DVA MODELY FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

V současné době nejsou u nás poskytovány sociální služby zcela v souladu s potřebami jejich uživatelů (klientů). Již několik let se uvažuje o tom, že systém sociálních služeb je nutné změnit tak, aby se přizpůsobil režimu platnému v zemích Evropské unie. Cílem reformy je zejména přenesení rozhodování o těchto službách co nejblíže ke konkrétnímu občanovi při uplatnění moderních metod sociální politiky.

Návrh reformy zahrnuje tři zájmové skupiny v sociální oblasti. Do první patří tzv. zadavatelé: právnické a fyzické osoby, které budou služby objednávat a platit. Druhou skupinu představují tzv. poskytovatelé, kteří požadované služby nabízejí a realizují. Za ně lze dnes považovat zejména státní ústavy sociální péče, zájmové neziskové organizace zřizované občany, ale také centra sociálních služeb zřizovaná obcemi apod. Ke třetí uživatelské skupině náleží klienti, tj. příjemci různých sociálních služeb.

Mezi uvedenými skupinami by mělo dojít k určitému konsenzu, zejména by se měly dohodnout, v jakém standardu a za jakou cenu budou služby poskytovány. Neboť i v této sféře, jako jinde v Evropě, nastane tržní prostředí. Už dnes u nás existují soukromá zařízení, financovaná převážně z příjmů, které obdrží od svých klientů. Dá se proto předpokládat, že se počet těchto zařízení dále rozšíří. Zatím je však většina sociálních služeb financována výhradně státem nebo obcemi.

Znamená to, že dojde k novému strukturálnímu uspořádání v rámci sociální péče?

Dosud převažují služby, které poskytuje stát. Orientuje se na ústavy rozmístěné po celé republice, které slouží seniorům, zdravotně postiženým lidem, sociálně znavýhodněným skupinám apod. Světové trendy však zaznamenávají proces tzv. deinstitucionalizace, tedy větší směrování ke komunitním službám. Cílem je poskytování takových služeb, které by umožnily klientům setrvání v jim blízkém prostředí. Senioři či osoby se zdravotním postižením by pak nemuseli odcházet do specializovaných pečovatelských ústavů, ale zůstávali by žít pokud možno co nejdéle ve svém domovu, v rodinném prostředí. Klienti by měli mít právo na nezávislost, sociální a odbornou integraci a účast na životě místního společenství. K této i u nás předpokládané budoucnosti je však nezbytné upravit systém poskytování sociálních služeb.

Kterých služeb se bude připravovaná reforma týkat?

Současné spektrum existujících služeb je již sice velmi široké, ale síť služeb je velmi nerovnoměrná. Jednotlivé regiony nejsou vybaveny dle svých potřeb a ústavní služby mnohde převažují nad službami komunitními. V souladu se světem se v budoucnu více uplatní např. tzv. osobní asistenti, kteří pomáhají lidem s určitým handicapem nejen v jejich domácnostech, ale i s dopravou do školy či do zaměstnání nebo i přímo při studiu či výkonu určité profese. Uvažuje se o rozvoji tzv. respitních služeb, které pomáhají rodinám v mimořádných situacích, kdy je nezbytné z vážných důvodů, na týden, měsíc, možná i déle umístit člena rodiny mimo domov. Po překonání problému se klient znovu vrátí ke své rodině. Rozšíří se také asi chráněné bydlení, chráněné dílny či typy tzv. podporovaných zaměstnávání. S určitou pomocí by pak lidé sociálně či zdravotně znevýhodnění mohli žít mimo ústavy či domácí izolaci.

Účinnější roli než dosud zřejmě sehrají neziskové organizace.

Ano, podíl neziskového sektoru se bude patrně nadále zvyšovat. Tyto organizace dokáží při velmi omezených zdrojích poskytovat velmi účinné služby. Lze očekávat, že při rozevírání sociálních nůžek, kdy lidé přijdou o práci, o domov či se dostanou do jiných svízelných situací, se rozšíří počet azylových či terapeutických zařízení pro matky s dětmi, bezdomovce, narkomany a jiné osoby v sociální tísni. V neziskovém sektoru dnes působí stovky občanských sdružení, charitativních organizací, nadací či obecně prospěšných společností. Tyto subjekty jsou mnohdy poskytovali moderních sociálních služeb v duchu stávajících světových trendů.

Budou se klienti na poskytovaných službách více finančně spolupodílet?

To bude podmíněno novým modelem financování sociálních služeb. Dá se předpokládat, že se budou klienti finančně podílet minimálně v té míře jako je tomu dnes, kdy příjmy od klientů tvoří nemalou část rozpočtu ústavů sociální péče či domovů důchodců. Rovněž lidé, žijící mimo tyto ústavy, platí dnes za poskytování např. pečovatelských služeb. V budoucnosti se zcela jistě dostane do diskuse standard poskytované služby. Ten, kdo bude chtít nadstandardní služby, si bude muset připlatit. Může ale nastat situace, že klient obdrží od státu nějaký typ "kompenzační dávky" a za ni si sám službu "nakoupí".

Jaký je dosavadní průběh reformy?

Na Ministerstvu práce a sociálních věcí nyní probíhá několik pilotních projektů, které ověřují reálnost a rizikovost nových postupů v praxi. Hlavním partnerem ministerstva je britská strana, která pomáhá s vedením projektů dle britských zkušeností. Například v Olomouci se testuje model kvality poskytovaných sociálních služeb. V Písku probíhá proces vzniku tzv. komunitního plánu, který se snaží dát do souladu potřeby klientů s dostupnými místními zdroji, to vše za účasti široké veřejnosti.

