Pouze krajů se bude týkat návrh novely zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní, který ještě tento měsíc projedná vláda. Příjmy obcí ze sdílených daní novela, která by měla začít platit už od 1. ledna příštího roku, neovlivní.Příjmová základna krajů by se mohla už...
Pouze krajů se bude týkat návrh novely zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní, který ještě tento měsíc projedná vláda. Příjmy obcí ze sdílených daní novela, která by měla začít platit už od 1. ledna příštího roku, neovlivní.
Příjmová základna krajů by se mohla už napřesrok prakticky ztrojnásobit. V rozhovoru pro časopis Moderní obec to uvedl ředitel odboru financování územních rozpočtů Ministerstva financí Ing. Eduard Komárek, když komentoval hlavní změny, které může přinést návrh novely zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní. Návrh nyní v květnu projedná vláda a poté jej ještě musí schválit Parlament.
O jaké základní principy se opírá návrh novely zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní?
Vláda České republiky svým unesením číslo 237 z letošního března schválila základní přístupy k novele tohoto zákona, která by měla platit již od 1. ledna 2004. Především bych chtěl říci, že novela se bude týkat pouze změn v rozdělování daňových příjmů mezi stát a kraje. Případné změny v daňových příjmech obcí se dostanou na pořad dne až později. Že nyní jako první přicházejí na řadu kraje, má svoji logiku. Nově vzniklé kraje totiž dosud mají relativně nízkou úroveň vlastních příjmů tvořených vybranými daněmi, jež sice vybírá stát, ale o jejichž užití rozhodují krajské samosprávy. Nemusím jistě čtenářům vašeho odborného časopisu připomínat, že kraje jsou zatím velmi výrazně závislé na dotacích ze strany státu a prakticky nedisponují žádnými možnostmi, jak se svými vlastními finančními prostředky například zasadit o další povznesení školství či zdravotnictví v rámci svých území. Státní dotace v současné době představují zhruba 80 procent celkových příjmů krajů a vlastní příjmy kolem 20 procent.
Zřejmě nejpodstatnějším principem chystané novely je fakt, že její návrh vychází ze státního rozpočtu na rok 2003, s výjimkou programového financování. I po jednáních s kraji bylo akceptováno, že systém sdílených daní nebude v novele měněn a nebude do něho zabudována nějaká nová daň. Ale v tomto systému sdílených daní dojde k navýšení celkového podílu, jímž na celostátním výnosu vybraných sdílených daní participují kraje. Tento celkový podíl krajů dosud, jak známo, činí 3,1 procenta, což je pro letošní rok v absolutních číslech zhruba deset miliard korun. Připravovaný návrh novely zákona teď předpokládá, že podíl krajů se z 3,1 procenta zvýší na 10,32 procenta, což by představovalo - měřeno letošním státním rozpočtem - 27,747 miliardy korun. Podíl vlastních příjmů, zejména daňových, na celkových příjmech krajů by tak stoupl na přibližně 40 procent. Snad jen pro zajímavost: Obce nyní ze svých celkových příjmů kryjí vlastními příjmy zhruba polovinu.
Přesun do vlastních příjmů krajů se přitom bude týkat jak investičních, tak neinvestičních dotací, dosud poskytovaných z jednotlivých kapitol státního rozpočtu, včetně kapitoly Všeobecná pokladní správa. Vláda jednotlivým ministrům uložila, aby vypracovali návrhy legislativních úprav, které jmenovité dotační tituly přejdou do rozpočtového určení daní. Jistě si vzpomenete na nedávné spory ohledně dotací na přímé vzdělávací náklady, které podle návrhu našeho ministerstva měly dostávat přímo kraje, ale nakonec kvůli tlaku školských odborů a jinému názoru ministerstva školství byl tento problém de facto o dva roky odložen. Do rozpočtového určení daní by však pro kraje měly přejít dotace na učební pomůcky. Stejně jako 2,7 miliardy korun na financování soukromého školství, což se však krajům příliš nezamlouvá a argumentují tím, že řízení a usměrňování soukromého školství do jejich kompetence nespadá.
Další zásadou je ta, že rozestavěné investice, které jsou registrované v jednotlivých resortních programech, budou pro přijetí novely zákona dofinacovány správci příslušných programů.
Mluvíte-li o sporných záležitostech, pak Asociace krajů v dubnu velmi ostře vystoupila proti té úpravě novely zákona, která předpokládá podržet částku 701 miliónů korun na regionální rozvoj v kapitole Ministerstva pro místní rozvoj...
