Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL), zastupující zájmy velké části nestátních lesních majetků, přistupuje v letošním roce k zásadnímu zvýraznění regionálních hledisek ve své organizační struktuře a v širokém spektru svých aktivit.
| Vytváří své organizační články v rámci krajů a předpokládá, že mu úzká spolupráce s představiteli krajských politických reprezentací a s krajskými úřady umožní realizovat své záměry: zlepšit hospodaření v nestátních lesích.
Regionální organizace SVOL se chtějí především podílet na vypracování regionálních programů rozvoje lesního hospodářství v rámci Strategie regionálního rozvoje ČR, neboť hospodaření v obecních a soukromých lesích, zejména z hlediska uplatnění veřejných zájmů má svá specifika. SYSTÉM DOTACÍ Specifika se projevují z velké části v systému dotací, kterými stát podporuje hospodaření v lesích podle zásad stanovených lesním zákonem č. 289/1995 Sb. Státní podpora dosahuje nezanedbatelného měřítka a bez přehánění můžeme konstatovat, že bez ní by rozhodující záměry v péči o lesy ve veřejném zájmu neměly šanci na realizaci. (Příspěvky dosáhly v roce 1998 927 mil. Kč, v roce 1999 949 mil. Kč a v roce 2000 961 mil. Kč.) Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů předkládalo každoročně náměty a doporučení na zdokonalení pravidel, podle kterých jsou příspěvky ze státní podpory lesů poskytovány. K těmto námětům v současné době přibývá další, související se změnou územního uspořádání státu. Do roku 2000 rozhodovalo o poskytování příspěvků Ministerstvo zemědělství. Počínaje rokem 2001 mělo být rozhodování přeneseno na kraje. V tomto ani v letošním roce ale k zásadní změně nedošlo. Žadatel sice podává žádost o poskytování a vyúčtování příspěvku kraji, do jehož působení spadá příslušné katastrální území, příspěvky ale i nadále poskytuje Ministerstvo zemědělství, které zodpovídá za dodržení finančních limitů, stanovených státním rozpočtem pro jednotlivé dotační tituly. Kraje mohou vlastníkům lesa poskytovat jen tolik prostředků, kolik jim bude ministerstvem přiděleno. Představy některých členů našeho sdružení o tom, že regionální organizace nestátních lesů budou mít možnost ovlivňovat ve spolupráci s krajskými orgány jejich dotační politiku v lesním hospodářství, se zatím neuskuteční. ZÁSADNÍ ZMĚNA Uvědomujeme si, že změnit systém státní podpory lesního hospodářství bez změny systému tvorby zdrojů, z nichž budou příspěvky poskytovány, je nesmírně obtížný úkol. Systém finanční podpory lesního hospodářství má být zásadně upraven od roku 2003. Má se svou formou i podstatou přiblížit systémům, uplatňovaným v zemích sdružených v Evropské unii. Tato okolnost je z hlediska náročnosti na přípravu velmi důležitá. Do úvah o jeho podobě by měl být zapojen co nejširší okruh odborné veřejnosti lesního hospodářství a vlastníků lesa. Také v nových podmínkách bude vývoj lesního hospodářství ve značné míře ovlivňován požadavky na zabezpečení veřejně prospěšných funkcí lesa, ne vždy totožné s ekonomickými zájmy, a hlavně možnostmi jeho vlastníků. Tím ale nejsou náměty Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů na orientaci finanční podpory soukromého a obecního lesního hospodářství vyčerpány. Ekonomické výhledy lesnického odvětví jsou totiž ve světle výsledků provedených analýz málo potěšující. Zatímco ceny surového dříví dosáhly svého maxima již v roce 1999 a od té doby stagnují, v posledním období dokonce s tendencí k poklesu, mzdy a ostatní nákladové položky se budou bezesporu zvyšovat a je jen otázkou času, kdy se nezanedbatelná část lesních majetků dostane do vážných ekonomických obtíží. Podpora lesních hospodářství, kterým v nových podmínkách nepostačí zdroje vytvářené tržní realizací vytěženého dříví k úhradě nejnaléhavějších reprodukčních nákladů, se postupně stane novým aktuálním problémem národní dotační politiky lesního hospodářství v ČR. Doporučujeme, aby na tyto problémy bylo při vytváření nového dotačního systému lesního hospodářství pamatováno. STRUKTURÁLNÍ FONDY Zvláštní místo v systému finanční podpory lesního hospodářství mají v zemích EU strukturální fondy. Jsou především významným nástrojem regionální politiky. Jejich využití tedy předpokládá především vyhotovení příslušných koncepčních materiálů v regionech. Očekáváme, že se naše regionální organizace budou na tvorbě regionálních koncepcí rozvoje lesního hospodářství významně podílet. S přípravou na využívání budoucích strukturálních fondů bychom neměli otálet. Již dnes totiž vznikají některé programy, které jsou v zemích připravujících se na vstup do EU svou povahou a formou velmi blízké strukturálním fondům členských zemí. Jedná se například