Původní záměr reformy veřejné správy předat část kompetencí státu krajům a pověřeným městům byl samozřejmě správný. Bohužel provedení reformy je katastrofální - od samotného načasování přes financování až po vlastní realizaci a současné přešlapování na místě.Vždyť už samotné rozhodnutí o startu tak...
Původní záměr reformy veřejné správy předat část kompetencí státu krajům a pověřeným městům byl samozřejmě správný. Bohužel provedení reformy je katastrofální - od samotného načasování přes financování až po vlastní realizaci a současné přešlapování na místě.
Vždyť už samotné rozhodnutí o startu tak důležité druhé etapy reformy, která stojí miliardy korun, v předvečer parlamentních voleb roku 2002 bylo nevhodné. Ukázkou politické nekorektnosti a neodpovědnosti bylo také stanovení začátku druhé etapy reformy na 1. leden 2003, tedy dva měsíce po komunálních volbách, kdy existoval reálný předpoklad, že na radnice přijdou nová vedení bez hlubší znalostí problému. Výmluvný je i nesmyslný počet 205 pověřených měst, k němuž se dospělo nikoliv na základě racionálních úvah, nýbrž jen pod neuvěřitelným lobbistickým tlakem zákonodárců. Vznikly tak správní obvody, které mají i necelých deset tisíc obyvatel bez šance na přežití a jejichž zřízení stojí zbytečné peníze.
Mám silný pocit, že odpovědné orgány vždy nakročí - někdy dokonce správným směrem, poté však vždy přijde protitlak nátlakových skupin, které jsou reformou ohroženy. Centrum pak couvne a nakročí jiným směrem, odkud opět přijde protitlak - a historie se opakuje. Výsledkem je "kočkopes" a "deforma". Zřetelným příkladem je fakt, že po reformě všeobecné místní správy a zrušení okresních úřadů chybí provázanost a dobudování infrastruktury tzv. místní státní správy odborné, jako jsou úřady práce, finanční úřady, katastrální úřady či správy sociálního zabezpečení apod. Některé služby se občanům tzv. "přiblížily", ale některé rozhodovací mechanismy naopak lidem vzdálily a zneprůhlednily.
Delimitace úředníků z okresních úřadů do nejrůznějších nástupnických organizací je vpravdě geniální. Úředníci "zmizeli" do archívů, pozemkových úřadů, na Ministerstvo vnitra a do hasičských záchranných sborů, na ministerstva pro místní rozvoj a kultury, krajské úřady a pověřená města. Kromě toho vznikl zcela nový Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Naše město Slaný mělo do loňského 31. prosince 55 zaměstnanců. Od letošního ledna má mít o 60 úředníků více a od dubna příštího roku má přibýt ještě dalších třináct. Umístění všech těchto nových zaměstnanců městského úřadu, včetně nejnutnějšího vybavení výpočetní technikou a nábytkem, bude stát naše město v letech 2003 a 2004 celkem zatím odhadovanou sumu 90,5 miliónu korun. Odečtu-li obdržené dotace a příspěvky od státu na reformu, včetně těch dosud pouze slibovaných, chybí nám ve Slaném k pokrytí těchto nákladů 54,3 miliónu korun. A to při rozpočtu města, které má samotné příjmy - bez úvěrů a dalších položek - kolem 200 miliónů! Na činnost jednoho úředníka dostáváme od státu dotaci 334 tisíc korun za rok. Předběžné náklady jsme však zatím propočetli nejméně na 360 tisíc korun.
Kdyby alespoň došlo ke zjednodušení, zprůhlednění a snížení byrokratických výkonů... Jenže opak je pravdou. Od 1. ledna 2003 do 15. března jen sekretariát starosty obdržel od jednotlivých ministrů, jejich náměstků a úřednického aparátu státních orgánů a krajského úřadu 24 žádostí o vyplnění nejrůznějších dotazníků o souhrnném počtu 114 stran - většinou se zdůvodněním jako velmi naléhavé a v závislosti na jakémsi mlhavém budoucím poskytování financí. Do tohoto výčtu nezahrnuji žádosti zaslané e-mailovou poštou. Při takovém nárůstu byrokracie zbývá velmi málo času na vyřizování oprávněných žádostí o pomoc od občanů. Mimochodem, jen během února a března (41 pracovních dnů) se ve Slaném uskutečnily také čtyři kontroly nadřízených orgánů a každá trvala v průměru tři dny. Papír se tak stává nejdůležitějším prostředkem k životu českého občana.
IVO RUBÍK,
starosta města Slaný