Firmy provozující recyklační zařízení na zpracování stavebních odpadů musejí mít od letošního 1. ledna souhlas k provozování zařízení, využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Souhlas vydává orgán kraje v přenesené působnosti. Tuto povinnost stanovuje § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb.,...
| Firmy provozující recyklační zařízení na zpracování stavebních odpadů musejí mít od letošního 1. ledna souhlas k provozování zařízení, využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů. Souhlas vydává orgán kraje v přenesené působnosti. Tuto povinnost stanovuje § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
V současnosti se recyklaci stavebního odpadu zabývá kolem 25 firem, které k tomuto účelu provozují asi 38 recyklačních linek, z nichž je zhruba 95 % mobilních. Tyto recyklační linky využívají provozovatelé ve svém trvalém působišti jenom po určitou dobu, větší část roku se pohybují v různých lokalitách celé republiky. Každá mobilní linka změní v jednom roce přibližně patnáctkrát své působiště. Podle zákona č. 185/2001 Sb. požádali všichni provozovatelé recyklačních linek o zmíněný souhlas příslušný krajský úřad, a to podle místa působiště firmy a umístění recyklačního zařízení. Pro případ recyklace stavebních odpadů v jiných regionech či na území jiných krajů jsou však podle uvedeného zákona vyžadovány nové souhlasy (včetně všech příloh daných zákonem). Praxe je taková, že jednotlivé kraje přistupují k udělování potřebného souhlasu odlišně. Některé vycházejí ze souhlasu vydaného v místě sídla firmy, jiné zase tvrdí, že mobilní výjezd recyklační linky například na týdenní akci není téměř možný, protože připravit a splnit všechny podmínky dané zákonem (evidence materiálu, odběry kontrolních vzorků na výluhy, převzetí odpadu, pravidelný monitoring a podobně) se nedá fyzicky stihnout. Takový přístup by mohl vést zcela jednoznačně k zániku recyklace stavebních odpadů mobilními linkami, což jistě neměl zákonodárce na mysli. Je to také v rozporu se zpracovávanými koncepcemi odpadového hospodářství krajů. Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR (ARSM), která sdružuje 23 firem, proto požádala o stanovisko legislativní odbor Ministerstva životního prostředí (MŽP). Ten ve svém vyjádření (ze dne 23. 10. 2002, č.j. 410/3223/02) potvrdil, že "...dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, lze zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů provozovat pouze na základě rozhodnutí kraje, vydaného v přenesené působnosti. Podle § 78 odst. 6 to znamená, že v případě mobilních recyklačních zařízení musí jejich provozovatel získat souhlas od všech krajských úřadů, v jejíchž obvodu činnost provozuje. Pokud orgán kraje v přenesené působnosti zvolí při rozhodování o udělení souhlasu k provozu mobilního zařízení v obvodu své působnosti tzv. zkrácené řízení, tak zřejmě využije jako jeden z podkladů souhlas k provozování tohoto zařízení vydaný orgánem kraje v místě sídla firmy a ve svém obvodu již posoudí pouze přijatelnost provozování činnosti v konkrétním místě svého obvodu, nebude to v rozporu s právními předpisy a z hlediska požadavků praxe jej legislativní odbor MŽP může doporučit." I přesto, že udělování souhlasu je plně v kompetenci jednotlivých krajů, ministerské stanovisko by mělo podstatně snížit administrativní náročnost vyřizování souhlasu, a to jak pro provozovatele mobilních recyklačních linek, tak krajské úřady. Miroslav Škopán, prezident ARSM v ČR |
