MIKROREGION NOVOŘÍŠSKO POMÁHÁ OŽIVOVAT ODLEHLÝ KOUT VYSOČINY

Jaké jsou možnosti dalšího rozvoje mikroregionu, o tom jsme hovořili s jednatelem firmy Starkon Nová Říše, s. r. o., Jiřím Kovářem, který je zároveň neuvolněným starostou v Bohuslavicích, s tajemníkem Obecního úřadu v Nové Říši Josefem Nedvědem, jenž je i neuvolněným starostou v Markvarticích, účetní poradkyní Marií Prknovou, bývalou dlouholetou starostkou obce Černíč, s administrátorem římskokatolických farností ve Staré Říši a Rozseči P. Norbertem Pavlem Roušem, OPraem., a s místostarostou v Nové Říši Jiřím Slámou.

Josef Nedvěd: Vlastně ani nevím, jak bych naši oblast měl charakterizovat. Pochopitelně nelze pominout osmisetletá historie premonstrátského kláštera, který po staletí určoval duchovní, sociální, kulturní, ale i hospodářský rozvoj celého regionu. Dosud je tento klášter jednou z nejvýznamnějších historických a kulturních památek celé Českomoravské vrchoviny. Nelze však ani přehlédnout malebnost naší krajiny, která ještě není zcela doceněna turisty, ač se v hojném počtu sjíždějí do nedaleké Telče. Ano, Vysočina je krásná, ale její drsnější ráz příliš nepomáhá místnímu zemědělství, nota bene když se agrární sektor v celé zemi nyní nachází v útlumu. Naproti tomu se tu začínají dávat dohromady obce, i když je k tomu svým způsobem také dohání nutnost společně vytvářet některé rozvojové projekty, s nimiž mají větší šanci dosáhnout na dotační tituly. Příkladem je i náš mikroregion Novoříšsko, zahrnující již dvanáct obcí s celkem zhruba tři a půl tisíci obyvateli. Nu a v neposlední řadě k naší oblasti také patří přibližně desetiprocentní průměrná míra nezaměstnanosti, slabší dopravní obslužnost některých lokalit v řídčeji osídleném území apod.

ZBYTEČNĚ MOC NEZAMĚSTNANÝCH

Jiří Kovář: Nezaměstnanost zde skutečně je. Ale v mnoha případech nikoliv proto, že by zde byla nouze o pracovní příležitosti. Naše firma Starkon Nová Říše, s. r. o., provádí stavební práce, včetně rekonstrukcí historických budov, přičemž je s to dodávat stavby na klíč, zabývá se truhlářskou a klempířskou výrobou, vyrábí kancelářský nábytek, zajišťuje obchodní a inženýrskou činnost, provádí zemní práce a autodopravu a k jejím 150 zaměstnancům bych okamžitě mohl přijímat další. Například nám chybí takových dvacet lidí do truhlářské dílny, kde bychom rádi zavedli práci na tři směny. Nyní v únoru uvádíme do provozu pásovou pilu, abychom lépe zhodnotili vlastní kulatinu, a v Bohuslavicích připravujeme otevření palírny. Jsem přesvědčen o tom, že pro lidi, kteří chtějí pracovat, se v našem regionu místo vždy najde. Dokonce i ten, kdo by se chtěl osamostatnit a začít podnikat, ještě i nyní při trošce přemýšlivosti a snahy by nalezl v naší oblasti hluchá místa, která by svou podnikatelskou aktivitou mohl vyplnit. A ani by k tomu nepotřeboval nějaký závratný kapitál.

Jaká je však skutečnost? Když už přece jen do naší firmy přijde zájemce o práci a zjistí, že za osm až deset tisíc korun hrubé mzdy by musel opravdu pracovat, nebývá zase až tak neobvyklé, když prohlásí, že se mu vyplatí zůstat doma a žít dál jako nezaměstnaný ze sociální podpory a přídavků na děti.

