Veřejnost z okresů Ústí nad Labem a Děčína byla v uplynulých zhruba dvou letech zneklidněna snahou určitých podnikatelských kruhů o to, aby příslušné správní úřady schválily realizaci projektu sledujícího zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Ústí n. Labem - Střekova po státní hranici ČR/SRN....
| Veřejnost z okresů Ústí nad Labem a Děčína byla v uplynulých zhruba dvou letech zneklidněna snahou určitých podnikatelských kruhů o to, aby příslušné správní úřady schválily realizaci projektu sledujícího zlepšení plavebních podmínek řeky Labe od Ústí n. Labem - Střekova po státní hranici ČR/SRN.
Podstatou projektu má být výstavba dvou nových zdymadel: prvého v Malém Březnu (na plavebním kilometru 81,74 a v nadmořské výšce 130 m), druhého v Prostředním Žlebu (na plavebním kilometru 90,00 a v nadmořské výšce 124,5 m). S tím pak souvisí pro úsek Střekov (plavební kilometr 69) - Hřensko, státní hranice (plavební kilometr 109 a nejnižší místo v ČR 115,0 m n. m.) plánované "prohrábky dna", sledující vytvoření odpovídajícího plavebního koryta a dále pak výstavba příslušných břehových usměrňovacích staveb. Cílem projektu je zvýšení splavnosti na tomto úseku Labe na alespoň 345 dní (při ponoru 1,4 m) při "středně vodném" roce - čímž by se podmínky na českém úseku horního úseku Labe vyrovnaly současným plavebním poměrům na navazující saské části, které jsou vzhledem k geologicko-morfologickým podmínkám pro vodní plavbu příznivější. Je nutno zaznamenat po pravdě, že projektanti i investoři jsou si vědomi toho, že realizace navržené investiční akce nebude bez vlivu na životní prostředí v nejbližším okolí staveb. Proto opustili původně sledovanou koncepci vystavět v lokalitách Malé Březno-Dolní Žleb (plavební kilometr 103) dva plavebně-energetické stupně, tj zdymadla s hydroelektrárnou. Tato stavba byla totiž evidentně kontroverzní z hlediska ekologického: vzdutá voda by zatopila tři ekologicky cenné biotopy v oblasti slepých ramen řeky. Proto byl k posouzení příslušných správních orgánů předložen nový projekt, který uvažuje nižší vzdutí a měl by mít ještě akceptovatelné dopady na přírodní složky životního prostředí labského koridoru. V době, kdy je psán tento článek (červen 2002), situace vypadá tak, že výsledkem administrativního procesu posuzování vlivu staveb na životní prostředí, tak jak u nás probíhá v souladu se zákonem ČNR č. 244/92 Sb. (ve znění pozdějších novelizací), je negativní stanovisko Ministerstva životního prostředí. Pozornost čtenářů bychom chtěli orientovat na formulaci ekonomického přínosu realizace projektu, která vedla část veřejnosti, správní a samosprávné orgány k tomu, aby veřejně a v médiích realizaci projektu podporovaly či doporučovaly. Projekt je totiž prezentován jako akce ekonomicky prospěšná pro investora i společnost, s přijatelnou dobou návratnosti jednorázově vynaložených investičních prostředků, opět jak z hlediska podnikatelů, tak i celospolečensky. Pozitivní ekonomický efekt této investice je evidentní a bezproblémový jen v čase realizace investice: realizace stavby o rozpočtových nákladech 7 miliard korun bude jistě zajímavá pro dodavatelské stavební a vodohospodářské firmy, může krátkodobě přinést i nové pracovní příležitosti v regionu. Máme však závažné pochybnosti o tom, zda po realizaci stavby a v dohledné budoucnosti, bude dosaženo takového objemu tonáže po labské cestě přepravovaného hromadného substrátu, aby byly realizovány takové úspory a zisky, které ve své argumentaci autoři investičního záměru předpokládají. Také použitý postup výpočtu návratnosti investičních prostředků, daný jednoduchým poměřením vynaložených investic k finálnímu ročnímu nárůstu zisku podniku je dosti problematický a poplatný postupům z éry centrálně plánované ekonomiky. O tom nepřímo svědčí i to, že investor zahrnuje do vyčíslených úspor i úspory na vynakládaném dopravném u zákazníků vodní přepravy, tj. úspory realizované u jiných, samostatných ekonomických subjektů. V propočtu není promítnut vliv času: délka výstavby, náběhová křivka, vliv inflace a úroků z případných bankovních úvěrů. Podmínkám tržní ekonomiky by spíše byly adekvátní výsledky propočtu vnitřního výnosového procenta anebo diskontovaného salda cash flow - ty by ovšem vedly k podstatně méně optimistickým, ale podle našeho názoru realističtějším závěrům o návratnosti vynaložených investic. Mrzí nás též, že v propagačních materiálech investora není jednoznačně uvedeno, zda pro tuto investici má či nemá nároky na dotace či subvence ze systému veřejných rozpočtů. Odvolávky na různé dokumenty, týkající se dopravní politiky vlády ČR jsou v tomto kontextu více než podezřelé. Jako reprezentativní substrát pro vyčíslení úspor při přepravě zvolil investor dopravu semena řepky olejné, vypěstované ve východních Čechách, do Hamburku. Je možné, že v současnosti je řepka výhodným vývozním artiklem. Pravda je i to, že český chemický a tukařský průmysl dovede zhodnotit řepku i jinak, a to nejen na potravinářský olej, ale i na tzv. bionaftu (metylester kyselin řepkového oleje). Zejména výroba bionafty je obecně považována za jednu z potenciálních podnikatelských šancí pro český průmysl. Proč pro výpočet jako pěstitelská oblast řepky byly zvoleny východní Čechy, je průhledné: právě od východočeských Chvaletic je v současnosti Labe splavné. Z národohospodářského hlediska je však nutno připomenout, že pěstování řepky by bylo jednou z šancí, jak dovršit rekultivaci rozsáhlých ploch krajiny v Podkrušnohoří, devastovaných v nedávné minulosti rozsáhlou povrchovou těžbou hnědého uhlí. Jaroslav Zahálka, Miroslav Farský, Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem |
