Infrastruktura města v GIS

Prostředí GIS není pouhá prohlížečka dat. V tomto směru jsou kreslící programy výhodnější, protože všechny údaje, na které je uživatel zvyklý, jsou v kresbě obsaženy. Až zkušený uživatel ovšem ví, že i z "holé" grafiky GIS prostředí získá stejné údaje jako z "obrázku" a kromě toho se mu nabízejí další možnosti.

Jednou ze zásad ukládání dat v GIS je co nejnižší redundance, tj. opakované uložení údajů. Například polohopisný podklad, nejlépe katastrální mapa, je v systému uložen jen jedenkrát a je pro všechny další evidence zobrazován z tohoto jednoho zdroje. Tento přístup má kromě jiných tu velkou výhodu, že každou změnu v tomto podkladu je nutné provést jen jednou a automaticky je tato změna ihned zobrazena ve všech dalších dokumentacích a aplikacích, které tento podklad využívají.

Vlastní evidence prvků infrastruktury zahrnuje širokou škálu evidovaných údajů. Minimální evidencí je zachycení polohy a tvaru prvků (např. průběhu vedení), čímž je již potvrzena existence prvku až po bohatou výbavu atributů, které zachycují nejen technologické a provozní parametry, ale též údaje o údržbě a náklady na provoz jednotlivých částí infrastruktury. Uživatel tak získá aplikační programy, které jej vedou při zadávání i využívání údajů. Jako příklad lze uvést veřejné osvětlení, kde minimem zobrazení je evidence polohy světelných bodů a poloha vedení. V dalším stupni jsou evidovány typy stožárů a osvětlovacích těles, typy a průřezy kabelů. Na vrcholku je provozní evidence spotřeby elektrické energie v jednotlivých okruzích, datum poslední výměny žárovek, natírání sloupů a desítky dalších parametrů a údajů.

Možností prostředí GIS je i kombinace různých podkladů, např. zobrazení veřejného osvětlení na podkladu leteckého snímku a také rozsáhlá oblast prostorových operací, což jsou v zásadě databázové průniky na základě polohy - např. výběr všech kanalizačních vpustí ve vozovkách.

Požadavky na zpracování

Jestliže chceme naznačeným způsobem údaje o infrastruktuře města do GIS vložit, je nutné, aby byla data určitým způsobem organizována a byly dodrženy určité zásady zpracování. Při převodu údajů z CAD souborů do GIS existuje vžitá představa, že z jednoho digitálního tvaru (CAD výkresu) do druhého (prostředí GIS) lze data převést "zmáčknutím knoflíku" na klávesnici počítače. Možné to sice je, ale až po náročné programátorské práci a hlavně při úzké spolupráci obou stran - jak té, která vytvořila CAD výkres, tak té, která tvoří GIS. Pokud taková spolupráce neexistuje, pak převod jedněch dat z výkresu do GIS je náročný proces, který je ve většině případů unikátní a obsahuje velký podíl "drobné ruční práce", jak označujeme dokreslování grafiky a ruční přenášení údajů.

Jako příklad lze uvést převod vodovodního potrubí z dokumentace skutečného zaměření stavby. Tuto dokumentaci dnes již stavebníci a měřiči zpracovávají v podobě CAD programů a ke kolaudaci předávají výkres zaměření a soubor na disketě. Problémem není ani to, že stavební úřad nemá možnost zkontrolovat obsah souboru (v některých případech je na disketě něco jiného než na výkrese), ale grafický způsob zpracování. Dimenze a druh materiálu potrubí je vždy jen text, uvedený vedle osy potrubí. Takto zadané údaje není možno v žádném případě automaticky připojit k linii potrubí, ale je třeba ručně naplnit - přepsat údaje do databáze atributů linií. Přitom by stačilo jen málo - zpracovatel kresby by mohl tyto údaje již sám vložit do jednoduché databáze, kterou kreslící programy mají, nebo je vložit jako některou vlastnost čáry (např. výšku nebo zdvih).

Dalším problémem jsou bodové značky. V některých případech jsou vykresleny běžnými typy čar a kružnic, což je zcela neuchopitelné, tato "značka" se musí smazat a vložit znovu jako bodový objekt. Ale ani u značek, vložených jako bloky, není vyhráno. Pokud k výkresu není přiložen seznam značek a vysvětlivky jejich názvů, je skutečný význam značky těžko odhadnutelný. Než riskovat špatné zatřídění značky, je nutné převod značek odmítnout. Ovšem výsledný produkt je tím značně ochuzen.

Ještě méně zpracovatelná je nedbale provedená kresba, kde čáry na sebe navazují jen opticky, ve skutečnosti jsou mezi konci čar mezery od několika centimetrů po metry. Takové soubory je jednodušší vykreslit na papír a znovu zdigitalizovat.

Bez šance není ani dosud "papírová" dokumentace. Pokud ve výkresech existují transformační body, což nemusí být jen průsečíky souřadné sítě, ale též např. rohy budov, je možno buď transformovat do souřadnic rastrový obraz skenovaného podkladu, nebo podklad přímo digitalizovat na digitizéru. Toto řešení má své výhody - při digitalizaci již přímo vzniká cílová datová struktura GIS, a také je možno vložit do databázových atributů všechny dostupné údaje k čarám i k bodům.

Využití GIS pro pasporty

Při existenci uvedených problémů v převáděných souborech je výsledkem převodu spíše ta minimální verze vložení do GIS. Další doplňování údajů technologických i provozních vyžaduje úzkou spolupráci s provozovatelem příslušného zařízení, několikakolové odstraňování chyb a nedostatků v dokumentaci i v digitálním zpracování. Všechna tato námaha a vynaložené prostředky stojí za to, pokud je výsledkem fungující pasport, který posunuje uživatelský komfort na kvalitativně vyšší příčku.

Mojmír Nováček,

DIGIS, spol. s r. o., Ostrava