Na podzim minulého roku vydala Česká komora architektů katalog Úsporný dům 2002. Měla to být pomoc městům a obcím postiženým srpnovými záplavami. Je sice chvályhodné, že se odborná veřejnost snažila přijít s iniciativou (a vložila do ní více než milión korun), ale její výsledek vyvolal určité pochybnosti jak laiků, tak architektů.
Oslovili jsme několik architektů, aby nám k úrovni navržených domů řekli svůj názor. Někteří své odpovědi oddalovali, jiní nám je sdělili, ale později odmítli jejich publikování. Své názory, a to nejen na samotnou soutěž, ale i na problémy výstavby domů ve městech a obcích, nakonec ponechali jen dva autorizovaní architekti.
Pro běžného člověka nepoužitelný
Místo vytvoření určité koncepce výstavby domů v zaplavených obcích vyzvala Česká komora architektů (ČKA) k předložení projektů levných domů, poté výzvu změnila ve vypsání soutěže Úsporný dům. Jakmile byla soutěž obeslána asi 65 účastníky, komora neshrnula všechny projekty a nenabídla je ve své různosti obcím k výběru, ale svévolně je přefiltrovala přes síto, jehož hlavním kritériem byl vlastní názor pěti členů poroty. Tato zpupnost vedla k vybrání pěti vítězných a asi 15 dalších projektů, které jsou v podstatě "na jedno kopyto". Podléhají módnosti a mnohdy používají materiály nehodící se do těchto oblastí, pro které byla soutěž vypsána.
Všichni, kdo tuto soutěž obeslali, jsou autorizovaní architekti a jistě schopní rodinné či bytové domy projektovat. Přesto si ČKA osobila právo neukázat laické veřejnosti různost směrů a možností, ale předložila jí prefabrikovaný výtažek esencí svých intelektuálských názorů. Laik, který dostane tento katalog do ruky, jej buď celý odmítne, neboť domy jsou si podobné, a vůbec nepochopí, proč mu to někdo předkládá. Laik poučený si cosi pomyslí o levicově zvrhlé minimalistické architektuře. Ale oba sáhnou po prvním pseudobavorském domku z některého katalogu projektů, či dodavatelů prefabrikovaných domů (je lhostejné z jakého materiálu).
Stalo se to nejhorší. Takto koncipovaný katalog je v principu pro běžného člověka naprosto nepoužitelný, neboť se míjí s jeho estetickým cítěním a názory. Na dovršení všeho je ještě katalog uveden v předmluvě myšlenkami typu: Architekt za tuto činnost (projekty, dozor atd.) dostává 10 % z ceny domu. Přitom domy jsou prezentovány jako katalogové /Běžně se projekt katalogových domů dá pořídit v ceně od 20 do 40 tisíc Kč. Při investiční ceně domu 1,5 mil. Kč stojí katalogový projekt do 20 tisíc Kč, avšak podle ČKA by tento projekt stál minimálně 75 tisíc Kč, pokud budeme brát běžně uznávaný fakt, že projekt a služby s výstavbou spojené jsou v poměru 1 : 1 (5 % + 5 % = 10 %)./.
Někteří autoři však ve své prezentaci uvedli svůj projekt pro povodňové oblasti zdarma.
Výsledkem soutěže ČKA, která měla pomoci obnově vesnic i částí měst, jsou nezařaditelná díla za neuvěřitelně předražené ceny, alespoň podle úvodníku v katalogu, které naprosto nekonvenují obecnému názoru na bydlení, tvar a vzhled obydlí.
Názor Petra Davida
Česká komora architektů se představila v dobré víře, ale bez koncepce.
Akad. Ing. arch. Petr David: "Tato situace jenom podtrhuje současný stav, že architekti jsou přesvědčeni o své výjimečnosti a nadřazenosti, že jsou to oni, kdo budou diktovat lidem, jak mají bydlet a jaké mají mít estetické cítění. Jenom podtrhuje stav, kdy naopak lidé (ve většině) získali názor, že architekt je tvor zbytečný, povýšený, který naprosto nechápe a nereflektuje jejich přání, myšlenky a tužby. Proto se uchylují právě k oněm schématickým katalogovým dílkům neznámých autorů, které vlastní lidovou tvořivostí upravují.
