Od prvního ledna tohoto roku je v účinnosti nový zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků. S podrobným výkladem této právní úpravy vás seznamujeme v seriálu článků, jehož třetí díl přinášíme v tomto čísle.
| Nový zákon stanovuje odchylku v převedení na jinou práci od zákoníku práce v tom, že územní celek má povinnost - nikoliv možnost - v zákonem stanovených případech převést úředníka na jinou práci. Účelem této zvláštní úpravy je zajistit, aby veřejnou správu nevykonávaly osoby, u nichž jsou odůvodněné pochybnosti o jejich bezúhonnosti stanovené zákonem nebo které ve stanovené lhůtě neprokázaly zvláštní odbornou způsobilost.
Povinnost k převedení na jinou práci Tato povinnost k převedení na jinou práci podle nového zákona č. 312/2002 Sb.,vzniká v případě, kdy je proti úředníku vedeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu, který, byl-li by pro něj úředník pravomocně odsouzen, by byl v rozporu s předpokladem bezúhonnosti stanoveným zákonem. Územní celek převede úředníka na jinou práci, která není správní činností, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení. Pokud úředníkovi územní celek nepřidělil jinou vhodnou práci, přísluší mu náhrada platu ve výši 60 % průměrného výdělku po dobu, během níž tuto práci nemá, nejvýše však po dobu 12 měsíců. Odvolání z funkce Vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu, který byl do funkce jmenován, lze z této funkce odvolat. Nelze však odvolat z funkce úředníka, který není do funkce jmenován a pracovní činnost vykonává podle pracovní smlouvy. Jeho pracovní poměr může být ukončen některým ze způsobů uvedeným v zákoníku práce. Jde např. o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, výpověď, dohodu, okamžité zrušení. Odvolat vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu může jen statutární orgán a nemůže k tomu zmocnit jiného vedoucího úředníka, případně vedoucího úřadu. Výkon funkce končí následujícím dnem po doručení odvolání. Dohoda může však být na pozdější termín ukončení funkce. Stejná práva má i vedoucí úředník. Kdykoliv se může funkce, do níž byl jmenován, vzdát, aniž by vyžadoval souhlas například statutárního orgánu. Odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí. Územní celek dohodne s odvolaným vedoucím jeho další pracovní zařazení na jinou práci, která odpovídá jeho kvalifikaci, případně mu nabídne jinou vhodnou práci. Ta sice nemusí odpovídat jeho kvalifikaci, ale musí mu zdravotně vyhovovat. Vedoucí úředníci jmenovaní do funkce z práce, kterou měli sjednánu v pracovní smlouvě, to mají jednodušší. Územní celek je povinen jim poskytnout práci odpovídající pracovní smlouvě. Může se stát, že územní celek nebude mít pro odvolaného zaměstnance vhodnou práci nebo vedoucí úředník ji odmítne. Třeba s odůvodněním, že v dřívější funkci měl vyšší plat a nabízená nová práce mu dřívější výdělek nezajistí. Odmítne-li zaměstnanec nabízenou práci, která splňuje všechny zákonné podmínky (§ 65 odst. 3 zákoníku práce - práce odpovídající kvalifikaci, případně jiná vhodná práce s ohledem na zdravotní stav), nastává překážka v práci na straně zaměstnance a územní celek mu nemůže poskytovat plat. Jde vlastně o omluvené neplacené volno. Pokud by územní celek neměl pro odvolaného vedoucího úředníka vhodnou práci, jde o překážku v práci na straně územního celku (§ 130 zák. práce) a současně je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Po tuto dobu náleží úředníkovi náhrada platu ve výši průměrného výdělku. Zatímco u zaměstnanců, kteří se řídí zákoníkem práce, je možno odvolání provést bez uvedení důvodů, u vedoucích úředníků nebo u vedoucího úřadu tomu tak není. Odvolání musí být vždy odůvodněné některým z důvodů uvedeným v § 10 zákona. Tento úředník může být odvolán z funkce jen tehdy, jestliže pozbyl některý ze stanovených zákonných předpokladů (např. odsouzení pro úmyslný trestný čin související s výkonem práce úředníka) nebo porušil-li závažným způsobem některou ze svých zákonem stanovených povinností (např. pobíral úplatky, poskytoval výhody). Důvodem pro odvolání dále je, dopustil-li se nejméně dvou méně závažných porušení zákonem stanovených povinností v době posledních šesti měsíců anebo neukončil-li vzdělávání vedoucích úředníků v zákonem stanovené lhůtě. Pokud by odvolaný úředník nesouhlasil s důvody odvolání nebo byl-li by odvolán z funkce bez uvedení důvodů, může podat návrh k soudu, aby rozhodl o odvolání z funkce, že je neplatné. Nová povinnost územního celku spočívající v odůvodnění odvolání vedoucího úředníka a vedoucího úřadu z funkce je právním předpokladem pro větší průhlednost při rozhodování o personálních otázkách. Odvolání musí splňovat další náležitosti: Musí být písemné, doručeno odvolávanému úředníkovi a musí obsahovat důvody uvedené v zákoně, jinak je neplatné. Odstupné U úředníků, u nichž dojde k rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany územního celku z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce (organizační důvody) nebo dohodou z týchž důvodů, se vedle odstupného, které jim náleží podle § 60a zákoníku práce, nově zavádí i další odstupné podle nového zákona (§ 13). Úředník tedy může dostat při skončení pracovního poměru z organizačních důvodů: - odstupné podle zákoníku práce (§ 60a), které lze v kolektivní smlouvě, případně ve vnitřním předpisu, zvýšit o další násobky průměrného výdělku, - další odstupné. Odstupné podle zákoníku práce náleží ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Je možné ho však zvýšit v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu o další násobky průměrného výdělku. Je rovněž možné odstupné diferencovat, případně stanovit další podmínky pro jeho zvýšení. Výše dalšího odstupného může být u úředníka od dvojnásobku až po čtyřnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku podle započitatelné praxe. Dvojnásobek průměrného výdělku je při nejméně desetiletém trvání pracovního poměru, trojnásobek u patnáctiletého a čtyřnásobek u dvacetiletého trvání pracovního poměru. Například úředník, který vykonává správní činnosti v územním celku od roku 1990 a bude končit v průběhu roku 2003 pracovní poměr dohodou z důvodů organizačních změn, dostane odstupné minimálně ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku, pokud kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis nebude mít pro odstupné podle zákoníku práce výhodnější úpravu. Další odstupné je výrazem kontinuity veřejné správy a zásady stability úředníků. Do doby pro účely dalšího odstupného se započítává pouze doba trvání pracovního poměru úředníka po 24. listopadu 1990 u územního celku, který rozváže s úředníkem pracovní poměr z organizačních důvodů, u jiného územního samosprávného celku nebo u správního úřadu, a to za podmínky, že v tomto pracovním poměru byly v převážném rozsahu vykonávány správní činnosti. Zápočet doby od 24. 11. 1990 je stanoven proto, že od tohoto data nabyl účinnosti zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení). Tento zákon znamenal přelom v organizaci územní veřejné správy v ČR, a proto se praxe získaná před počátkem jeho účinnosti pro účely dalšího odstupného nezapočítává. Podmínkou je, že v tomto pracovním poměru byly v převážném rozsahu vykonávány správní činnosti. Nezapočítává se však vedlejší pracovní poměr. Způsob zápočtu trvání pracovního poměru od 24. 11. 1990 je pro úředníky velmi výhodný, neboť zákon o státní službě zaměstnanců orgánů státu (účinnost od 1. ledna 2004) podobný výhodný způsob zápočtu neumožňuje. Pracovní pohotovost Dojde-li k vyhlášení krizového stavu ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), zájem na řádném zajištění výkonu veřejné správy může vyžadovat, aby úředník byl na stanoveném místě připraven k výkonu práce. Proto se v zákoně upravuje v § 14 pracovní pohotovost.Toto ustanovení je rozdílné od zákoníku práce, který obsahuje úpravu pro ostatní zaměstnance. Podle zákoníku práce může zaměstnavatel nařídit pracovní pohotovost jedině tehdy, pokud se zaměstnancem