Na území ČR sídlí deset židovských obcí, které jsou až na výjimky vlastníky židovských památek a zodpovídají za jejich stav. Do dnešní doby se v ČR dochovalo asi 360 židovských hřbitovů a pozemků s nepoškozenými ostatky, avšak již zcela bez náhrobků. Z předválečného počtu asi 360 synagog jich...
| Na území ČR sídlí deset židovských obcí, které jsou až na výjimky vlastníky židovských památek a zodpovídají za jejich stav. Do dnešní doby se v ČR dochovalo asi 360 židovských hřbitovů a pozemků s nepoškozenými ostatky, avšak již zcela bez náhrobků.
Z předválečného počtu asi 360 synagog jich přežilo více než 200. Více než polovina je již úplně přestavěna a svým vzhledem původní podobu příliš nepřipomíná. Největší lokalitu má na starosti Židovská obec v Praze, do jejíž kompetence spadá území bývalého Jihočeského, Středočeského a Východočeského kraje. Jako vlastník zodpovídá za stav 181 hřbitovů a 31 synagóg. K tomu účelu si založila v roce 1992 akciovou společnost Matana. Na opravy a správu mimopražských hřbitovů a synagóg je vynaloženo ročně 3 mil. Kč. Tyto prostředky nedostačují. Proto se společnost snaží získat peníze například z programů regenerace městských památkových zón a rezervací, záchrany architektonického dědictví, Havarijního fondu Ministerstva kultury, dále z rozpočtu okresních úřadů a nově též z krajských úřadů. Letos se naskýtají další šance: prostřednictvím Federace židovských obcí v ČR nebo z Nadačního fondu obětem holocaustu. Od roku 2001 Matana získává peníze prostřednictvím organizace World Monument Fund v USA. Přidělení příspěvků je však podmíněno finanční spoluúčastí vlastníka. Je to zpravidla 10 - 70 % z celkových nákladů. V mnoha případech se židovská obec (ŽO) obrací se žádostí na zástupce měst a obcí, na jejichž katastrech se památky nacházejí. Mezi samosprávy, které pomohly zajistit prostředky, patří Mladá Boleslav, Brandýs nad Labem, Luž, Jindřichův Hradec, Turnov, Nový Bydžov, Polná, Úštěk, Žamberk, Březnice, Čáslav, Pacov a Jičín. Města a obce, které poskytly přímou finanční pomoc, jsou například České Budějovice, Pardubice, Přelouč, Beroun, Kladno, Humpolec, Kardašova Řečice, Telč a další. Výše příspěvků se pohybovala od 5000 do 150 000 Kč. Je však nutno vzít v úvahu, že náklady na obnovu středně velkého zdevastovaného hřbitova se 150 povalenými náhrobky, s rozpadlou zdí, chybějící bránou a márnicí s narušenou střechou se pohybují v rozmezí 1 - 1,5 mil. Kč. V některých případech jsou ještě vyšší. Proto někdy opravy trvají až 10 let, aniž by byla rekonstrukce zcela dokončena. Jako skutečně významnou pomoc je možné chápat ty případy, kdy rekonstruované synagogy ve vlastnictví ŽO převzala do užívání města. Zároveň tím převzala na sebe nemalé břímě zajistit provozní náklady a drobné údržby. Prozatím jsou to Polná, Rychnov nad Kněžnou a Ledeč nad Sázavou. K dokončení se mj. blíží obnova synagog v Březnici, Luži a Úštěku. Stále se však mnoho židovských památek nachází ve stavu neradostném a bude trvat zřejmě řadu let, než na jejich zásadnější obnovu dojde. Některé zůstaly ve vlastnictví obce. Je to například velmi zdařile rekonstruovaná synagoga v Heřmanově Městci. Před rokem byla zpřístupněna kolínská synagoga, která zůstala v majetku města poté, kdy se Židovská obec v Praze ucházela neúspěšně o její vrácení. Kolínská synagoga sloužila k náboženským účelům až do zániku zdejší židovské obce v roce 1955. Poté byla převedena na stát a za dob totalitních byla využívána jako skladiště. V 90. letech byla převedena na město, které uvedlo památku, svého druhu jednu z nejstarších, do původního stavu, za finačního přispění Ministerstva kultury. Radnice postupně investovala do oprav 17 mil. Kč. Zástupce starostky v Kolíně Mgr. Jiří Krumich říká: "Město ctí specifickou atmosféru synagogy a nebrání využití památky samotnou Židovskou obcí." V některých ojedinělých případech se oprav a údržby židovských památek ujaly zcela nezištně místní kulturní instituce a dobrovolná sdružení, například v Hlinsku, v Heřmanově Městci či Polné. K náboženským obřadům je v současnosti využíváno jen několik synagog, převážně slouží ke kulturním účelům. Někdy je synagóga pronajata k ryze komerční činnosti, například v pražské Městské části Uhříněves. Kromě nedostatku peněz a přírodních vlivů se vlastníci židovského majetku potýkají s vandalismem a rozkrádáním. Mají problémy se správcovstvím v objektech a s drobnou údržbou. I přesto se mnoho objektů změnilo k nepoznání. Pokud není možné provést kompletní rekonstrukci, alespoň je vyvíjena snaha o statické zabezpečení objektů, aby bylo zastaveno chátrání. Mnohé synagogy slouží jako muzea s expozicemi, které připomínají historii židovských obcí a krutý osud velké části židovských občanů. Tyto skutečnosti jsou chápány v mnoha obcích jako součást jejich vlastní historie. Ludmila Kučerová |