Pokud připustíme, že je třeba někoho vychovávat ke skloubení krásna a účelnosti, a pokud připustíme, že vychovávat laickou veřejnost by měli architekti, dojdeme nutně k závěru, že předložený katalog je výchova šokem. A výchova šokem vždy vede k odporu a zatvrzelosti k vychovávajícímu a neschopnosti vnímat druhou stranu pod tlakem. Tato situace jenom svědčí o tom, že v oblasti bydlení se laická a architektonická veřejnost ubírají odlišnými směry a navzájem se již neovlivňují."
Každý člověk z principu svého myšlení se uchyluje k prvnímu řešení problému na nejnižší úrovni a úrovní teoretickou se buď nezabývá, nebo již pozdě. Stanovit teoretické mantinely daných problémů však musí lidé schopní vědecké práce a syntetického myšlení a výsledky této činnosti musí být poskytnuty natolik včas, aby se podle nich postižení obyvatelé a obce mohli řídit. Toto nikdo dosud neučinil.
Akad. Ing. arch. Petr David dále uvádí: "Odborná veřejnost, konkrétně její část - výrobci materiálů a stavebnic domů, hrne na obce kvanta prospektů a nabídek bez toho, aby někdo poskytoval vodítko, jak s projekty zacházet, jak je osadit do prostoru, do terénu. Tedy vodítko, jak vytvořit vnější prostor, urbanizované prostředí, tj. místo k bydlení, ne sídliště. Výsledkem je hašteření mezi parlamentem a vládou, kdo první navrhl snížení daně z nemovitosti, nikdo se však nezabývá strukturou DPH ve stavebnictví. A proto platí podobně jako u často zmiňované pražské dopravní tepny, že všichni měli plán a směrnice, nikdo ale zodpovědnost a povinnost rozhodnout. Platilo proto všeobecné přesvědčení, že všechno v pořádku je, protože nikdo nevěděl, v čem pořádek má spočívat. Výsledkem je katastrofální škoda, žádný viník, a to vše na podkladech mylných předpokladů a špatného technického stavu."
Na závěr: Měla by existovat kniha, jak postupovat při zničení obce povodněmi. V kritické popovodňové době se objevuje mnoho nesouměřitelných nabídek. Starosta a zastupitelé vybírají jako laici, navíc v časové tísni. Pak nemusí vybrat podle správných kritérií. A Česká komora architektů vypracovala místo koncepce "elitářské dílko", nebo-li "katalog vítězných a vybraných projektů".
Názor člena poroty Josefa Smoly
"S výše uvedenými názory souhlasím, i když bych je formuloval jinak," uvedl v úvodu svého stanoviska Ing. arch. Josef Smola, člen soutěžní přehlídky ČKA Úsporný dům.
Dále pokračoval: "Problematika výstavby v zátopových oblastech obcí je složitý a mnohavrstevný společenský, sociální, technický, ale i politický problém.
Klíčovým nástrojem pro regulaci zástavby v území a jeho harmonický rozvoj je územní plánování, které má dlouhodobý vliv na tvář a charakter kulturní krajiny.
Zákon ponechává zodpovědnost za pořízení územně plánovací dokumentace, tak jako v každé demokratické zemi, na obcích. Zadání obvykle, zvláště v menších sídlech, vypracuje, a to zdůrazňuji, laická stavební komise pověřená zastupitelstvem. Vlastní zpracování dokumentace zajišťuje autorizovaná osoba. Již z toho je patrné, že se nejedná o stejné "váhové kategorie".
Tento model umožňuje upřednostnit místní, často okamžité komerční a jiné zájmy na úkor zájmu veřejného. A nedělejme si iluze, že tomu bude jinak i po povodních! Nevěřím, že se najde starosta, který tváří v tvář opakovaně "vyplaveným" spoluobčanům prosadí v souladu s logikou věci na část zátopového území obce stavební uzávěru. Stavět se bude znovu na starých základech, tak jako tomu bylo i po povodních v roce 1997. Nelze proto svalovat vinu jen na autory územních plánů.
