomocí své rodiny obstarat životní potřeby. Pečovatelská služba je zajišťována většinou v domácnostech občanů, a proto musí být místně dostupná. Jen ztěží je možno ji řídit z kraje. Tato záležitost by měla být rozhodně věcí obcí. Mezi kraji a obcemi je proto ohledně financování pečovatelské služby nemálo dohadů.
Již předem se vědělo, že převádění těchto zařízení z okresů na kraje není ideální. Proto nyní zákon č. 290/2002 Sb.- § 14 - umožňuje obcím požádat o nové převedení zařízení pečovatelské služby zpět z krajů na sebe. Mohou tak učinit během letošního a příštího roku. Jak Mgr. Martin Žárský uvedl, ministerstvo doporučuje, aby se tak stalo vždy počátkem rozpočtového období, aby mohly být příslušné prostředky bez problémů převedeny z kraje na obec, která o převedení zařízení požádala. Je to 265 zařízení, které mají v řadě případů ještě další součásti. To, že nejde o žádnou zanedbatelnou záležitost, dokumentuje mj. i to, že jen lůžková zařízení mají kapacitu 40 tisíc lůžek apod.
Obce, které provozují lůžková zařízení, mají možnost požádat o dotaci na lůžko, která byla v loňském roce zvýšena o 17 %. Tato dotace samozřejmě veškeré náklady na lůžko nepokryje. Další finanční prostředky platí přímo uživatelé, ti, kteří v příslušném ústavu žijí. Hradí tak asi 40 % potřeb. V případě, že nestačí dotace na lůžko, pak příspěvek uživatelů musí dorovnat ze svých prostředků obec. A to je opět různé. V některých zařízeních je tento příspěvek minimální, jinde - kde mají vysokou režii - je pak příspěvek obce vyšší.
Nyní tedy kraje, obce a nestatní neziskové organizace dostávají tolik prostředků jako loni, přímo ze státního rozpočtu. To by se mělo v budoucnu změnit. Především kraje jako zřizovatelé některých sociálních služeb by své prostředky měly napříště zčásti čerpat ze sdílených státních daní, tak aby v rámci své kompetence mohly více rozhodovat, kam je dávat. Část prostředků bude však i nadále poskytována všem zřizovatelům bez výjimky přímo ze státního rozpočtu. Nyní je na sociální služby krajů vyčleněno 4,8 miliardy korun. Napříště - od roku 2004 by měla být přibližně polovina poskytována ze státního rozpočtu a polovina z daní, které kraj získá.
Co je však důležité - nesmí být rozhodně ohrožena z finančních důvodů žádná potřebná organizace nebo činnost. Tak to bude určovat i věcný záměr zákona o sociálních službách, který se nyní připravuje a má být vládě předložen do konce června tohoto roku. Jeho účinnost se předpokládá od roku 2005. Tento zákon bude s definitivní platností také komplexně řešit otázku financování sociálních služeb. Bude určovat postavení jednotlivých subjektů - státu, krajů, obcí, ale také uživatelů služeb, aby i oni se stali skutečným subjektem, mohli spolurozhodovat o tom, jak má služba vypadat apod. Zákon by měl tedy plně upravovat zajištění kvality služeb, včetně pravidelné kontroly její úrovně a systém financování.
Komunitní plánování
Stát nebude napříště přesně určovat, co a jak v sociálních službách. To vše je nyní v kompetenci krajů a obcí. Musí však postupně proběhnout konzultační proces mezi zúčastněnými - poskytovateli a uživateli. A musí začít opravdu kvalitní komunitní plánování. To by se především mělo stát nástrojem strategie, která bude v této oblasti volena.
Takovýto způsob plánování a spolupráce mezi uživateli a poskytovateli se již v řadě miniregionů v naší republice testuje. Krajům se přitom pouze doporučuje, na které druhy služeb by se měly zaměřit. Měly by pamatovat, že nejde jen o další budování služeb a zařízení, ale hlavně o zlepšování života jejich uživatelů, aby se cítili v zařízeních a při přijímání služeb co nejlépe. A na co by se nemělo především zapomínat? Na skutečnost, že sociální služby mají v prvé řadě napomáhat člověku žít kvalitně v jeho přirozeném prostředí.
EVA SADÍLKOVÁ
