Město a povodeň (publikace)

Povodně na Moravě v roce 1997 vyvolaly poměrně širokou odbornou diskusi, týkající se zejména oblasti ekologické, hydrometeorologické a vodohospodářské. Sledována byla i funkčnost jednotlivých systémů protipovodňové ochrany, legislativní rámec problematiky, vliv na psychiku a chování obyvatel apod. Přes tento poměrně značný profesní záběr řada problémů souvisejících s povodněmi zůstala opomenuta a neřešena v celém spektru oborů: od územního plánování přes systémy vodohospodářských opatření v povodích až po organizační opatření při záchraně životů a majetku.

Problémy postižených měst byly v případě povodní na Moravě v roce 1997 řešeny převážně v úrovni okamžitých stavebně-technických opatření, a tedy často i v rozporu s územněplánovacími předpoklady budoucího společensko-ekonomického rozvoje jednotlivých měst.

Tato první fáze pro svoji naléhavost a operativnost nebrala v úvahu a v mnoha případech podcenila význam specifických rysů jejich hmotné, funkční a provozní struktury. Podle autorů publikace však byl tento vliv v mnohých městech rozhodujícím faktorem, který také podstatným způsobem ovlivnil rozsah způsobených škod.

U měst postižených povodněmi v roce 1997 se v mnoha případech prokázala historická prozíravost našich předků a jejich uvážlivost při koncepci urbanistického rozvoje zejména v období průmyslových revolucí koncem 19. a začátkem 20. století. Naopak u mnoha měst překotný ekonomický rozvoj vedl k popření historických povodňových zkušeností a k intenzivní zástavbě rizikových oblastí v okolí řek. Právě rozdílné, individuální přístupy k řece a její údolní nivě prokazatelně ovlivnily v případech povodněmi postižených měst tehdejší rozsah a průběh povodně. Ukazuje se, že je nutné zabývat se kromě vnějších příčin i místními faktory, které jsou nezbytné pro plánování a řízení rozvoje města a při výběru nejvhodnějších způsobů a prostředků k ochraně proti případným dalším povodním.

Řešení problematiky povodní spočívá podle autorů publikace jednoznačně v oblasti územního plánování, tj. v jeho komplexním systémovém pojetí od regionální dimenze příslušného velkého územního celku (např. v rozsahu povodí) až po návrh lokálních protipovodňových opatření na úrovni města. Tato opatření by měla být řešena jako nedílná součást nejen územního plánu města, ale i strategických zásad urbanistického rozvoje.