Nejen trestné činy, ale i přestupky přesně podle zákona

Protiprávní jednání, neboli protiprávní úkon (delikt) spočívá v projevu vůle (jednání nebo třeba jenom opomenutí povinnosti v konkrétním případě nějak jednat), kterým je porušena nebo není dodržena právní povinnost stanovená v právní normě.

Dva základní druhy

Podle intenzity porušení právní povinnosti rozlišujeme dva základní druhy protiprávního jednání - trestný čin a přestupek.

Trestný čin je v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. definován jako pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Takovýto čin musí naplňovat některou konkrétní skutkovou podstatu, musí se jednat o čin protiprávní a čin takto popsaný musí být zároveň nebezpečný pro společnost. Nebezpečnost pro společnost musí navíc dosáhnout určitého stupně, tudíž čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky popsané v trestním zákoně.

Například krádež v obchodním domě, když je hodnota odcizeného zboží vyšší než dnes 5000 Kč (touto výší je nyní stanovena hranice společenské nebezpečnosti, aby mohlo být protiprávní jednání posuzováno jako trestný čin), je trestným činem krádeže podle § 247 trestního zákona. Za spáchání trestného činu může soud pachatele potrestat celou škálou trestů, jedině soud může uložit trest odnětí svobody.

Od trestného činu je nutno odlišovat přestupek. Pojem přestupku je v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, vymezen jako zaviněné jednání, jež porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto zákoně o přestupcích (nebo i jiném zákoně!), nejde-li přitom o trestný čin. To znamená, že protispolečenské jednání, které nelze pro nedosažení potřebné hranice společenské nebezpečnosti pro trestný čin takto posoudit, lze v konkrétním případě právem považovat a posuzovat jako přestupek.

Pokud tedy například dojde ve výši zmíněném obchodním domě ke krádeži a hodnota zboží bude tentokrát nižší než 5000 Kč, nepůjde o pravděpodobně o trestný čin, ale o přestupek proti majetku podle § 50 přestupkového zákona. Pokud by však cena zboží byla naopak vyšší, nepůjde již zřejmě o přestupek, ale pachatel bude naopak trestně stíhán za naplnění skutkové podstaty trestného činu.

Podle ustanovení § 20 přestupkového zákona nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok, což znamená, že příslušný správní orgán má jeden rok na to, aby bylo v přestupkové kauze vydáno pravomocné správní rozhodnutí. Do běhu této roční lhůty se však nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení orgánem Policie ČR, to jest věc byla původně kvalifikována jako trestný čin.

Za spáchání přestupku může správní orgán podle § 11 přestupkového zákona uložit jako sankci: napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. Příslušnou sankci lze vždy uložit buď samostatně, nebo i jinou sankcí, napomenutí však nelze uložit spolu s pokutou. Od uložení sankce lze v rozhodnutí o přestupku rovněž upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku.

Vymezení v dalších zákonech

Přestupkový zákon je (na rozdíl od trestního zákona) pouze částečnou kodifikací přestupků. Jejich skutkové podstaty jsou dále vymezeny a konkrétně popsány i v těchto zákonech: stavební zákon, zákon o požární ochraně, zákon o státní památkové péči, zákon o veterinární péči, zákon o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, zákon o právu shromažďovacím, zákon o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, zákon o šlechtění a plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon), zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o pobytu cizinců na území na území ČR, zákon na ochranu zvířat proti týrání, zákon o státní statistické službě, katastrální zákon, zákon o zeměměřických a katastrálních orgánech, celní zákon, zákon o policii ČR, lesní zákon, zákon o některých opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, zákon o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, zákon o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zákon o léčivech, zákon o azylu, zákon o ochraně osobních údajů, zákon o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, zákon o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001, zákon o volbách do zastupitelstev krajů, zákon o volbách do Parlamentu ČR.

Konkrétní dopady

Rozlišení protiprávního jednání podle míry společenské nebezpečnosti na trestný čin či přestupek má samozřejmě velmi konkrétní dopady.

Na rozdíl od trestných činů, které projednávají a příslušný trest ukládají soudy podle zákona č. 140/1961 Sb., (trestní zákon) a podle zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení, protispolečenské jednání spáchané ve formě přestupku projednávají, posuzují a rozhodují příslušné správní orgány ve správním řízení podle zákona č. 200/1990 Sb., v platném znění, o přestupcích, část. III., a především dle ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., v platném znění, správním řízení (správní řád).

Tyto dva zákony jsou hlavními a nejdůležitějšími právními předpisy v přestupkové agendě. Pokud není v přestupkovém nebo jiném zvláštním zákoně uvedeno něco jiného, vztahují se na řízení o přestupcích obecné zásady správního řízení.

Uplatněny jsou v něm především tyto základní principy: zásada zákonnosti, zásada vzájemné součinnosti, zásada rychlosti a hospodárnosti, zásada materiální (objektivní) pravdy, zásada rovnosti účastníků, zásada oficiality, zásada ústnosti jednání, zásada volného hodnocení důkazů, zásada presumpce neviny, zásada dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného, zásada obhajoby, zásada dvouinstančnosti řízení, zásada zákazu reformace in peius (zákaz změny sankce v odvolacím řízení k tíži obviněného), zásada neveřejnosti ústního jednání, zásada teritoriality, zásada účelnosti a prospěšnosti, zásada non bis in idem (nelze dvakrát postihnout na jedno protiprávní jednání) .

Zároveň je dobré patřičně zdůraznit a připomenout, že přestupky mají samozřejmě většinou podstatně nižší společenskou nebezpečnost ve srovnání s trestnými činy. Ale jejich spravedlivé a včasné vyřízení a v případě prokázání spáchání konkrétního přestupku i uložení odpovídající sankce má významný nejen represivní, ale především preventivní účinek směrem do budoucna. Mnohého potenciálního pachatele, který by pro příště možná už nemusel zůstat "pouze" u páchání deliktů z kategorie přestupků, tak od dalšího protizákonného jednání mohou včas odradit.

Aby se tak skutečně v praxi dělo, to záleží i na schopnostech, přístupu a odbornosti všech zaměstnanců správních orgánů, kteří agendu přestupkového řízení vykonávají.

Na druhou stranu je třeba každou, někdy i relativně bagatelní přestupkovou záležitost projednat vždy řádně a s naplněním všech principů a zásad správního řízení, neboť právní i faktické dopady všech správním orgánem vydaných správních rozhodnutí se vždy nepochybně zásadně dotýkají osobnostních práv každého občana, které jsou chráněny právním předpisem té nejvyšší právní síly - Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod.

Jiří Němec,

právník