Vede se také diskuse o tom, co je možno včlenit do pojmu "standard sociální služby". Zatímco někde se praktikované služby považují za běžný standard, jinde se stejné služby vydávají za péči navíc. Proto by standardy sociálních služeb měly být vyhlášeny zákonem. Je otázkou, kdy bude ke standardům stanovena i cena.

K poskytování služeb by podle představ Ministerstva práce a sociálních věcí měla být nezbytná registrace a následná akreditace poskytovatelů služeb. Tento proces by měl garantovat určitou kvalitu služby. Dnes je totiž situace taková, že kvalita služeb není vždy kontrolovaná a stává se, že ten, kdo získá finanční prostředky, poskytuje službu, aniž by se zodpovídal za její kvalitu. Akreditace by měla garantovat, že její držitel, právnická nebo fyzická osoba, má personální a odborné předpoklady a potřebné technické vybavení, které zabezpečí požadovanou úroveň služeb.

Vedle reformy probíhá jednání o návrhu zákona o sociálních službách. Jaké má k němu připomínky Svaz obcí a měst, který zastupujete?

Základní nedostatek návrhu zákona vidíme v tom, že neřeší financování sociálních služeb. Pokud zákon jednoznačně neurčí, z jakých zdrojů mají být služby hrazeny, snižuje se motivace obcí, které by služby rády poskytovaly. Jinak se (při známém nedostatku financí) obce mohou k sociálním službám jen těžko zavázat.

O problematice financí jedná expertní skupina ministerstva, složená z odborníků, poskytovatelů služeb, zástupců ministerstev, našeho svazu i komunálních politiků. Snažíme se najít nejpřijatelnější způsob poskytování finančních prostředků na sociální služby, ale zatím bez jednoznačného výsledku. Existují totiž dva vyhraněné modely, jak sociální služby financovat.

Jeden z modelů vypracovalo Ministerstvo financí.

Tento model se týká aktuální situace převodu působnosti okresních úřadů, které k 31. 12. letošního roku zaniknou. Sociální služby, které převezmou obce a kraje, by měly být financovány ze zvýšené daňové výtěžnosti obcí a krajů. Určitým koeficientem by se jim navýšil stávající podíl z daní. Podle tohoto návrhu by obce a kraje přerozdělovaly finanční prostředky do sociálních služeb na základě svých vlastních rozhodnutí. Určité riziko je ale v tom, že někde by na tyto služby nemusely být vydávány takové prostředky, jaké jsou na základě dnešních potřeb žádoucí.

Začínající kraje jsou totiž podfinancované, bez dostatku nutných prostředků na zajištění vlastních potřeb. Panuje proto obava, zda za této situace by byly sociální služby plně zabezpečeny. Neměl by se opakovat příklad převodu středních škol na kraje, kdy na jejich provoz bylo někde nutné vzít si úvěr a zadlužit se. Navíc mezi jednotlivými kraji a obcemi jsou značné rozdíly v daňových příjmech. Lze říci, že existují chudé kraje s nízkými příjmy, přitom s velkou sociální zátěží, na vyšší nezaměstnanost se váží větší sociální potřeby. Naopak bohaté kraje s vyššími daňovými příjmy by si mohly dovolit nadstandardní sociální služby. Otázkou potom zůstává, zda je cílem dojít v této citlivé sociální oblasti k nerovnováze.

Jaké východisko nabízí druhý návrh podporovaný Svazem měst a obcí?

Druhý návrh se přiklání k modelu podporovaném Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem vnitra a také Svazem měst a obcí. Tento návrh předpokládá, že v počátečním období, než se ustálí nové struktury, budou sociální služby financovány formou státní dotace.

Do budoucna by měl stát rozhodnout o výši minimálního státního standardu, který by byl jednotný pro všechny poskytovatele či pro srovnatelná území. Pokud by kraj či obec chtěly standard služeb zvýšit, doplatily by rozdíl ze svých příjmů. Pravda je, že tento model je administrativně náročnější.

K čemu se přiklání Ministerstvo práce a sociálních věcí?

Pro aktuální řešení převodu zřizovatelských funkcí k ústavům sociální péče se i ministerstvo přiklání k financování pomocí dotace na zařízení. Co se však týče budoucího systémového řešení, přichází ministerstvo s myšlenkou směrovat státní podíl finančních prostředků na sociální služby na určité území, tzv. komunitu. Zatím ji sice nelze přesně charakterizovat, ale její požadavky na sociální služby mají vyplynout ze sociálně-demografické analýzy území a statistických sociálních dat.

Konkrétní struktura a rozsah služeb by pak měl vyplynout z komunitního plánu konkrétní lokality. Komunitní plánování je nová forma zjišťování a vyjednávání o sociálních potřebách, založená na vyjednávání mezi zadavateli služeb, poskytovateli a klienty. Významným partnerem je široká veřejnost. Ta do celého procesu vstupuje se svými představami o rozvoji sociální péče v komunitě formou dotazníků, názory v místním tisku a prostřednictvím zájmových sdružení a organizací. Důležitým partnerem a konzultantem při tomto postupu jsou zejména organizace sdružující klienty sociálních služeb.

Celková situace v oblasti sociálních služeb je však v tuto chvíli poměrně nejasná. Vzhledem k nutnosti vyřešit financování služeb, za něž zodpovídaly rušené okresní úřady, je však nezbytné přijmout řešení velmi rychle. Doufejme, že dojde k takové dohodě, která neohrozí služby stávající.

JAN BEDNAŘÍK