o všeobecně známý SAPARD. Hlavním cílem směrnice SAPARD je vlastně ověření způsobilosti jednotlivých kandidátských zemí na využívání strukturálních fondů (např. schopnost zpracovat příslušné programy rozvoje venkova, zavést fungující systém platebního styku, systémy kontrol atd.), a připravit se tak na období, kdy se dnešní kandidátské země stanou plnoprávnými členy EU s možností čerpat prostředky strukturálních fondů. Mezi aktivitami podporovanými v rámci směrnice SAPARD je uvedeno také lesnictví včetně zalesňování zemědělských půd, investic do lesnictví nestátních vlastníků lesa, podpory lesnického podnikání, zpracování a marketingu lesnických výrobků. Přesto ale Česká republika zatím nezařadila podporu lesního hospodářství mezi priority programu, a proto účast lesnických zástupců v národních orgánech SAPARD (např. v Národním monitorovacím výboru či v regionálních monitorovacích podvýborech) je více méně symbolická. VÝJIMEČNÝ PŘÍSTUP Přístup České republiky je výjimečný, neboť při různých mezinárodních jednáních s lesníky jiných kandidátských zemí jsme se mohli přesvědčit, že implementaci programu SAPARD v lesnictví je zde věnována významná pozornost. Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR nepovažuje opomenutí specifických lesnických problémů v programu SAPARD za definitivní. Určité možnosti shledáváme v rámci prací na jednotlivých programech jejich doplněním o podporu nestátních lesních majetků odbornou konzultační, poradenskou, popularizační a vzdělávací činností. Vznikem regionálních organizací SVOL a jejich spoluprací s krajskými složkami byly vytvořeny dobré předpoklady k prohloubení naší účasti na programu SAPARD. Z hlediska potřeb vlastníků a správců nestátních lesů je zatím v ČR málo využíván další podpůrný projekt - program Phare. Zatím je sice orientován převážně jen na některé příhraniční oblasti, kde převažuje státní vlastnictví lesů. Ani podíl nestátních lesů zde však není zanedbatelný, a proto považujeme za oprávněný náš požadavek, aby SVOL, jako zájmová organizace zastupující nestátní sektor vlastníků lesa, byl zastoupen v řídícím výboru Fondu pro obnovu a rozvoj lesa. Současně považujeme za nutné posoudit možnosti širšího využití prostředků Phare i na podporu trvale udržitelného obhospodařování nestátních lesů. Při jednání s našimi zahraničními partnery jsme totiž zjistili, že účinnost programu Phare je v některých zemích (např. Phare ACCESS v Litvě) aplikována na podstatně širší bázi než u nás. Hospodaření v lesích lze podporovat také z jiných veřejných prostředků. NEPŘIMĚŘENÁ PODPORA Již opakovaně upozorňujeme na nepřiměřeně nízký rozsah podpory lesního hospodářství z prostředků Státního fondu životního prostředí. Příspěvek lesnímu hospodářství, který se pohybuje ročně okolo 20 mil. Kč, je nepatrný nejen ve vztahu k sumě inkasovaných plateb za znečišťování ovzduší imisemi, ale zejména ve vztahu k obrovským škodám, které vlastníkům lesa škodlivými imisemi vznikají. K nedocenění možnosti využít prostředky Státního fondu životního prostředí přitom dochází v podmínkách, kdy požadavky na přizpůsobování hospodaření v lesích všech vlastnických kategorií zpřísněným ekologickým kritériím a představám soustavně a rychle rostou. V mnohých krajích České republiky trpí lesy poškozováním, které jim způsobují imise průmyslových podniků. S tím souvisí také otázka náhrady škod působených vlastníkům lesa imisemi. Současný způsob vymáhání náhrad za imisní poškozování lesů podle § 420a zákona č.40/1964 Sb. v platném znění (Občanský zákoník) je pro absolutní většinu vlastníků lesa naprosto nevyhovující. Vlastníci středních a menších lesních majetků proto přivítali, když vláda v roce 2000 (vládní usnesení č. 532) uložila ministru životního prostředí zpracovat "návrh systémového řešení náhrad škod působených imisemi vlastníkům lesů tak, aby na finančním zajištění navržených řešení byly zainteresováni především emitenti". Musíme ale konstatovat, že tento úkol splněn nebyl. V průběhu jeho projednávání byl některými účastníky přednesen názor, že "úspěšnost soudních sporů je poměrně vysoká" a že "požadavek usnesení vlády č. 532 na vytvoření nového systému náhrad škod není opodstatněný". Převážná část vlastníků obecních a soukromých lesů má zcela opačný názor. Dosavadní zkušenosti potvrzují, že na úhradu imisních škod v současném systému nemají menší lesní majetky vůbec šanci. Je tudíž nutné, aby se jejich organizace - Sdružení obecních a soukromých vlastníků lesa - i nadále otázkami úhrady imisních škod na lesích na celostátní úrovni i v jednotlivých regionech intenzivně zabývala. ZDENĚK BLUĎOVSKÝ, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR |
