Evidence na Veřejných pohřebištích

Předchozí právní úpravy, platné u nás od roku 1955 v podobě Opatření ministra zdravotnictví a později vyhlášek téhož ministerstva o úmrtí a o pohřebnictví, obsahovala ve věci evidence pouze jednu větu, ukládající správě pohřebiště povinnost vedení řádné evidence o uložení těl a uren do hrobů a hrobek, a to až od roku 1988. Nedostatečnost povinnosti o evidenci i na pohřebištích měl v roce 1969 řešit zaváděný systém prvotní evidence pro služby pohřební, kremační a hřbitovní, publikovaný v příloze tehdejšího Provozního zpravodajství Ministerstva vnitra ČR - civilně správního úseku. Na pohřebištích se mj. zaváděly karty hrobových míst, které měly nahradit do té doby obvyklé hřbitovní knihy. Ty nejenže potřebám praxe nevyhovovaly, ale při jejich zavádění do nich nejeden provozovatel nepřenesl údaje z evidence předchozí.

Údaje o lidských ostatcích

Zákonem upravená povinnost vedení evidence u provozovatele veřejného pohřebiště se týká v zásadě tří okruhů údajů.

Předně to jsou údaje o lidských ostatcích na pohřebišti bez ohledu, zda se jedná o lidské ostatky pohřbené uložením do hrobů a hrobek nebo lidské ostatky pohřbené zpopelněním.

K povinným údajům vedení této evidence od 1. ledna 2002 patří:

Jméno a příjmení osob, jejíchž lidské ostatky jsou na veřejném pohřebišti uloženy. Evidence těchto údajů byla obvyklá i dosud a s jejich aplikací dle zákona by neměly být zásadní obtíže (pokud tyto údaje ovšem dosud byly evidovány).

Údaje o místě a datu narození a úmrtí a rodné číslo. Oproti dosavadním zvyklostem budou údaje o datu a místě narození včetně rodného čísla zpravidla nové a jejich zjišťování provozovatelem pohřebiště, není-li současně provozovatelem pohřební služby ani snadné. V případech pohřbívání lidských pozůstatků ukládáním do hrobů a hrobek provozovatel pohřebiště může potřebné údaje získat z "Listu o prohlídce mrtvého" (dle § 7 odst. 2) zákona je provozovatel pohřební služby oprávněn převzít lidské pozůstatky ke sjednanému pohřbení mj. jen tehdy, je-li úmrtí doloženo listem o prohlídce mrtvého vystaveným prohlížejícím lékařem ...). U ukládání zpopelněných lidských ostatků je zcela odkázán na informace pozůstalých a od 1. ledna 2002 i na údaje, kterými má být opatřena urna provozovatelem krematoria. Mezi tyto povinné údaje na urně nepatří rodné číslo zesnulé osoby a bude nutné vycházet zpravidla jen ze sdělení pozůstalých. Praxe však ukazuje, že mnohdy žadatel o uložení urny s ostatky na veřejném pohřebišti rodné číslo nezná a nebo se snaží dokázat, že o něm neví.

Osobně se domnívám, že zavedení povinnosti evidence rodného čísla zemřelé osoby je nadbytečné a v nejednom případě i velmi obtížně realizovatelné.

Údaje o datu uložení lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků včetně určení hrobového místa a hloubky pohřbení. U zpopelněných lidských ostatků i způsob uložení (v kolumbáriu, v urnovém háji, na rozptylové loučce, v hrobě apod.) a v případě vsypu i místo jejich uložení. Na prvý pohled by se mělo jednat o údaje, kde zejména určení místa uložení a hloubky hrobu by mělo být i v minulosti běžné (i cenou se rozlišoval výkop hrobu normální a prohloubený). Z řady seminářů i jiných poznatků je však zřejmé, že u řady provozovatelů pohřebišť bude tato evidence zaváděna nově. Mimo jiné i proto, že dosud užívané tiskopisy, zavedené na sklonku 60. let s takovým údajem vůbec nepočítaly.

Údaj o nebezpečné nemoci pokud osoba, jejíž lidské pozůstatky byly uloženy do hrobu nebo hrobky, byla touto nemoci nakažena. I tento požadavek je zcela na místě, bohužel v minulosti byl velmi opomíjen. Zákon však neřeší jak, respektive kdo má povinnost tuto skutečnost provozovateli pohřebiště věrohodně sdělit. Zatím nezbývá, než čerpat i v této skutečnosti z "Listu o prohlídce mrtvého" a povinnost jeho doložení v případě pohřbení uložením do hrobů a hrobek důsledně vyžadovat i od pohřebních služeb.

