Na okraj protokolu

Stále platí - každý vystupuje podle toho, jak je oblečen. A naopak: oděv je prvním, podle čeho budeme hodnoceni.

Začněme ženami. Jedině oděvním kodexem (jehož nutným předpokladem nemusí být ošatné) předejdeme tomu, že vedle sebe budou stát dvě pracovnice, jedna v úpravném kostýmu, punčochách a střevících, druhá naproti tomu v sepraných džínsech s nášivkami, diskotékovém "topu" a sportovních botách - tak jako se na nejvyšší úrovni mezi pozvanými Češkami setkáváme s rozptylem od dlouhé večerní róby po joggingovou soupravu. A rafinovaně (ne) oblečená "vamp" dokáže účinně bránit řádnému výkonu služby svojí pouhou přítomností.

Ne všichni image - makeři, vizážisté, stylisté znají a učí veřejně působící muže základní věci pánského oblečení; za všechny jmenujme:

- košile - jen v létě se dovoluje rozepnout vrchní knoflík a povolit vázanku, popř. vyhrnout rukávy, avšak i v létě musejí být malé knoflíčky v rozích límečku a dále vysoké nadmanžetové na rukávech zapnuty (košile by měla mít dlouhý rukáv),

- kravata - motýlek je vždy přípustný, spona do vázanky smí být umístěna jen v její dolní polovině,

- vesta - nemůže být kožená, neměla by ukazovat trojúhelník košile nad kalhotami, nemá být zapnuta na poslední knoflík (ostatní knoflíky se zapínají vždy),

- sako - zapíná se standardně na jediný, a to pasový, knoflík (u dvojknoflíkového saka je to ten horní, u trojknoflíkového prostřední), nikdy na všechny knoflíky,

- plášť - zakrývá sako, povinně včetně rukávů, takže při oblékání se jednou rukou přidrží za límec, druhou rukou sako pod ním a táhneme opačným směrem, záda před usednutím můžeme uhladit.

Co se týká dvouřadého zapínání:

- dvouřadé pláště, saka a vesty budou zdůrazňovat objem, šíři,

- vestu nenosíme k dvouřadému saku,

- konfekční dvouřadé oděvy bude muž nekonfekční postavy vždy navíc zapínat vnitřním knoflíkem.

"Business suite", tedy oděv pro obchodní jednání, je celý včetně košile ve studených barvách, košile může být i bílá, nikdy nebude sytá - tím méně tmavá, barevná může být pouze kravata. Kožený je jen opasek, obuv a zavazadlo, možno-li v téže barvě (hnědé, nebo černé). I u žen se bude požadovat "maskulinnější" vzhled, místo kabelky malá aktovka, boty ne lodičky, celkově střízlivější efekt.

Co se šperků týče: počet prstenů včetně snubního, eventuálně hodnostního je omezen u žen na 4, u mužů na 3, hodinky musí být decentní, a tedy s nevelkým počtem zobrazovaných údajů, pánské mají mít kožený řemínek, u mužů ani náramek, ani jehlici, ani náušnice a nejlépe žádný řetěz, zejména ne u krku, manžetové knoflíčky (zejména na večer) a jeden odznak (večer celokovový, nesmaltovaný) jsou u pánů možné.

Kameny - ať už drahé, polodrahokamy či nepravé - musejí být na den jen malé; a ani ve dne není přípustným materiálem dřevo, tím méně plastik. Psací náčiní, sebeluxusnější pero, nosíme ve vnitřní kapse saka, zevně ho nosí jen snobští zbohatlíci, pojišťovací agenti, dychtiví obchodníci a středoškolští vyučující.

Pánové, při projevu schovejte brýle (alespoň odložte na pultík), zapněte sako (i když je pod ním vesta), gestikulujte oběma rukama (tedy jsou z kapes). I dámy ovšem budou dbát, aby z nich na řečništi nevyčnívala pouze hlava a aby celá (polo) postava byla osvětlena i při zatemnění.

Nebudeme se šířit o všech závazných regulích řádů a jiných vyznamenání, protože bezpodmínečně všechna musejí být dodržena. Speciálně představitelů krajů se týká:

1. Na státní úrovni nejsou vhodná lokální vyznamenání.

2. Skupina vyznamenaných jedinců (několik hejtmanů u velvyslance apod.) musí mít stejný stupeň vyznamenání (všichni buď in natura, en miniature, stužku či rozetu) a měli by mít stejný oblek (nikoli někteří tmavý a jiní frak).

3. Všichni čeští a moravští krajští funkcionáři by se měli zamyslet, jaký způsob užijí při odpolední audienci (před 15 hodinou smoking nelze vzít na ulici, i kdyby ho k vlastnímu slyšení přijímající hodnostář povolil).

Václav Štastný