tuto možnost předem dohodl a jen v dohodnutém rozsahu. Uplatnění obecné úpravy zákoníku práce se za krizových stavů, například v době povodní a rozsáhlých záplav, ukázalo jako faktor limitující účinnost zásahů orgánů veřejné správy při záchraně životů, zdraví a majetku občanů. Úprava podle nového zákona navazuje na krizový zákon a zlepšuje předpoklady pro jeho uplatnění. Podle nového zákona může územní celek úředníku nařídit pracovní pohotovost na pracovišti nebo na jiném místě. Pracovní pohotovost lze nařídit, jestliže je dán předpoklad výkonu práce přesčas a jen na dobu nezbytně nutnou nepřesahující 400 hodin v kalendářním roce. Škodu hradí zaměstnavatel Úředník se při výkonu veřejné správy vystavuje určitým nebezpečím spojeným s povahou jeho funkce.Oproti zákoníku práce se odpovědnost územního celku jako zaměstnavatele za náhradu škody rozšířila i na prokazatelnou škodu vzniklou úředníku pro plnění jeho pracovních úkolů. Například úředníku bytového referátu obecního úřadu způsobil škodu občan, kterému nebyl přidělen byt. Vedle tohoto druhu škody územní celek je povinen hradit úředníku škodu např. na vnesených a odložených věcech do zaměstnání za podmínek stanovených v § 204 zákoníku práce a za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Odpovědnost územního celku za škodu v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je upravena zákoníkem práce a zákon ji neřeší pro úředníky odchylně. Podmínkou je, že k poškození zdraví nebo k smrti úředníka došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Náhradu škody (např. náhrada za ztrátu na výdělku, bolestné, ztížení společenského uplatnění) však hradí úředníku příslušná pojišťovna, neboť územní celek má povinnost sjednat s pojišťovnou zákonné pojištění pro případy škody za pracovní úrazy a nemoci z povolání. Rozšířené povinnosti úředníka Povinnosti úředníků jsou důsledkem zvláštní povahy činnosti úředníka a v plném rozsahu nahrazují § 73 zákoníku práce. Úprava povinností pro úředníka je oproti zákoníku práce rozšířena a odlišná. Mezi nové povinnosti úředníků např. patří povinnost hájit veřejný zájem, což je souhrn práv a oprávněných zájmů ČR, územního samosprávného celku a fyzických a právnických osob. Významná je úprava povinnosti v případě, kdy se úředník domnívá, že pochybuje o tom, zda příkaz (pokyn) vedoucího zaměstnance je v souladu s právními předpisy. V takovém případě má úředník povinnost pozastavit plnění úkolu a neprodleně o tom písemně informovat vedoucího úředníka, který mu úkol zadal. Spor o zákonnost vydaného příkazu má podle zákona vyřešit vedoucí úřadu, který rovněž má odpovědnost za protizákonný příkaz. I přes písemný příkaz musí však úředník odmítnout splnit úkol, který by byl trestným činem nebo jiným správním deliktem. Jiný postup by mohl ochromit fungování veřejné správy, zejména proto, že úředníci by mohli na základě subjektivního výkladu právních předpisů odmítat plnit příkazy nadřízených. Slušné chování i mimo zaměstnání Nový zákon ukládá úředníkům povinnosti, které jsou povinni plnit nebo dodržovat i mimo zaměstnání. Je to povinnost zdržet se jednání, jež by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku, o povinnost mlčenlivosti a nezneužívání informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného a nepřijímat dary nebo jiné výhody. Zákon odchylně od zákoníku práce upravuje povinnost mlčenlivosti, a to v souladu se zvláštní povahou veřejné správy. Mlčenlivost úředníků nemá na rozdíl od soukromé sféry chránit zájmy zaměstnavatele, ale řádný výkon veřejné správy. Bez anonymity K větší transparentnosti veřejné správy má přispět povinnost úředníka při ústním nebo písemném jednání s fyzickými nebo právnickými osobami sdělovat své jméno, příjmení, úřad, ve kterém je zařazen k výkonu práce a další údaje. Územní celek může v organizačním řádu stanovit, pro které funkce a činnosti lze nahradit toto označení uvedením identifikačního čísla úředníka. Některé další povinnosti úředníků jsou převzaty ze