Odcizení peněz na pracovišti

Odpověď: Zákoník práce ukládá v § 145 zaměstnavatelům důležitou povinnost - zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do práce, jakož i obvyklých dopravních prostředků, pokud je používají k cestě do práce a zpět.

Důležitou podmínkou této odpovědnosti je, že zaměstnavatel odpovídá pouze za škodu na věcech, které zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním. Neodpovídá však za škodu, odkládají-li se tyto věci zcela libovolně. Věci musí zaměstnanec odložit na místě k tomu určeném (např. do šatny, uzamykatelné skříně či zásuvky psacího stolu), nebo na místě, kam se obvykle odkládají (na věšák v zasedací místnosti).

Nelze například požadovat náhradu za hodinky zapomenuté na umývárně nebo za sako, které si zaměstnanec odložil přes židli, nikoliv do skříně. Naproti tomu zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti, vyvěsí-li vedle věšáku oznámení, že "za odložené věci se neručí". Takové jednostranné prohlášení například v restauracích, obchodech, samoobsluhách, čekárnách ve zdravotnických zařízeních a podobně nemá právní důsledky a nezbavuje zaměstnavatele odpovědnosti za případnou škodu, když by se odložená věc ztratila.

Jde-li o škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle nosí do práce (obvyklost je třeba vykládat s ohledem na pravidla slušnosti a občanského soužití), nebo které zaměstnavatel nepřevezme do zvláštní úschovy, není náhrada škody omezena.

Stejně tak hradí zaměstnavatel škodu u všech věcí, způsobí-li ji jiný zaměstnanec zaměstnavatele. U věcí, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí (např. větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti) a které nebyly převzaty do zvláštní úschovy zaměstnavatele a škodu nezpůsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele, je odpovědnost omezena částkou 5000 Kč. Proto se doporučuje, aby zaměstnanci v obdobných případech požádali zaměstnavatele o převzetí větších peněžních částek či jiných cenností do zvláštní úschovy po dobu výkonu práce.

Za obvyklé věci se nepovažují větší částky peněz (mzda, plat nebo odměny), pokud přesahují částku 5000 Kč. V den výplaty jsou větší částky peněz u zaměstnanců obvyklou věcí, i když převyšují částku 5000 Kč. Zaměstnavatel má odpovědnost za náhradu škody v plné výši odcizené částky. Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec (např. neuzamkl pracoviště, ačkoliv tato povinnost byla stanovena v pracovním řádu), jeho odpovědnost se poměrně omezí.

V jiné dny než výplatní by zaměstnavatel odpovídal za náhradu peněžní škody jen do částky 5000 Kč. Jde i o případy, kdy si zaměstnanec s sebou vezme do zaměstnání větší peněžní hotovost, aby po skončení práce zakoupil předmět větší hodnoty. I v takovém případě by zaměstnavatel odpovídal za případnou škodu (odcizení) jen do částky 5000 Kč.

JUDr. LADISLAV JOUZA,

právník

Kompetenční spory

Otázka: Od 1. ledna platí zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Jak se tento právní předpis dotýká měst a obcí?

Odpověď: Podle této úpravy se postupuje pouze v některých zákonem přesně vymezených případech, a to při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. Z hlediska měst a obcí jsou tedy důležité spory uvedené pod bodem a).

Otázka: Co se ex lege rozumí pod pojmem kompetenční spor?

Odpověď: Je to konflikt, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí (pozitivní spor). Je to též spor, v němž jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (negativní spor).

Kompetenční spor projedná a následně rozhodne zvláštní senát složený se tří soudců Nejvyššího soudu. Členy a jejich náhradníky jmenují s jejich souhlasem předseda Nejvyššího soudu a předseda Nejvyššího správního soudu na dobu tří let. Členové s tímto jmenováním musí ovšem ex lege učinit souhlas.

Předsedu vždy na první polovinu funkčního období zvláštního senátu zvolí členové ze soudců jmenovaných předsedou Nejvyššího správního soudu, na druhou polovinu ze soudců jmenovaných předsedou Nejvyššího soudu. První jednání zvláštního senátu svolá a řídí člen zvláštního senátu.

Za člena vyloučeného z projednávání určité věci nastupuje jeho náhradník. Zvláštní senát rozhoduje většinou hlasů všech členů, tedy nikoliv pouze většinou hlasů přítomných členů

Zmíněný speciální senát jedná a rozhoduje v sídle Nejvyššího správního soudu, tj. v Brně (podle ustanovení paragrafu 11 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Státní správu zvláštního senátu vykonává předseda Nejvyššího správního soudu.

Jak na působení ve zvláštním senátu, tak na činnost tohoto senátu se pohlíží jako na výkon soudnictví.

Řízení o kompetenčním sporu je zahájeno dnem, kdy návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu došel zvláštnímu senátu.

Návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu je oprávněna podat jak některá z jeho stran, tak účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí stala konfliktní.

Za účastníky řízení se vedle stran kompetenčního sporu ze zákona považují i účastníci řízení, v němž se otázka pravomoci stala spornou.

Na řízení před zvláštním senátem se přiměřeně užijí ustanovení části třetí hlavy první soudního řádu správního, to znamená zákona č. 150/2002 Sb. O tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení, rozhodne zvláštní senát usnesením.

Pro praxi bude velice důležité, jak se postupuje v případě, jestliže ten, kdo je stranou v kompetenčním sporu, již vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle rozhodnutí zvláštního senátu není vydání takového rozhodnutí v jeho pravomoci.

Zákon č. 131/2002 správně pamatuje na odstranění rozhodnutí v případě, kdy v pozitivním kompetenčním konfliktu rozhodl správní orgán nebo soud, který k takovému rozhodnutí pravomoc, popř. věcnou příslušnost neměl, anebo v případě, kdy v negativním kompetenčním konfliktu jeho strana nesprávně svoji pravomoc, popř. věcnou příslušnost rozhodnutím popřela. Zvláštní senát tu vysloví nicotnost takového rozhodnutí