Situaci komplikuje i bezprecedentní prorůstání samosprávy a státní správy na úseku stavebního řádu nahrávající korupci a porušování zákonů. V obcích, kde není jmenován tajemník, je stavební úřad podřízen starostovi. Některá stavební povolení, jak mohu ze své praxe potvrdit, jsou vydávána "tak po sousedsku", jenom ne v souladu se zákonem. O řadě mlčky trpěných "černých" stavbách ani nemluvě.
Veřejný zájem by správně měly garantovat územní plány velkých územních celků. Míra jejich podrobnosti však nemá odpovídající vypovídací schopnost, a jsou proto pouze formálními dokumenty. Nezřídka jsme proto svědky, že místo návrhu komplexního funkčního využití v souladu s reálnými potřebami rozvoje je území na dlouhá léta znehodnoceno a blokováno bezduchou šachovnicovitou monokulturou izolovaných rodinných domů. Tak jak to známe z okolí prakticky všech větších českých a moravskoslezských měst.
V některých obcích činí nově navrhované plochy k zástavbě rodinnými domy zahrnuté v územních plánech až pětinásobek původní rozlohy obce. V součtu tato plošná rezerva fixovaná v územních plánech obcí činí několikanásobek potřeb současné i budoucí populace!
Také mezi odborníky se diskutuje o racionální míře regulace území. Faktem zůstává, že je možné se setkat s obecně závaznými vyhláškami, které ve svých regulativech jdou do takových podrobností, že uvádějí i velikost vikýřů a druh krytiny, a jinými, kde jakákoliv regulace (a nepochybuji o tom, že záměrně) chybí. Výjimkou nejsou ani obce v těsné blízkosti řek.
Stát vyklidil pole
O absenci zátopových čar v územních plánech se již psalo. Bohužel tento nedostatek jde na vrub kolegů architektů.
Smutné je, že v oblasti územního plánování bytové výstavby stát prakticky vyklidil pole a nahrál oprávněně kritizované bezduché nabídce katalogových domů. Tím, že z prostředků Státního fondu pro rozvoj bydlení neumožňuje obcím spolufinancovat bydlení v rodinných domech pro sociálně potřebné, se zbavil možnosti podpory společensky žádoucích, alternativních typů zástavby. Mám tím na mysli "hnízdové" formy urbanistických struktur - atriové a řadové domy které jsou zcela běžné například v Rakousku a Německu zejména v oblasti sociálního bydlení.
Jejich ekonomické parametry, včetně míry využití území, jsou obdobné jako u středopodlažní zástavby bytovými domy. Poskytují však svým obyvatelům více soukromí a sepětí s přírodou a snáze se přizpůsobují charakteru místní, třeba vesnické zástavby.
O tom, jestli a jak stavět dále v zátopových oblastech, se vedou i mezi odborníky vážné polemiky. První odborná konference na toto téma se uskuteční v březnu v Písku. Měla by shrnout poznatky z posledních povodní a ukázat náměty k řešení.
Pomoc povodňovým oblastem
V souvislosti s povodněmi se nelze ubránit otázce, o jakou formu pomoci vlastně postižené obce stojí? Komora architektů přispěla operativně bezplatnou pomocí odborných pracovních skupin pro jednotlivé postižené regiony, dále metodikou obnovy území, včetně výkladu stavební legislativy vztahující se na odstraňování následků povodní.
Osobně jsem se zúčastnil jednání pořádaného referátem ochrany životního prostředí bývalého Okresního úřadu v Mělníku, na které bylo pozváno 30 starostů postižených obcí. Dostavily se jen tři starostky, které o nabízenou pomoc stejně neprojevily zájem
Na pomoc postiženým obcím a jako protipól komerční nabídce katalogových domů uspořádala Komora architektů soutěžní přehlídku "Úsporný dům". Během 14 dnů, které měli soutěžící na vypracování a předložení návrhů, se sešlo celkem 66 návrhů. Vzhledem k "šibeničnímu termínu" to je nesporný úspěch a svědčí o velkém zájmu architektů "poprat" se s takto formulovanou úlohou.
