Člověk by si neměl myslet, že přírodu přechytračí

Kolik prověrek, revizí a kontrol vaši inspektoři loni, popřípadě letos udělali a čeho se týkaly?

V roce 2001 naši inspektoři uskutečnili 19 454 revizí - inspekcí. Byly zaměřeny na ochranu ovzduší, vod, přírody, lesa a odpadové hospodářství. Jejich počet se v jednotlivých oblastech pohybuje mezi 4 až 5 tisíci, výjimkou je ochrana lesa s 1309 inspekcemi. Je to dáno tím, že v případě ochrany lesa jsou časově náročnější a trvají několik dní, někdy i týdnů.

To je dost vysoké číslo. Kolik prověrek či revizí připadá ročně na jednoho inspektora?

Průměrně padesát. Více toho objektivně nestihne. Na revizi se musí připravovat, je třeba ji vyhodnotit. Často končí revize správním řízením, ve kterém inspekce ukládá nápravné opatření nebo pokutu, případně obojí. Inspektor má i další povinnosti - vydáváme například okolo 10 000 stanovisek za rok. Takže 50 inspekcí ročně na inspektora není málo. Střízlivě odhadnuto připadá na inspektora zhruba 500 subjektů, které má zkontrolovat. To znamená, že všechny může zkontrolovat za deset let. V "západních" zemích to bývá méně. Tento rozdíl je dán rozsahem působnosti. My máme právo a také povinnost kontrolovat téměř všechny subjekty - pro nás je "partnerem" většina obcí, podniků i podnikajících občanů.

Které prohřešky proti životnímu prostředí byly nejzávažnější?

Takto bych to nerad hodnotil. Naší profesionální povinností je stejně kvalitně šetřit subjekt jako je Zetor Brno nebo malá provozovna nebo čistírna odpadních vod někde v obci. Z tak velkého počtu inspekcí některé "vypichovat" je obtížné, a navíc ty nejobtížnější případy se nevztahují k jednomu roku. Jako příklad bych připomněl nedávno mediálně sledovaný problém skládky v Pozďátkách u Třebíče.

V jaké výši inspekce pokuty navrhuje?

Rozsah výše pokut je stanoven příslušnými zákony a je různý pro jednotlivé přečiny i oblasti naší působnosti. Pohybuje se od tisíců do desetimiliónů korun. Za rok 2001 jsme uložili 2627 pokut. Nejvyšší - 3 milióny korun - zaplatila Elektrárna Turnov za nedovolené užití povrchových vod bez platného povolení. Pokutu 900 tisíc korun jsme uložili Miloslavu Hlaváčovi za těžbu dřeva nad rámec povolený zákony s negativními dopady na životní prostředí. O sto tisíc korun méně zaplatí s. r. o. LADOS Švihov za stejný přečin. A tak bych mohl pokračovat.

Jsou vaše pokuty podle vás dostatečně vysoké?

Výše pokut má být vázána na míru způsobeného poškození životního prostředí. Jednotlivé případy by bylo proto správné posuzovat individuálně s vědomím, že pokuta není cíl - tím je ochrana životního prostředí, ale jen jedním z "výchovných" prostředků. Evropská unie hodnotí výší "našich" pokut jako nízkou. Nevím, zda vzala v úvahu skutečnost, že pokud naše inspekce zjistí nějaké pochybení, je povinna, až na některé výjimky, sankcionovat. Nemůžeme se omezit na domluvu a pomoc při hledání cesty k nápravě, jak je to časté v zemích EU, a teprve pokud je to neúčinné ukládat sankce. Vymáhání dodržování zákona v oblasti životního prostředí je v EU zpravidla vícestupňové, od ústního upozornění na nedodržování zákona přes písemné až i k soudně uložené pokutě. Do budoucna očekáváme, že se naše postupy budou slaďovat s postupy v EU, mimo jiné proto, že od 1. 1. 2003 bude Česká inspekce životního prostředí členem IMPEL, což je síť inspekcí životního prostředí zemí EU.

To vám ovšem současné zákony neumožňují...

Naše právní předpisy jsou uváděny do souladu s předpisy Evropské unie. Za rozhodující považuji zvolit, s vyžitím vlastních zkušeností i zkušeností zemí EU, takový postup, který bude z hlediska ochrany životního prostředí co nejúčinnější. Domnívám, že je jím zmíněné vícestupňové vymáhání práva se zachováním možnosti okamžitého sankcionování a využíváním celého rozsahu zákonného rozpětí sankcí při současném zpřesnění kritérií pro stanovení výše pokut. V neposlední řadě by to vyžadovalo připravit veřejnost na to, že naše dosavadní pokuty se z dlouhobého průměru mezi 25 až 35 tisíci razantně zvýší.

Blíží se výše udělovaných pokut výši spáchaných škod?

Finanční vyčíslení škod na životním prostředí například tím, že se zdvojnásobí množství vypouštěného znečištění z konkrétní čistírny odpadních vod, je problematické a nedořešené. Na vaši otázku si proto netroufám odpovědět. Mohu jenom zopakovat, že výše ukládaných pokut se má pohybovat v zákonem stanoveném rozmezí a odrážet v rámci tohoto rozmezí míru dopadu sankcionovaného přestupku na životní prostředí.

Odvolávají se pokutovaní k vyšší instanci? Jak často uspějí?

Když někdo s naším rozhodnutím nesouhlasí, má právo se proti němu odvolat. Dá se říci, že asi 20 procent z našich vydaných pokutových rozhodnutí jde k odvolání a z toho zhruba polovina rozhodnutí je potvrzena a odvolání zamítnuto. U druhé poloviny je odvolání částečně nebo plně vyhověno - naše rozhodnutí je buď zrušeno nebo změněno a pokuta snížena. Loni jsme rozhodli celkem o 2627 pokutách. K odvolání proti nim došlo ve 490 případech. Odvolací orgán potvrdil 275 pokut a 94 zrušil, v 76 případech pokutu snížil o méně než 50 procent, ve 44 o více než 50 procent a v jednom případě ji zvýšil.

Co by se mělo zlepšit, abychom naše životní prostředí mohli lépe chránit? Legislativa, prevence, výše pokut?

Zachování kvalitního životního prostředí je mimo jiné ve vlastním egoistickém zájmu člověka, je podmínkou jeho kvalitního života a přežití. Člověk má z přírody vycházet, poučit se z ní a nedomnívat se, že ji přechytračí. Jeho zásahy, které to nerespektují, se nakonec zpravidla dříve nebo později obrátí proti němu. Jako příklad mohou sloužit problémy s králíky v Austrálii. Zachovat přírodu bychom měli nejenom pro sebe, ale zejména pro budoucí generace. Každý živočišný druh, každá rostlina se snaží pro své potomky vytvářet lepší podmínky, ne jim je ničit. A člověk by měl postupovat stejně. Tato společenská objednávka by se měla odrazit v legislativních předpisech, které by měly vytvořit pravidla hry - jak se chovat, abychom toho dosáhli. Legislativní pravidla by měla být kvalitně zpracována, měla by být dobře aplikována a precizně vymáhána. Nemělo by se stát, že ten, kdo právo dodržuje, je vlastně hlupák a ten, který tak nečiní, je na tom lépe.

Myslíte si, že se vztah lidí k přírodě zlepšuje?

Obecně vztah lidí k přírodě není špatný. Všichni si přejí, aby životní prostředí kolem nich bylo v pořádku. Ne vždy se však, zejména když je to "za jejich plotem" nebo se to "nevyplatí", k němu chovají šetrně. Nemáme problém s tím, že by lidé potřebu ochrany životního prostředí nechápali. Pravda je, že některá omezení vyplývající z jeho ochrany vnímají jako újmu. Míra pozornosti, kterou věnují problémům životnímu prostředí, je, myslím, nepřímo úměrná jeho aktuálnímu stavu.

Karel ŽÍTEK