(Dokončení) Veřejný ochránce práv je oprávněn s vědomím vedoucích úřadů, a to i bez předchozího upozornění vstupovat do všech prostor úřadů a provádět šetření, která spočívají v nahlížení do spisů, kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů, rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, v nichž se...
| (Dokončení)
Veřejný ochránce práv je oprávněn s vědomím vedoucích úřadů, a to i bez předchozího upozornění vstupovat do všech prostor úřadů a provádět šetření, která spočívají v nahlížení do spisů, kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů, rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova anebo ochranné léčení, a to bez přítomnosti jiných osob. Úřady jsou povinny na žádost ochránce a ve lhůtě jím stanovené: poskytnout informace a vysvětlení, předložit spisy a jiné písemnosti, sdělit písemně stanovisko ke skutkovým a právním otázkám, provést důkazy, které ochránce navrhne, provést úkony dozoru, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které ochránce navrhne. Veřejný ochránce je oprávněn být přítomen při ústním jednání a provádění důkazů úřady a klást přítomným osobám otázky. Ombudsman je rovněž oprávněn žádat, aby jednotliví zaměstnanci úřadu byli pro účely šetření podle předchozích odstavců zproštěni povinnosti mlčenlivosti, je-li jim zákonem uložena. V ustanovení § 16 zákona č. 349/1999 Sb. je zakotvena jistá generální klauzule, stanovující, že všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu, jsou v mezích své působnosti povinny poskytovat ochránci při šetření pomoc, kterou si vyžádá. Myslím, že s tímto ustanovením by se nepochybně měli seznámit všichni pracovníci krajských, městských a obecních úřadů. A tuto součinnost řádně a hlavně včas poskytovat. Jestliže ochránce šetřením nezjistí porušení právních předpisů ani jiná pochybení, písemně o tom vyrozumí stěžovatele i úřad. Situace druhá, pro úředníky méně radostná - veřejný ochránce objeví pochybení. Zjistí-li šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení, vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Pokud úřad na zmíněnou výzvu odpoví, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě. Ochránce může navrhnout zejména tato opatření k nápravě: zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci, provedení úkonů k odstranění nečinnosti, zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení, zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody. Úřad je povinen do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit ochránci, jaká opatření k nápravě provedl. Jestliže úřad takovouto povinnost nesplní, nebo jsou-li opatření k nápravě podle názoru ochránce nedostatečná, ochránce buď vyrozumí nadřízený úřad, a není-li takového úřadu, vládu. Anebo je oprávněn o věci informovat veřejnost. Přičemž utajované skutečnosti a údaje o totožnosti stěžovatele a zaměstnanců úřadu se neuvádějí. Ochránce je oprávněn doporučit vydání, změnu nebo zrušení právního nebo vnitřního předpisu. Doporučení podává úřadu, jehož působnosti se týká, a jde-li o nařízení nebo usnesení vlády nebo zákon, vládě. Úřad je povinen do 60 dnů sdělit své stanovisko k tomuto doporučení. Zákonodárce zde tedy ombudsmana legálně aproboval k možnosti systémovějšího přístupu k nápravě závadného společenského stavu. Veřejný ochránce může hrát ve vztahu k institucím veřejné správy jak úlohu pozitivního právního poradce (návrhy vydání nových právních či vnitřních předpisů), tak i úlohu negativního právně tvůrčího poradenství (návrhy na rušení právních nebo vnitřních předpisů). Tato činnost však vždy musí mít na zřeteli fundamentální cíl, pro který byl veřejný ochránce práv vytvořen, tj. ochranu základních práv a svobod a realizaci principů demokratického právního státu. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že ombudsman je ze zákona nezávislý, nicméně má některé povinnosti ve vztahu k Poslanecké sněmovně či jiným státním orgánům. Ochránce podává každoročně do 31. března Poslanecké sněmovně souhrnnou písemnou zprávu o své činnosti za uplynulý rok; zpráva je sněmovní publikací. Zprávu současně zasílá Senátu, prezidentu republiky, vládě a ministerstvům a jiným správním úřadům s působností pro celé území státu a vhodným způsobem ji zveřejňuje. Zákon rovněž veřejnému ochránci ukládá, aby soustavně seznamoval veřejnost se svou činností a s poznatky, které z jeho činnosti vyplynuly. Ochránce navíc Poslanecké sněmovně předkládá nejméně jednou za tři měsíce informaci o své činnosti, a dále zprávu o jednotlivých věcech, v nichž nebylo dosaženo dostatečných opatření k nápravě a taktéž doporučení, týkající se návrhů, změny nebo zrušení právních předpisů. Poslanecká sněmovna musí ex lege projednávat zprávy a informace předložené veřejným ochráncem práv. Ochránce je oprávněn zúčastnit se schůze Poslanecké sněmovny a jejího orgánu, jedná-li se o věcech týkajících se jeho působnosti, i když schůze nebo její část byla prohlášena za neveřejnou. Požádá-li o slovo, musí mu být přiděleno. Máme za to, že zřízením instituce veřejného ochránce práv formálně došlo k posílení postavení občana ve vztahu ke státu, nicméně až dlouhodobější aplikační praxe nám prozradí, nakolik je instituce veřejného ochránce práv efektivní v rámci českého právního řádu. Petr Kolman, právník, zastupitel v Brně - Komíně |
