Partnerství ve vzdělávání

Hovoří o tom i tzv. Bílá kniha, Národní program rozvoje vzdělávání, jímž ministerstvo školství představilo koncepci vzdělávání, "projekt vyjadřující myšlenková východiska, obecné záměry a rozvojové programy, které mají být směrodatné pro vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu".

"Pokud se ve školách nezmění atmosféra a vztahy mezi lidmi, zůstane všechno při starém," říká Doc. Ing. František Kassay, CSc. Jeho sdružení Humanita a zdraví pro všechny připravuje nejen doma na Slovensku, ale i v ČR semináře a tréninky na pomoc učitelům a všem, kteří se školy dotýkají. Vysvětluje jim mj., proč musí být škola chápána jako rovnoprávné společenství vzájemně se učících partnerů, tj. učitelů, žáků, rodičů. Měli by to vědět i zastupitelé, jestliže chtějí o své škole rozhodovat odpovědně.

"Jakákoli změna je možná jen v rovnoprávném společenství. Učitel nesmí prvňáčky pokládat za hlupáky, kteří neumějí číst a psát, žáky šesté třídy za ignoranty, kteří neznají dějepisná data. Podobně bychom mohli pokračovat až na střední a vysokou školu. Žáci jsou rovnoprávné osobnosti, které sice ještě ledacos nevědí, ale na druhé straně mají mnohé, co učitelům chybí. To je například intuice, tvořivost, schopnost empatie. Čím menší dítě, tím méně je "zaasfaltované" - směrem k sobě i ve vztahu k druhým. Proto jsou na otevřenou kooperaci, na spolupráci nejlépe nachystané děti v mateřince a na 1. stupni základní školy. Byla by věčná škoda tuhle příležitost promarnit."

"Někteří lidé namítají, že škola má především naučit žáky všemu, co je obsaženo v osnovách. Na nějaké vytváření vlastních názorů nemá čas. Nemají pravdu. Četl jsem před časem rozhovor s jedním z šéfů IBM. Zamýšlel se nad tím, co se má dnes učit šestileté děcko. Víme vůbec, co bude potřebovat za dvacet let? Jak se změní svět? Vždyť jen za posledních pět let se poznatky ve všech oborech zdvojnásobily, v dalších letech budou narůstat ještě rychleji. Nejde přece o to, co má žák umět dneska, ale co by se měl naučit pro budoucnost. Je to jednoznačné: umět se učit. Poznatky by měl získávat při činnosti; ne jako prvořadou záležitost, ale jako výsledek procesu. Ne že si něco zapamatuje proto, že to po něm někdo chce. Nutná je komunikace, spolupráce, objevování. Prezentování toho, jak co vnímám, jaké jsou mé postoje, názory. To, co budou děti potřebovat pro život: naučit se žít a spolupracovat hlavně v emocionální a sociální sféře."

"Dnešní děti jsou jiné, proto mají učitelé mnohem těžší práci než dřív. Stěžujeme si na jejich narůstající agresivitu, ale neuvědomujeme si, jak silný sociální a psychický tlak společnosti zažívají. Vezměte si Večerníčky! Kde jsou něžné pohádky? Byl jsem nedávno u známých, povídali jsme si, v místnosti běžela televize - bez zvuku. Dávali právě dětem na dobrou noc Toma a Jerryho. Občas mi tam ulétly oči, a já jsem si uvědomil, jak kruté představení dětem nabízíme. Zvuky, které běžně film provázejí, to odlehčují - pink, pink. Je to jen legrácka! Omyl, je to kruté divadlo. Dítě prožívá příběh s hrdiny, identifikuje se buď s těmi, kteří jsou na tom hůře, nebo s těmi silnějšími - a vzniká v něm napětí. Jde spát a napětí v něm přetrvává, ráno si ho přinese do školy. I proto by v ní měla být otevřená atmosféra bez stresů. Aby měla škola pro žáky smysl, aby je učila používat hlavu, kombinovat."

"Partnerství nechrání jen žáky, ale i učitele. Třeba kolem přijímaček na víceletá gymnázia. Většinou to je pro učitele stres: Vyčtou mi, že jsem žáky dostatečně nepřipravil. Proč? Učitelka dítě motivuje k učení, vykládá mu látku, učí ho, jak se zmocnit poznatků - ale nemůže být přece odpovědná za to, jestli Honzík umí nebo neumí. Za to je v první řadě odpovědný Honzík. Ona je pouze pomocník, který mu vytváří podmínky, aby mohl trénovat a rozvíjet svoji osobnost. Aby mohl získat kompetence, zručnosti a způsobilost vylaďovat, vylepšovat. O tom je partnerství. Škola by měla být o výchově, o serióznosti, o komunikaci, o partnerství, tedy o svobodě rozhodovat se."

Jaroslava Volfová