Voda opadne a co se stane?

Přišly povodně, které zasáhly kromě jižních Čech a Polabí i hlavní město. Povodně, o níž se v Praze hovoří jako o stoleté vodě, na Orlíku dokonce jako o desetitisícileté. Tato čísla, která jsou pouze pomocnými statistickými pojmy, se tváří, že žijícím občanům již podobná pohroma nehrozí. Největší hrozbou je, že tomu uvěříme.

Politické zájmy, plánující v horizontu volebního období, které je kratší než sto let, mohou bohužel rozhodnout, že voda nehrozí a že to, co se nazývá krizové řízení, vlastně ani tak moc nepotřebujeme. V roce 1995 vyšel v Lidových novinách obsáhlý článek, zabývající se rizikem stoleté vody pro Prahu. Vše, co se může stát, jsme věděli. A stalo se to přesně tak...

Minulé i dnešní hrozby

Poprvé se rizika většího rozsahu začala brát vážně s nebezpečím fenoménu Y2K. Možná, že už řada lidí zapomněla, o co se jednalo. Hrozilo, že na přelomu roků 1999 a 2000 může dojít k haváriím počítačových systémů a v důsledku toho ke kolapsu části infrastruktury státu. V souvislosti s tímto fenoménem vznikl monitorovací a vyrozumívací systém MONIS a byl vytvořen Národní krizový plán. Nejednalo se však ve své podstatě o problém výpadku počítačů či počítačových sítí, ale šlo o hrozbu kolapsu infrastruktury, tedy o hrozbu, která je nebo může být logickým důsledkem mnoha jiných uskutečněných hrozeb, ať se jedná o povodeň, jinou živelní pohromu nebo teroristický útok.

Hrozba Y2K byla jasně vymezená, s definovaným časem, kdy se může hrozba stát skutečností. Využití systému, jako je MONIS, v dobách "mírových", kdy nehrozí bezprostřední riziko, bohužel není nijak přehnaně podporováno. V době, kdy udeří problém a hrozba se stává reálnou, není zase čas se zabývat rozběhem, byť existujícího systému, jehož užití není denní zvyklostí lidí, kteří by jej mohli s výhodou využít pro umísťování např. autorizovaných informací, organizování humanitární pomoci apod.

Moudří kráčejí vyrovnaným krokem a blázni kolem nich tančí dobové tance, napsal kdysi Franz Kafka... Mezi ty moudré nepochybně patří například Správa státních hmotných rezerv, která již několik let disponuje informačním systémem ARGIS, který slouží k evidenci a správě nouzových zdrojů, tj. prostředků a zásob, které jsou určeny pro krizové situace, stavy nouze, jako byly například letošní srpnové povodně. Právě při těchto povodních byl systém ARGIS úspěšně využit, ovšem o tom se nepíše, protože když něco funguje, nebývá to mediálně zajímavé. Pro média je zajímavé hrdinství, řešící improvizovaně důsledky něčí nedbalosti či nepřipravenosti. To je ostatně základním principem i všech akčních, zejména katastrofických filmů, kde osamělý hrdina kompenzuje totální profesní impotenci kompetentních složek státu, obvykle USA.

Hrdinství si nepochybně zaslouží úctu, zejména jedná-li se o záchranu života. Nicméně ke kroku moudrých patří i úvahy o tom, jak se vyvarovat nutnosti podnikat hrdinství, jakým způsobem odklonit hrozbu nebo alespoň zmírnit její následky.

Plánování a prevence

Jednou z neoddělitelných součástí krizového řízení je plánování a prevence. V případě krizového se nejedná o zásah integrovaného záchranného systému, i když si to možná leckdo myslí. Pokud by tomu tak bylo, mohli bychom tento princip zobecnit na řízení jako takové a podle tohoto modelu by například řízení firmy spočívalo v tom, že budeme podnikat záchranné kroky až nastane ve firmě závažný problém. To by asi moc firem na tom trhu nezbylo, viďte?

ARGIS je právě takovým příkladem tiše fungujícího systému, který se stará o to "být připraven". Pokud bychom se podívali na mapku okresů a zjistili, jak se který okres stará o naplnění systému ARGIS "svými" daty, zjistíme pozoruhodnou věc. Nejlepší, prakticky 100% naplněnost informacemi vykazují ty okresy, které byly postiženy povodněmi v roce 1997. Tyto okresy v případě situace, jakou je například právě povodeň, nemusejí v řadě případů zoufale volat, že potřebují to či ono, protože informace o tom, kde mají potřebné prostředky k dispozici, mají jednoduše k dispozici.

Celý národ žije v době psaní tohoto článku povodněmi. V tragédii záplav zcela logicky ustupují do pozadí další problémy, jako je například summit NATO v Praze, bezpečnostní riziko, které není zanedbatelné. Kdyby se dejme tomu 20. září 2001 někdo zeptal, jaké největší riziko nám hrozí, nikdo by nejmenoval Vltavu, ale Usámu bin Ládina. Kde je riziko terorismu, když Bedřich Smetana stojí na pražském nábřeží ve své Vltavě po pás? Raději se nebudeme pokoušet o úvahu, kdyby skuteční teroristé chtěli Prahu zasáhnout, jakou mají skvělou příležitost, když je město po pás ve vodě...

Zkusme kráčet po vzoru moudrých vyrovnaným krokem...

Mezinárodní konference

Již několik let existuje webová adresa www.emergency.cz - portál krizového řízení České republiky. Jeho cílem je být jednak určitým rozcestníkem pro informace, týkající se krizového řízení, jednak být seriozním katalogem - knihovnou oborových informací, vztahujících se ke krizovému řízení. Tato aktivita usiluje o osvětu a realizaci užitečných věcí. Informace na tomto portálu jsou katalogizovány podle Národního metadatového standardu, který je založen na standardu Dublin Core. V rámci portálu existuje "krizový klub" - Klub "K", neformální společenství lidí, kteří pracují v oblasti krizového řízení a chtějí jakkoliv přispět k osvětě, šíření informací a realizaci dobrých a užitečných nápadů.

Každoročním projevem existence portálu je pořádání ve dnech 27. a 28. listopadu 2002 v hotelu Olšanka mezinárodní konference "Současnost a budoucnost krizového managementu". Mottem letošního 5. ročníku je otázka, zda "Umíme zajistit bezpečný svět?". Při pořádání této mezinárodní konference, jejíž příprava trvá zhruba 10 měsíců, je obtížné zajistit program, odrážející momentálně katastrofální události ve světě či u nás. Nicméně lze doufat, že účast lidí, kteří se podíleli na záchranných pracích v New Yorku či v nizozemském Enschede, nezklame popovodňové obecenstvo. Informace ke konferenci jsou pravidelně doplňovány na

www.emergency.cz. konference 2002.

Michal Vaníček,

T-SOFT, s. r. o.