Územní plánování na SEMILSKU

V Moderní obci č. 8 (str. 20 - 21) jsme zveřejnili článek o územním plánování obcí Rovensko pod Troskami a Ktová, v tomto příspěvku se budeme zabývat územním plánováním ve středním a severním regionu, konkrétně v obcích Libštát, Košťálov, Vítkovice a Vysoké nad Jizerou.

Tradiční vazby a přirozenou spádovost k okresnímu městu Semily z hlediska dojížďky do zaměstnání i do škol a za službami mají následující dva sídelní útvary, jejichž vývoj se také vzájemně silně ovlivňuje.

Libštát

Městečko se rozkládá v podhorské oblasti Krkonoš, 11 kilometrů jihovýchodně od okresního města, na rozloze 1013 ha. K 1. lednu 2000 zde žilo 975 obyvatel v průměrném věku 35,4 let. Podle původního názvu Liebstadtl je možno usuzovat, že bylo založeno již ve 13.století, kdy Přemyslovci zakládali osady a povolávali sem Němce. S rozvojem textilního průmyslu koncem 80. let minulého století dostává obec statut městysu, zřizuje se železniční trať a nové silniční spojení s Lomnicí nad Popelkou. Počátkem našeho století měl Libštát již více než 220 domů s 1600 obyvateli. Negativním postojem vedení města po 2. světové válce k bytové výstavbě i ke zřízení vlastního nádraží region své působnosti ztrácel, především v prospěch sousedního Košťálova, který byl v 70. letech zařazen místo Libštátu mezi střediskové obce.

Sídelní útvar Libštát měl k dispozici územní plán z roku 1963. Ten již není aktuální a nereaguje na potřeby obce i s výhledem do budoucnosti. Proto bylo rozhodnuto o novém územním plánu. Územní a hospodářské zásady pro zpracování nového územního byly vypracovány a schváleny v roce 1996. Na jejich základě byl zpracován koncept územního plánu, jehož veřejnoprávní projednání proběhlo v prosinci téhož roku. Zde byly formulovány základní cíle územního plánu v Libštátu, tj. vymezení plochy pro bytovou výstavbu, pro dům s pečovatelskou službou a sociální bydlení, pro živnostenské činnosti, služby, drobnou výrobu a sport. Plán vymezil rovněž územní rezervu pro stavbu zařízení turistického ruchu (hotel) a rozvojové možnosti stávajících ploch. Zaměřil se také na problém chybějící infrastruktury (plyn, elektřina voda, kanalizace, telefon) a stanovil regulační podmínky pro výstavbu.

Obyvatelstvo dnešního Libštátu je poměrně mladé. Zastoupení dětí (23 %) značně převyšuje okresní průměr a také podíl ekonomicky aktivních obyvatel (52 %) je nad průměrem srovnávaných obcí v užším zájmovém území. Výrazně lepší než tradiční rival Košťálov má Libštát vzdělanostní strukturu populace. Pozitivní je zejména vyšší soustředění vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva a nižší počet osob se základním vzděláním. Podíl studentů středních a vysokých škol převyšuje v obci průměr okolí, kde je naopak orientace dorostu spíše na odborné učňovské školství.

Z 285 domů je pouze 74 % trvale obydlených. Podle struktury domovního fondu, jehož celkový rozsah se od 30. let stále snižuje, není Libštát ryze venkovským sídlem. Byty v rodinných domech sice převažují, zastoupení bytových domů, ve kterých je soustředěna téměř třetina bytového fondu, však ukazuje na určitou "městskost", která doprovází průmyslovou orientaci obce již v její historii. Libštát se tak profiloval již předválečnou výstavbou bytů pro tovární dělníky a činžovních bytů a vil v centrální části obce.

Průměrná velikost bytové domácnosti je vzhledem k příznivým demografickým parametrům poměrně vysoká (2,86 obyvatel na jeden byt) a v současném bytovém fondu neexistuje rezerva pro zvýšení vícegeneračního soužití domácností. To motivuje přirozeně mladé lidi k odchodu a nedostatek bytů vyplynul při diskusích se zástupci obce jako hlavní problém, který musí územní plán řešit.

Územní plán proto navrhuje výstavbu 27 rodinných domků na jižně orientovaném svahu Ptačího vrchu, ve volných prolukách místní části Vyšehrad, poblíž centra a pod železniční tratí. Bytové domy s 31 byty jsou vhodně situovány do lokality Hliniště, kde se také počítá s domem pečovatelské služby pro 30 osob.

Územní plán řeší rovněž celkovou úpravu libštátského náměstí - prostoru, který je všeobecně vysoko hodnocen a kde využíváním velké části objektů pouze k rekreaci došlo k potlačení jeho přirozené funkce. Všechny zásahy v centrální části obce, kde je řada nemovitých kulturních památek (barokní kamenný most, kostel sv. Jiří, roubené stavby podkrkonošského typu a další), budou konzultovány s orgány památkové péče.

V nejbližších letech je nutno počítat s tím, že v Libštátu porostou zdroje pracovních sil, a tedy i poptávka po pracovních místech. Současně demografický vývoj povede ke snižování počtu dětí v nižších třídách základní školy.

Teprve v delším výhledu dojde ke snižování zastoupení produktivní složky populace a ke zvýšení nároků na zdravotnictví a sociální péči.

Košťálov

Také Košťálov, ležící v blízkém sousedství Libštátu, má zpracovaný územní plán. Tento sídelní útvar tvoří části Košťálov, Kundratice a Čikvásky, kde k 1. 1. 2000 na území 2002 ha žilo 1649 obyvatel v průměrném věku 38,4 let. Uvedené katastrální jednotky byly až do roku 1976 samostatnými správními celky. Jejich ráz je dodnes natolik odlišný, že se nedá hovořit o jednotné urbanistické koncepci. Spojovacím prvkem je pouze společný obecní úřad a občanská vybavenost.

Podle sociologického průzkumu, který zhotovení návrhu územního plánu předcházel, nemají například obyvatelé Kundratic zájem být nadále součástí Košťálova.

Úvodní kapitoly územního plánu se proto zabývají základní urbanistickou koncepcí, prostorovým a funkčním uspořádáním řešeného regionu. Následuje popis jednotlivých lokalit a regulačních podmínek. Další části řeší dílčí problémové okruhy průmyslu a zemědělství, technické infrastruktury, občanské vybavenosti, ekologie a veřejně prospěšných staveb. Závěr tvoří bilance kapacit a rekapitulace celkového pojetí územního plánu.

Další rozvoj jednotlivých částí sídelního útvaru řeší územní plán odděleně, s ohledem na jejich odlišný sociálně ekonomický a urbanistický charakter.

Základní koncepce zástavby a rozsah osídlení převážně obytného charakteru podél komunikací ve vlastním Košťálově zůstanou zachovány. V prvním období výstavby do roku 2003 budou využity proluky mezi stávajícími rodinnými domky a navržené stavební pozemky na jižních svazích.

Mělo by dojít i k doplnění území se smíšenou funkcí podél silnice II/283 vedoucí ze Semil do Nové Paky, přičemž průmysl by neměl při postupné rekonstrukci výrobních kapacit překročit meze stávajících objektů. Zástavbě dosud volných pozemků v navrhovaném období do roku 2010 v prostoru mezi nákupním střediskem a objektem textilní barvírny musí předcházet regulace vodního toku Olešky, neboť se jedná o území zaplavované a nestabilizované.

Z ekologických důvodů je nutná redukce nebo funkční změna stávajícího zemědělského provozu a oddělení objektu kravína vyšší zelení od obytných ploch. Takto zhodnocené pozemky v jeho blízkosti by měly sloužit pro nové podnikatelské aktivity a drobnou výrobu. Celkově navrhuje územní plán v části Košťálov 47 pozemků pro rodinné domky a 18 bytových jednotek.

V části Kundratice zachovává územní plán dosavadní charakter liniové vesnice se stabilizovaným výhradně obytným územím v údolí Kundratického potoka. K hlavním problémům, které je třeba vyřešit, patří rekonstrukce elektrické sítě a telekomunikací. S novými 15 rodinnými domky se zde počítá pouze v prolukách mezi stávající zástavbou při respektování stávající lidové architektury.

Další vývoj samostatné enklávy Čikvásky tvořené rekreačními chalupami a osamělými zemědělskými usedlostmi je územním plánem plně stabilizován. Počítá se, že bude i nadále plnit převážně rekreační funkci. Historický ráz roubených chalup nepřipouští větší zásahy, pouze renovaci původních konstrukcí. Územní plán proto doporučuje vyhlášení ochranného pásma lidové architektury.

Další rozvojové předpoklady sídelního útvaru Košťálov jsou celkově dobré. Podaří-li se překonat obtížnou transformaci zemědělského družstva a bude-li obec podporovat podnikatelské subjekty a jejich rozvoj, můžeme zde očekávat sociálněekonomickou stabilizaci.

Pro následující dva sídelní útvary severního regionu je společné to, že jsou součástí velkého územního celku Krkonoše, pro který byl schválen územní plán usnesením vlády č. 630/1994 Sb.

Vítkovice

Tato obec se rozkládá v severní části semilského okresu na rozloze 3197 ha. K 1. lednu 2000 zde žilo 415 obyvatel. Pro příznivější demografický vývoj hovoří věková struktura místní populace s průměrným věkem pouze 34,8 let (průměr za ČR je 38,5 let). Veřejné projednání návrhu územního plánu tohoto sídelního útvaru bylo Okresním úřadem v Semilech zahájeno v červnu 1997.