Kraje s tím přišly, jak se říká, už s křížkem po funuse, tedy v době, kdy tato úprava již byla schválena vládou. Buď jak buď, není to jediný příklad rozporování, takže se nevyhneme tomu, aby na květnové jednání vlády nešel návrh novely s více podobnými rozpory. Některé střety se podařilo poněkud překlenout. Například když se hlavně menší obce bouřily proti tomu, aby do rozpočtů krajů přešly peníze z dosavadního státního Programu obnovy venkova. Obce se obávaly, že kraje tuto částku - a letos jde o půl miliardy korun - mohou začít používat na zcela jiné účely. Asociace krajů reagovala na tyto obavy prohlášením, že bude-li dotační titul Program obnovy venkova zahrnut od příštího roku do příjmové základny krajů, bude transferován do rozpočtu jednotlivých obcí minimálně v objemech stanoveným státním rozpočtem pro letošní rok. Tohle prohlášení sice zklidnilo situaci, jenže o rozpočtech krajů rozhodují jejich jednotlivá zastupitelstva a kde je psáno, že nebudou mít třeba jiný názor než Asociace krajů? Zkrátka, vzhledem k tomu, že došlo k velkému množství podobných typů rozporování ze strany resortů i krajů, projednání návrhu novely zákona nebude snadné ani ve vládě, ani v Parlamentu.
O zavedení systému speciálních krajských daní se neuvažuje?
V této chvíli určitě ne. Ostatně ani dříve, ani nyní kraje nejsou jejich příznivci.
V jakém stádiu je nyní příprava novely?
V době, kdy vaši čtenáři dostanou do ruky toto číslo, už bude mít vláda k dispozici návrh novely k projednání. Má se tak stát v květnu. Do 28. dubna naše ministerstvo shromažďovalo připomínky z jednotlivých připomínkových míst, mezi něž patří pochopitelně také kraje, k témuž datu tyto připomínky konferenčním způsobem vyhodnotilo a do konce dubna návrh se zapracovanými připomínkami předložilo kabinetu. Největší diskuse k návrhu novely osobně očekávám v Poslanecké sněmovně. Dokonce, ač nerad, musím připustit i to, že se můžeme dostat do časových problémů v souvislosti s přípravou státního rozpočtu a rozpočtu krajů, které by již měly reflektovat nejen novelu zákona č. 243/2000. Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní, ale i další související legislativní úpravy. Například návrh počítá s tím, že ze Státního fondu dopravní infrastruktury bude do příjmové základny krajů převedeno zhruba 6,3 miliardy korun na opravy a údržbu silnic druhé a třetí třídy, které jsou od října 2001 ve vlastnictví krajů. Aby však tento státní fond mohl dál fungovat, protože má samozřejmě množství dalších úkolů, včetně péče o síť dálnic a silnic první třídy, musí se pro něho nalézt další zdroje a to vše legislativně ošetřit.
V souvislosti se vstupem naší republiky do Evropské unie by se měl zvýšit výběr DPH. Počítá Ministerstvo financí do budoucna s tím, že by se časem změnil podíl jednotlivých sdílených daní na jejich celkovém výběru k rozdělení mezi obce a kraje?
Jak už jsem řekl, vláda rozhodla, že systém výběru sdílených daní bude ponechán tak, jak byl nastaven a jak platí i letos. Další zvyšování podílu některých daní v tomto celkovém balíku by mohlo v sobě skrývat riziko, že bude-li její výběr nižší, výrazně to poškodí příjmy obcí i krajů. Například loni nebyla DPH naplněna do státního rozpočtu v plné plánované výši, což naštěstí bylo kompenzováno vyšším výběrem daně z příjmu právnických osob. Poměrně široké spektrum sdílených daní tedy umožňuje samosprávám "lépe dýchat" se státním rozpočtem.
Prakticky na všech krajských setkáních starostů, která pořádal Svaz měst a obcí před svým sněmem v závěru května, znělo téměř unisono, že obce chtějí posílit přímou závislost mezi aktivitou podnikatelských subjektů na svém území a výší vlastních příjmů ze sdílených daní. Uvažuje se, byť třeba zatím jen výhledově, že by obce, které dokáží účinně podporovat podnikání, z toho mohly i více finančně profitovat?
Dosavadní systém přerozdělování výnosů sdílených daní zůstane - minimálně pro rok 2004 - pro obce zachován. O výhradách tohoto druhu ze strany některých obcí samozřejmě víme. Ano, podíl obcí z daně fyzických osob podle místa trvalého bydliště je opravdu nízký, že se samosprávám skutečně příliš nevyplácí usilovat o to, aby tato kategorie daňových poplatníků podnikala na jejich územích. Pak existuje ještě sazba 1,5 procenta daně z příjmu ze závislé činnosti podle místa výkonu práce. V praxi jde o efekt přibližně 200 až 300 korun měsíčně na jednoho zaměstnance podle velikosti obce. Problémem je, že pokud by mělo dojít k absolutnímu zvýšení podílu obcí na vybraných daních, tak o to by byl zase chudší příjem státu. Čili jakékoliv změny v pohybu peněz - ať už ve prospěch obcí na úkor státu či naopak - je třeba nejprve pečlivě vykalkulovat a zvážit. Nehledě na to, že dosavadní systém podílu obcí na sdílených daních je postaven jako solidární, takže pomáhá překlenovat rozdíly mezi chudými a bohatými obcemi.
Takže obce si zatím chystanou novelou zákona o rozpočtovém určení daní nijak nepomohou?
Přímo ne. Ale zvýší-li se podstatně vlastní příjmy krajů, lze logicky očekávat, že z toho budou mít užitek i obce, neboť kraje budou moci do svého rozvoje vložit více peněz a přitom efektivněji reagovat na místní potřeby.
Nestálo by za to uvažovat o tom, že obcím s rozšířenou působností, které po zániku okresních úřadů začaly fungovat od letošního 1. ledna, by se zvýšil jejich podíl na celkovém výběru sdílených daní?
Tyto obce již dostávají příspěvek na výkon státní správy, i když je pravdou, že zákon neříká nic o tom, jaká má být jeho výše, ani jak se tento příspěvek vypočítává a sestavuje. Ministerstvo financí se tedy opírá o celostátní průměr na jedno funkční místo, který vycházel ze solidně zmapovaných převodů zaměstnanců okresních úřadů. Jenže není to naše ministerstvo, které obcím třetího typu určuje, kolik mají mít nových úředníků - to je věcí Ministerstva vnitra. Je mně jasné, že celostátní průměr nemusí univerzálně řešit některá místní specifika, která dříve reflektoval příslušný okresní úřad, a že tedy některým městům, jež dostala statut obce s rozšířenou působností, příspěvek na výkon státní správy nemusí stačit. Ale v tuto chvíli žádný jiný lepší recept neznáme. Ano, do budoucna je možný i teoretický předpoklad, že při propočtu koeficientování obcí z podílu sdílených daní se bude zohledňovat skutečnost, zda je v dané obci, dejme tomu, škola, domov důchodců nebo zda jde o obec plnící funkci "trojky". Ovšem i v tomto případě by bylo nutné propočítat, jaký dopad by tohle řešení mělo na státní rozpočet. Rozhodně však nepůjde o změny, které by se promítly do rozpočtů obcí už v příštím roce.
Více než o bohatých obcích se v médiích hovoří o těch zadlužených. Jsou dosavadní způsoby regulace zadluženosti obcí dostatečné?
Dosavadní způsob regulace je minimální a skutečně se uvažuje o jeho prohloubení. Navíc někteří starostové dosud žijí v přesvědčení, že ukazatelem regulace zůstává ukazatel dluhové služby, což už není pravda. Nevylučuji ovšem, že některý fond si tento ukazatel může pro poskytování dotací včlenit do svých podmínek. Obce však už dnes nemohou ručit podnikatelským subjektům, ale pouze vůči svým zakládaným příspěvkovým organizacím. A chystá se zpřísnění nakládání s komunálními obligacemi, pro něž by bylo nutné vyjádření našeho ministerstva. V zatím dosti výrazné odborné diskusi se také hledá jeden ze základních nástrojů rozpočtové disciplíny - způsob, jak přezkoumávat hospodaření územně správních celků. Nyní se tato povinnost přenesla na kraje, případně na auditory, přičemž krajům se kupodivu tato role zalíbila a jsou teď v opozici vůči návrhu našeho resortu, aby byl pro přezkum hospodaření územně správních celků vytvořen státní orgán v působnosti Ministerstva financí.
IVAN RYŠAVÝ