Jiří Sláma: Obec sama těžko může někoho přinutit k tomu, aby byl aktivnější a hledal si práci. Spíše se snaží podpořit ty, kdo už takto aktivní jsou a jako podnikatelé či živnostníci vytvářejí další pracovní příležitosti v místě. Takže například pokud nejde o rozsáhlejší zakázku, na niž by obec musela vypsat výběrové řízení, zásadně se snažíme menší práce pro obec zadávat místním firmám a živnostníkům. Tak tomu bylo například při rekonstrukci hřbitova, který slouží nejen Nové Říši, ale hned sedmi obcím najednou a který má nyní zgruntu opravenou zeď, nové chodníky i osvětlení. Mimochodem, rekonstrukci hřbitova jsme mohli provést i díky dotaci z programu Phare. Podobně jsme postupovali, když jsme potřebovali opravit most či když se třeba ucpe obecní kanalizace.

PROJEKTOVÍ MANAŽEŘI OBCÍ?

Josef Nedvěd: Rekonstrukce hřbitova je typickým příkladem spolupráce obcí v mikroregionu. Víte, my si většinu projektů, s nimiž usilujeme o dotace a podporu - ať už z národních dotačních titulů nebo z programů Phare či SAPARD - připravujeme sami, bez pomoci různých konzultantů či agentur nabízejících zpracování projektů. Připouštím, že to není jednoduché a že naše síly zde v Nové Říši stačí tak na přípravu dvou, tří projektů ročně. Proto ani nemůžeme vyrábět projekty, takříkajíc do šuplíku, a jen je při vhodné příležitosti, vytáhnout, oprášit a položit na stůl. Naproti tomu zase náš obecní úřad v Nové Říši, která je centrem mikroregionu, poskytuje některým obcím, jež o to projeví zájem, pomoc s projekty. Ale běžné je i to, že v rámci mikroregionu se pár obcí domluví a projekt vypracuje společně. Výhodou našeho mikroregionu je, že máme již zpracovanou strategii jeho rozvoje, což je dokument, který nabývá na stále větším významu a například u projektů pro program SAPARD se, jak známo, dokonce striktně trvá na tom, aby z této strategie vycházely. My jsme na zpracování tohoto dokumentu obdrželi dotaci z programu Phare, ale pojali jsme jej poměrně volně, aby nás příliš nesešněrovával. Ale proč to všechno říkám? To proto, že asi už není příliš daleko doba, kdy mikroregiony budou možná zaměstnávat vlastní manažery pro přípravu a realizaci projektů. Koneckonců stejně by měl být pod projektem podepsán někdo s kulatým razítkem či s licencí. Tak proč takového odborníka nemít "doma", aby dobře znal místní problematiku a všechny souvislosti a nevytvářel pro nás projekty někde daleko od "zeleného stolu"?

P. Norbert Pavel Rouš, OPraem.: Myslím, že tahle myšlenka pana tajemníka skutečně nemusí být zase až tak daleko od realizace. Kdo je alespoň trochu schopný, má dnes své povolání a do něho investuje celý svůj um a svůj čas. Pokud neuvolnění starostové chystají doslova na koleně a po večerech projekty, s nimiž pro své obce usilují o desetitisícové, statisícové nebo dokonce možná i miliónové dotace, pak taková situace dlouhodobě určitě není udržitelná.

Marie Prknová: S tím samozřejmě souhlasím. S panem farářem chystáme některé projekty občanského sdružení Great, které pracuje s dětmi a mládeží. A tak vím, že pro neprofesionály je dnes už velmi obtížné vyhovět všem zadáním, obsaženým v dotačních titulech. Ale musím se taky sama sebe ptát, zda tenhle nikoliv snad politický, ale ekonomický tlak, vyjádřený ve zkratce "Chceš dotaci? Sdruž se napřed do mikroregionu!", není předstupněm toho, že se obce, byť někde třeba i se skřípěním zubů, budou zase volky nevolky jednou slučovat. Pochopitelně je mně jasné, že než se zabývat jedním dílčím úkolem v jedné malé obci je jistě efektivnější řešit jej společně v několika obcích najednou. Ale asi ještě nedoceněná bývá role mikroregionů fungujících jako zdroje informací pro v nich sdružené obce.

STAČILO PODÁNÍ RUKY...

