Po zániku okresních úřadů přešla památková péče a ochrana památek také do kompetence krajů. Jaké dědictví kraje dostaly a jak se o ně budou starat, o tom jsme hovořili s hejtmanem kraje Vysočina Františkem Dohnalem. Co se stalo s památkami, které byly ve správě okresních úřadů? Okresní úřady mimo...
Po zániku okresních úřadů přešla památková péče a ochrana památek také do kompetence krajů. Jaké dědictví kraje dostaly a jak se o ně budou starat, o tom jsme hovořili s hejtmanem kraje Vysočina Františkem Dohnalem.
Co se stalo s památkami, které byly ve správě okresních úřadů?
Okresní úřady mimo jiné zřizovaly organizace, které přímo hospodařily s kulturními památkami (hrady, zámky), nebo organizace typu muzeí a galerií, jež sídlily v historických objektech nebo jejichž součástí byla kulturní nemovitá památka. Část těch zařízení, která spravovala nemovité památky, přešla podle sídel okresních úřadů na jednotlivé kraje, přičemž některá byla z tohoto převodu vyňata a převedena pod Ministerstvo kultury. Jsou to tzv. národní kulturní památky a dnes je spravuje Národní památkový ústav. Ostatní památky patří buď obci, kraji, církvi či soukromé osobě. Kromě toho okresní úřady disponovaly s určitým objemem peněz, kterým přispívaly majitelům nemovitých kulturních památek na nejrůznější opravy.
Získaly kraje od státu i tyto finanční prostředky?
Ale kdepak! Tyto finance byly na základě usnesení vlády z poloviny minulého roku převedeny do státního rozpočtu - do kapitoly Ministerstva kultury. Výsledkem je, že se jakoby ztratily v rozpočtu ministerstva a kraje v této chvíli nemají žádné odpovídající zdroje na to, aby pomáhaly vlastníkům jednotlivých kulturních památek. Navíc se ukazuje, že Ministerstvo kultury není schopno peníze distribuovat vlastníkům jednotlivých nemovitých památek a že ony peníze rozhodně neplynou do území, z něhož byly staženy.
Jakým způsobem řeší kraje neuspokojivou situaci?
Kraje hospodaří podle svých rozpočtů, a tím pádem se snaží ušetřit jinde, aby mohly vlastníkům památek finančně pomáhat. Náš kraj již vloni vypsal grantový program pro opravy nemovitých památek a na tento účel byly vyčleněny čtyři milióny korun. I tyto relativně malé peníze jsme museli ušetřit na svých výdajích jinde. Není to naší povinností, ale uvědomujeme si, že stát v této oblasti svoji roli neplní a přitom kulturní památky tvoří bohatství kraje. Letos je vypsán podobný program ve výši zhruba pěti miliónů korun, ale tentokrát se týká movitých kulturních památek. Na ty stát prakticky nepamatuje vůbec. Jsou to třeba sochy, obrazy, oltáře, hudební nástroje, které jsou buď součástí nemovité kulturní památky, nebo jsou užívány samy o sobě, a stát na jejich opravu nijak nepřispívá. Pokud přispíváme, chceme, aby se při opravě výrazně podílel i vlastník a aby tyto památky byly, byť třeba i omezeně, přístupny veřejnosti.
Kolik asi je movitých památek na území republiky?
Jsou jich zřejmě desítky tisíc, protože pouze na území Vysočiny je jich přes tři tisíce. O to je situace složitější. Když si uvědomíme, že ve státním rozpočtu pro rok 2003 je na opravu movitých památek v ČR počítáno s částkou tři milióny korun, musím se ptát, k čemu Ministerstvo kultury takové programy má? Za tyto peníze neopravíte ani jeden rozsáhlejší oltář či varhany! Vzhledem k počtu památek není možné, aby ministerstvo administrovalo rozsáhlejší programy. Bylo by logické, aby finance na opravu a údržbu movitých památek byly také převedeny na kraje. Kraje samy po tom volají. Zatím to podle momentální situace v projednávání návrhu o rozpočtovém určení daní pro rok 2004 vypadá, že Ministerstvo kultury souhlasí, aby částka, která byla okresním úřadům odebrána, se vrátila zpět do území. Jde sice o zhruba 150 miliónů korun na celou ČR, ale i tento krok by pomohl.
V jakém stavu jsou památky ve vašem kraji, respektive, které z nich potřebují opravu?
Nemovité kulturní památky, do nichž budeme investovat, jsou především ty, které jsou v našem vlastnictví. Naštěstí nejsou přímo v dezolátním stavu. Mnohem hůře jsou na tom památky, jež jsou ve vlastnictví státu nebo je vlastník neznámý. Například zámek Brtnice vyžaduje nákladné opravy směřující k záchraně, ale veškeré práce brzdí neujasněný majetkový vztah. Soudy o určení vlastnictví se táhnou již řadu let a mezitím zámek chátrá. Samotné město Jihlava je po Praze největší památkovou rezervací, ve které se nachází asi 580 objektů, z toho více než 120 jsou nemovité kulturní památky. To je poměrně rozsáhlý soubor, ale většina těchto památek je dnes v soukromém vlastnictví a v poměrně dobrém stavu. Město používalo během posledních deseti let část svých finančních zdrojů k tomu, aby motivovalo vlastníky památek k jejich obnově. Byly to peníze z městského rozpočtu v kombinaci s granty z programu regenerace městských památkových rezervací.
Měl byste recept, jak financovat péči o památky?
Rozhodně péči o památky nelze financovat pouze z jednoho zdroje. Jistě se na opravách a údržbě musí podílet hlavně vlastník. Na druhé straně památky mají význam nejen pro něj, proto se na takových pracích musí podílet i veřejné rozpočty. V poslední době se otevřela i možnost využít dalších finančních prostředků z Evropské unie. Hledání pravidel pro různé typy památek a různé typy prací je však složitější problém. Kulturní památky by se postupně měly dostat do standardního stavu, kdy by je vlastník dále běžně udržoval a nemusel vynakládat velké investiční prostředky, aby odstranil například havárie střech a rozpadajících se zdí. Každý vlastník by měl mít prostředky na běžnou údržbu svého majetku. Pokud je nemá, měl by majetek prodat někomu, kdo tyto prostředky mít bude. Jednotlivé kraje by mohly dostat určitý objem veřejných financí, který by rozdělovaly mezi vlastníky památek na rozsáhlejší opravy, a ti by je použili v kombinaci s dalšími zdroji, třeba z obecních či soukromých rozpočtů. Tímto způsobem by se dalo docílit stavu, kdy by během několika let mohla být většina kulturních památek v přijatelném stavu.
Eva Stejskalová