Pracovní příležitosti se soustřeďují logicky do oblasti cestovního ruchu, kde je evidováno 2,5 tis. lůžek a zhruba 100 pracovníků. Dalších 100 - 200 lůžek představuje zdroj příjmu pro dalších přibližně 30 obyvatel. Současný i předpokládaný rozvoj turistického ruchu s nárůstem lůžkové kapacity s vyšším standardem vybavenosti a úrovně poskytovaných služeb pomůže vyrovnat úbytek pracovních míst v ostatních odvětvích, například ztrátu pracovních příležitostí v důsledku ukončení činnosti závodu SEBA Tanvald.

Podle územního plánu se rozvoj soustředí do místních částí Horní a Dolní Mísečky, Horní a Dolní Vítkovice, Janova Hora, Levínek a Zákoutí. Zde se předpokládá zvyšování počtu trvale bydlících osob přirozeným přírůstkem a migrací (znovuosídlením některých trvale neobývaných objektů - chalup), soustředění nové bytové výstavby a podnikatelských aktivit, individuální i podnikové rekreace. V místních částech Braunův kopec, Jeřábník, Kozí Domky, Mevaldův kopec, Skelné Hutě, Třídomí, Vurmovka a Zlaté návrší se počítá s udržením současných funkcí, tj. převládající rekreace a jen výjimečně trvalého bydlení.

Celkově počítá územní plán Vítkovic se stabilizací obyvatelstva, nepřipouští výstavbu domů městského typu a gigantických rekreačních objektů. Podporuje rehabilitaci horské zástavby polyfunkčního typu (bydlení, rekreace, zemědělství). Respektuje v maximální možné míře záměry územního plánu velkého územního celku Krkonoše.

Vysoké nad Jizerou

Na konci procesu tvorby územního plánu sídelního útvaru je určení jeho závaznosti. Podle zákona o obcích vyhlašuje závaznou část územního plánu vždy příslušná obec obecně závazným právním předpisem. Proto byl součástí návrhu územního plánu sídelního útvaru Vysoké nad Jizerou, jehož projednání bylo zahájeno v listopadu 1996, i návrh vyhlášky zastupitelstva tohoto města.

Platnost této obecně závazné vyhlášky se vztahuje na katastrální území Vysoké nad Jizerou, Helkovice, Sklenařice, Stará Ves a Tříč o celkové rozloze 2066 ha, kde k 1. 1. 2000 žilo 1341 obyvatel v průměrném věku 39,3 let.

Za základní rozvojový cíl považuje vyhláška stabilizaci sídla. Nabídka ploch pro výstavbu má zvýšit zájem o trvalé bydlení, ve které by se měla postupně transformovat i chalupářská individuální rekreace v katastru města. Rozhodující je přitom zachování jeho architektonické a krajinné struktury. Urbanistická struktura Vysokého nad Jizerou má typické městské rysy, zatímco pro Helkovice, Sklenařice, Starou Ves a Tříč je určující typ rozptýlené venkovské zástavby různé plošné hustoty. Zástavbový charakter nebude měněn, pouze doplňován, přičemž výstavbu nových rekreačních chat vyhláška nepřipouští. Respektovány budou hlavní výškové dominanty sídla, tj. kostel sv. Kateřiny, Kramářova vila i původní věžový vodojem při silnici II/290.

Hlavní komunikace řešeného území - silnice II/290 bude v návrhovém období a do doby výstavby vodní nádrže Vilémov ponechána (s výjimkou běžných zkvalitňujících úprav) v současné trase. Pro výhledový obchvat komunikací I/14 a II/290 v souvislosti s výstavbou tohoto vodního díla je ve vyhlášce stanovena západní, tunelová verze a jediná územní rezerva pro tento účel. Navrhované období, ve kterém je rozvoj celého území Vysokého nad Jizerou řešen, je určeno do roku 2005.

Nejčastější nedostatky

K nejčastějším nedostatkům územněplánovací dokumentace v okrese Semily, která dnes řeší vývoj příslušných obcí většinou do roku 2005 až 2015, patří používání zastaralých údajů o obyvatelstvu. Většinou se jedná o údaje ze sčítání lidu, domů a bytů z roku 1991, i když v době zpracování územního plánu obce jsou k dispozici již aktuálnější údaje z průběžné evidence (pohybu) obyvatelstva. Často také chybí podrobnější údaje o domácnostech a charakteru bytového fondu. Nejsou určeny plochy pro veřejně prospěšné stavby a není přesně definováno navrhované období. Naopak mnohdy je zbytečně podrobně popisována historie obce a skutečnosti, které k územněplánovací problematice nemají žádný vztah.

Většinou se však jedná o nedostatky v počátcích tvorby územního plánu, tj. na stupni územních a hospodářských zásad, které se daří v průběhu připomínkového a schvalovacího řízení odstranit. Proto můžeme konstatovat, že územní plány obcí semilského okresu splňují požadavky kladené zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcími vyhláškami.

JAN KOKTA