Josef Nedvěd: Odněkud svrchu diktované slučování obcí by se jistě nikomu u nás nelíbilo. Ale měl bych jeden příklad na okraj: V roce 2000 se v Nové Říši sešli starostové patnácti okolních obcí, aby společně posoudili možnost vzniku mikroregionu. Dvanáct z nich se domluvilo, že vznikne dobrovolný svazek obcí Novoříšsko s přirozeným centrem v Nové Říši, kde je základní škola, stavební úřad i matrika. Tehdy nám k vytvoření neformálně fungujícího svazku obcí stačilo pouhé podání ruky. Loni na jaře jsme vzhledem k dotačním titulům Ministerstva pro místní rozvoj i několikrát ohlašovanému programu SAPARD toto někdejší podání ruky stvrdili zakladatelskou smlouvou, stanovami a dokonce už máme nyní i IČ. Přitom mezi sebou spolupracujeme stejně dobře jako dříve.

Jiří Sláma: To mohu potvrdit. Například v Nové Říši budujeme na mateřské škole přístavbu pro jedenáct bytů, určených hlavně začínajícím mladým rodinám. Už jsme informovali okolní obce, že tyto byty budou k dispozici i jejich občanům. Dokonce se nám už ze Staré Říše přihlásil první zájemce. Podobně chceme nabídnout ostatním obcím z mikroregionu možnost umístit jejich seniory v domě s pečovatelskou službou, který stavíme v objektu premonstrátského kláštera. Podle výsledků průzkumu, který jsme provedli ve všech obcích, staří lidé nechtějí odcházet do domovů důchodců či domů s pečovatelskou službou mimo region, který dobře znají a v němž ještě žijí jejich vrstevníci a přátelé. Dokonce nemají zájem trávit své stáří ani jen v poměrně blízké Telči. Naopak život v Domě s pečovatelskou službou v Nové Říši by se jim zamlouval. Vždyť sem chodili do školy, do kostela, sem jezdívali za taneční zábavy a tady mají ještě i nemálo známých a kamarádů. Dům s pečovatelskou službou, v němž jsme pro každý byt dostali od Ministerstva pro místní rozvoj dotaci ve výši 700 tisíc korun, by měl začít sloužit svému účelu už letos na podzim. Bude jej provozovat obec a po dvaceti letech přejde do majetku katolické Charity, která má se správou zařízení tohoto druhu bohaté zkušenosti. Snad nebude od věci, když řeknu, že už teď se nám hlásí i šest zájemkyň, zejména mladých maminek, o zaměstnání v tomto domě.

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ GREAT

P. Norbert Pavel Rouš, OPraem.: Náš Klášter řádu premonstrátů je přirozenou součástí mikroregionu, který, jak už zde ostatně bylo připomenuto, po staletí dával rozvoji této oblasti impulsy. Své poslání vidíme ve třech rovinách. V duchovní - jíž mám na mysli i pomoc při zkvalitňování soužití zdejších lidí a zprostředkování tradičních duchovních hodnot, které vždy bývaly v tomto koutě Vysočiny hluboce zakořeněné. S tím souvisejí také naše různé vzdělávací programy. Další rovinou je pak činnost kulturní. Můžeme v ní mj. těžit z odkazu předchozích generací našich bratrů premonstrátů a kněží. Klášter je například schopen nabídnout překrásnou knihovnu, která má 20 tisíc svazků, 88 rukopisů z 12. století a 55 prvotisků z roku 1500. Škoda jen, že část knihovny vzala za své po likvidaci kláštera komunistickým režimem v roce 1950! Je zde kostel sv. Petra a Pavla, jehož vnitřní stěny jsou vyzdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 1766 až 1767. Tedy toho mistra, který v Praze vyzdobil chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. V našich prostorách, žel pouze v létě, lze pořádat například i koncerty, výstavy a jiné kulturní akce. V sezóně turistům a dalším návštěvníkům nabízíme prohlídky kláštera i muzea Otokara Březiny, který v Nové Říši strávil jako učitel 13 let svého života a čerpal tu inspiraci pro podstatnou část svého básnického díla. Podobně si lze prohlédnout síň věnovanou významným hudebním skladatelům bratřím Pavlovi a Antonínu Vranickým, z jejichž rodu odvozuje svůj původ i bývalý rakouský kancléř Wranitzky. A konečně je tu rovina sociální. O společném projektu obce a kláštera na dům s pečovatelskou službou již byla řeč. Ale já bych rád připomněl i náš úkol duchovní kultivace člověka, aby se uměl zodpovědněji postavit k úkolům kolem sebe a byl ochoten na nich spolupracovat. Jestliže tu pan Kovář hovořil o lidech, kteří raději žijí na sociální podpoře místo toho, aby se snažili obstarat si zaměstnání, pak je tato jeho zkušenost i výzvou pro nás. Bohužel, dnes se opravdu musí mnoha lidem zprostředkovávat a vštěpovat poznání, že slušný a důstojný člověk pracuje.