Vedení veškerých předepsaných údajů dle zákona je účinné od 1. ledna 2002. Avšak z praktického hlediska je právě znalost údajů o místě a hloubce uložení naposledy pohřbených lidských pozůstatků důležitá tehdy, máme-li provést další pohřbení do téhož hrobu před uplynutím tlecí doby. Dle § 22, odst. (3) zákona můžeme tak být učiněno jen tehdy, můžeme-li lidské pozůstatky uložit nad úroveň naposledy pohřbených pozůstatků a vrstva ulehlé zeminy nad rakví bude činit nejméně 1 metr. Bude tak účelné právě tyto údaje doplnit, a to zpětně i za tolik let, jaká je délka tlecí doby.

Údaje o nájemci

Druhý okruh se týká údajů o nájemci (případně spolunájemcích) hrobových míst /to je jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu a rodné číslo (u právnických osob obchodní jméno nebo název firmy, sídlo a identifikační číslo)/. Až na rodné číslo jde o údaje i dosud běžné, bez kterých vlastně žádné pohřebiště nemohlo řádně existovat ani dosud. Pro mnoho provozovatelů pohřebišť bude snad nový údaj o rodném čísle, který však považuji za velmi potřebný a praktický (mj. k přesnému určení nájemce). Bez těchto údajů nelze účinně plnit základní povinnosti provozovatele tak jak je stanoví ustanovení § 20 zákona.

Údaje ostatní

Do třetího okruhu patří údaje ostatní, avšak neméně důležité jako:

Povinný údaj o datu uzavření smlouvy, doby jejího trvání (od - do v celém datu, odkaz jen na letopočet je nedostatečný) a údajů o změně smlouvy. Vedle těchto povinných údajů bych doporučil evidovat i číslo smlouvy, datum účinnosti (nemusí být shodný s datem uzavření smlouvy) a smluvní cenu včetně jejího rozdělení na nájem místa a služby s nájmem související (nutnost tohoto rozdělení je dána předpisy z oblasti cen).

K povinným patří i údaj o hrobovém zařízení hrobového místa, údaje o zákazu pohřbívání a době jeho trvání, pokud byl zákaz vydán. Zejména údaje o hrobovém zařízení považuji za nezbytné k případnému naplnění ustanovení části zákona, zabývající se otázkami ukončení nájmu, vyklizení místa a zejména nakládání s věcmi opuštěnými. V nejednom případě můžete být o podání informací ve věci hrobového zařízení oslovení soudy (v rámci pozůstalostních řízení) či dokonce vyšetřovateli v těch málo příjemných případech.

Zákon předepisuje i vedení evidence o dalších skutečnostech, pokud nastaly: - k § 29 odst. 4 a 5 - týká se povinností předložit dosavadním uživatelům hrobových míst návrh smlouvy o nájmu hrobového místa, pokud takové smlouvy již nejsou uzavřeny písemně, případně údaje o tom, jak bylo s takovými místy nakládáno. - k § 20 písm. e) - skutečnosti o nedostatečné tlecí době pro dané hrobové místo, - k § 20 písm. g) bodech 3 až 6 - týká se souvislostí při rušení pohřebiště a obdobně i postupu při ukončení nájmu, pokud si nájemce neodebere hrobové zařízení včetně urny.

K těm nepovinným, na které nelze vázat vznik smlouvy, mohou patřit i údaje o vlastníku hrobového zařízení, není-li totožný s nájemcem, záznam o úhradě ceny nájmu a služeb spojených, případně rozsah a četnost objednaných individuálních služeb při údržbě hrobů a podobně.

Je zcela zřejmé, že takovouto evidenci zajistíme nejlépe s použitím výpočetní techniky a vhodného softwaru. V současnosti je na trhu několik nabídek, které se danou tématikou zabývají a je na provozovatelích, aby si uvážlivě a po ověření vybrali ten nejvhodnější. Bude to však jen začátek přechodu na novou evidenci. Daleko náročnější, zejména časově, bude potřebné údaje zavést. Z vlastní zkušeností mohu potvrdit, že je to práce náročná na čas, pečlivost a trpělivost zejména tam, kde i základní evidence dosud chyběla. Teprve s odstupem času můžeme očekávat návratnost.

Václav Graf