Cílem bylo získat pestrou paletu nápadů, jak v krátkém časovém úseku zajistit po stránce architektonické, dispoziční a konstrukční kvalitní, cenově přístupné bydlení s možností postupné etapovité dostavby příměstského, tak i venkovského typu.
Přijal jsem místo v porotě vůbec poprvé vzhledem k tomu, že se problematice dostupného bydlení věnuji profesionálně řadu let a mám v této oblasti realizované projekty a publikovánu řadu článků. Nesluší se však prát špinavé prádlo na veřejnosti. Pouze zmíním, že jednání pětičlenné odborné poroty bylo místy velmi bouřlivé a rozhodovala většina hlasů. Výsledky následně upravilo představenstvo komory a pak byly otištěny v katalogu a prezentovány veřejnosti.
Počin komory to byl jistě chvályhodný a nemýlím-li se první od roku 1946, po dlouhých letech půstu v oblasti úsporného bydlení.
Zásadní nedostatky
"Kdo nic nedělá, nic nezkazí", proto si myslím, že je možné se s časovým odstupem zamyslet nad smyslem a výsledky soutěžní přehlídky, která však měla kromě drobných pochybení formálního charakteru, podle mého názoru, několik zásadních nedostatků:
1. Nepochopil jsem, proč byli z okruhu možných účastníků soutěže vyloučeni neautorizovaní architekti, kolegové inženýři pozemních staveb a studenti vysokých škol. Jde-li o humanitární záležitost, každý nápad je dobrý. A je vždy lepší vybírat z více prací.
2. V hodnotících kritériích a tím i v předložených pracích jsem postrádal faktor úspornosti provozních nákladů a nízké energetické náročnosti v celém životním cyklu stavby, od výroby stavebních materiálů až po případnou recyklaci objektu a jeho odstranění, případně kritérium produkce emisí CO2. Mnozí soutěžící prokázali, že je jim tento způsob uvažování doposud zcela cizí. S vysloveně nízkoenergetickým konceptem potom pracoval pouze jeden autorský tým!
3. S výjimkou 2 - 3 soutěžních prací žádná jiná nereagovala na specifické podmínky zástavby v záplavových územích.
4. I mezi nejvýše oceněnými pracemi se objevila nesmyslná řešení typu použít recyklovaný, rozuměj kontaminovaný a zdravotně závadný materiál z povodní, nebo problematický návrh obezdívat následně dřevostavbu svépomocí, který ve většině případů povede k vážným vadám konstrukce.
5. Patrně nejslabším článkem soutěžní přehlídky potom byly cenové odhady staveb prezentované samotnými autory. Prakticky ve všech případech byly výrazně podhodnoceny oproti realitě, (srovnej s údajem nezávislé společnosti URS, která uvádí 4250 Kč/m3 u staveb pro bydlení, bez DPH a vedlejších rozpočtových nákladů pro období II/2002). Platí, že čím menší dům, tím vyšší cena za měrnou jednotku. Praktikující kolegové jistě potvrdí, že u běžného rodinného domu na klíč není v současnosti výjimkou cena 5000 - 6000 Kč/m3. V tomto případě zcela selhal komorou najatý nezávislý ekonomický expert pověřený provést objektivní kontrolní propočty.
A to pomíjím fakt, že řada kolegů vybavila pro zvýšení výtvarného účinku svých návrhů fasády rozměrnými prosklenými plochami, posuvnými dřevěnými žaluziemi, nebo rozsáhlými obklady na bázi dřevěných materiálů, tedy luxusními prvky, které nemají s cenovou úsporností vůbec nic společného. O možnosti nenásilného začlenění výše uvedených novotvarů do kontextu tradiční venkovské zástavby při opakované výstavbě ani nemluvě."
Jana Kracíková
Vážení čtenáři,
byli bychom rádi, kdybyste nám k problematice výstavby domů v postižených obcích poslali svoje názory, připomínky či náměty. Můžete k tomu využít internetovou stránku www.moderniobec.cz a rubriku Diskusní forum. Děkujeme Vám.
Redakce
|