Proto začínáme u dětí a mládeže. Pro ně vzniklo občanské sdružení Great se sídlem ve Staré Říši, jež se zaměřilo na pomoc při vyplnění jejich volnočasových aktivit. Nebudu-li počítat fotbalové kluby, které však přece jen mají striktně vymezený prostor pro činnost, pak v našem regionu není vlastně žádná jiná organizace, která by soustavně ovlivňovala náplň volného času dětí a mládeže. Sdružení Great už loni představilo šest vlastních projektů, jako jsou workshopy a poznávání starých řemesel, která i zde v kraji mají tradici a k nimž patří rovněž výroba keramiky.V Bohuslavicích vzniká keramická dílna propojená s místním podnikatelem v tomto oboru. Rádi bychom otevřeli grafickou dílnu, protože nám už fungují grafické a výtvarné kroužky a díla, která v nich vznikají, chceme množit, tisknout a vystavovat. Teď jen sehnat sponzora či se vejít do nějakého šikovného dotačního titulu, aby se v grafické dílně mohlo co nejdříve začít pracovat. V nově zrekonstruované tělocvičně ve Staré Říši úspěšně vzniká florbalový oddíl. Chceme mikroregionu nabídnout i vydávání místního zpravodaje. A jestliže jsem před chvílí hovořil o nutnosti získat peníze na činnost sdružení Great, pak si chceme vytvořit i vlastní, byť jistě ne vše řešící zdroj příjmů. Hodláme totiž v Nové Říši otevřít klub s čajovnou a kavárnou a dost možná, že tam dojde i na videoprojekce. Takovéto možnosti vyžití mládeže v jejím volném čase zde v mikroregionu chybějí. Pokud se nám náš záměr podaří naplnit - a já o tom nepochybuji - vytvoříme dvě, možná dokonce tři nová pracovní místa pro personál klubu. A protože naše aktivity nechceme vykonávat bez koordinace s mikroregionem, podáváme jako občanské sdružení v tyto dny do něho přihlášku.

Josef Nedvěd: Ono je to tak: Starostové a představitelé mikroregionů se denně utápějí v problémech, jak zajistit peníze na vybudování kanalizace, na plynofikaci, na to, aby obec byla napojena na čistírnu odpadních vod, fungoval v ní odvoz odpadu či aby v ní nebyly hluché telefony a svítilo veřejné osvětlení. Prostě je to denní kolotoč řešení základních potřeb obcí. Na prahu třetího tisíciletí by jistě bylo ostudou obce a mikroregionu, pokud by tyto jejich základní funkce nefungovaly. Jenže někdy můžeme snadno přehlédnout, že ani vymoženosti moderní doby tohoto druhu ještě nemusí vést samy o sobě k tomu, aby se lidé se svou obcí zcela ztotožnili. Nemohu říci, že by na Novoříšsku nebyl bohatý spolkový život: Jsou zde aktivní hasiči, sportovci, myslivci... Ale činnost občanského sdružení Great má širší záběr a rozhodně přispívá k dalšímu povznesení regionu. A berme tuto práci sdružení rovněž i jako apel na to, aby mikroregion viděl své poslání i ve větší součinnosti s organizacemi tohoto typu.

IVAN RYŠAVÝ