zákoníku práce. Jsou to například: povinnost pracovat svědomitě a řádně, využívat pracovní doby a pracovních prostředků, řádně hospodařit s prostředky svěřenými územním celkem, zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání apod. Úředník si může přivydělávat Úředník nesmí být členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání. Jde tedy o podnikatelské subjekty, jako jsou např. obchodní společnosti, družstva apod. Úředník však může být do uvedených orgánů podnikatelských subjektů vyslán územním celkem, pak mu ovšem nenáleží za tuto činnost odměna. Řídícími orgány jsou např. představenstva akciové společnosti a představenstva družstva, jednatelé společnosti s ručením omezeným, komplementáři komanditní společnosti a u veřejné obchodní společnosti každý ze společníků, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. Ve všech uvedených případech jde o statutární orgány. Kontrolními orgány jsou např. dozorčí rada akciové společnosti nebo kontrolní komise družstva. Výdělečnou činností není však finanční vklad do obchodní společnosti, neboť je nutno rozeznávat členský a zaměstnanecký poměr. Při peněžním vkladu do společnosti zpravidla jde jen o členský vztah, bez osobního podílu člena na činnosti společnosti a řídícího nebo kontrolního orgánu. Na rozdíl od služebního zákona, který upravuje pracovněprávní vztahy zaměstnanců státu a jeho organizačních složek (účinnost od 1. ledna 2004), zákon o úřednících územních samosprávných celků neobsahuje úplný zákaz jiné výdělečné činnosti. Úředník může podle zákona vykonávat jinou výdělečnou činnost se souhlasem územního celku. Souhlas si však musí vyžádat k jakékoliv výdělečné činnosti, ať ji bude vykonávat v pracovněprávním vztahu (např. vedlejší pracovní poměr nebo dohoda o provedení práce), občanskoprávním vztahu nebo jako podnikání (např. podle živnostenského oprávnění). Souhlas si nemusí úředník vyžadovat k činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké, k činnosti znalce nebo tlumočníka vykonávanou pro soud nebo správní úřad, k činnosti v poradních orgánech vlády a ke správě vlastního majetku. Pokud bude např. vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost ve prospěch fyzické osoby (např. odhad nemovitosti pro kupní smlouvu fyzické osoby), musí si vyžádat předchozí souhlas od územního celku. Zákaz výdělečné činnosti úředníků se nevztahuje na správu vlastního majetku. Tím lze rozumět např. vlastnictví domu s nájemními byty, kdy vlastník byty pronajímá za úplatu s cílem především zajistit správu tohoto majetku. Pokud by však vlastník domu poskytoval služby navíc osobním podílem vlastní práce, nad rámec správy vlastního majetku (zajišťování čistého prádla, nákup apod.), šlo by již zřejmě o výdělečnou činnost, k jejímuž výkonu by úředník potřeboval předchozí souhlas územního celku. Podobně by tomu bylo například při správě majetku získaného v restituci, např. pozemků apod. Jestliže by úředník vykonával výdělečnou činnost bez souhlasu územního celku nebo kdyby ji na jeho pokyn neukončil, jednalo by se o porušení pracovní kázně a mohl by z tohoto důvodu dostat výpověď z pracovního poměru. Souhlas s výkonem výdělečné činnosti vydává za územní samosprávný celek orgán, který je podle zvláštních předpisů statutárním orgánem územního samosprávného celku /např. podle § 69 odst. 2 písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích plní funkci statutárního orgánu ředitel krajského úřadu/. Ladislav Jouza, právník Pokud by odvolaný úředník nesouhlasil s důvody odvolání nebo byl-li by odvolán z funkce bez uvedení důvodů, může podat návrh k soudu, aby rozhodl o odvolání z funkce, že je neplatné. |
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den,
dnes zní zákoník práce a zákon o úřednících po novele jinak. Můžete prosím dát výklad k zákonu o úřednících § 12, odst 4 poslední část věty a k zákoníku práce § 73 a) odst. 2, poslední část věty. Jde o to, že vedoucí úředník nemá nárok na odstupné, ale jiný vedoucí zaměstnanec ano?